Jelikož se Česko nadále potýká s nedostatkem ochranných pomůcek, rozhodl se poslanec Petr Beitl (ODS) obstarat ze soukromých zdrojů dodávku čtyř tisíc respirátorů třídy FFP2 z Číny na vlastní pěst. Zboží za celkem 400 tisíc korun rozvážel během posledních dnů v Libereckém kraji těm, kteří se ocitli v boji s koronavirem v první linii. Jak se je podařilo dostat do ČR? Kde vláda pochybila? O tom všem mluvil v rozhovoru pro deník FORUM 24.
Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie
číst článek »Pane poslanče, kde jste získal kontakt na výrobce?
V tomhle mám výhodu, protože můj syn dlouhodobě obchoduje s Čínou. Kontakty tam má vybudované. Situace se řeší na všech frontách společnosti. Jeho firma chtěla reagovat na ten obrovský nedostatek základních ochranných pomůcek, o kterém jsem mu vyprávěl, a společně jsme vymysleli tuhle akci. Podařilo se mu přes čínského partnera získat přímý kontakt na výrobce respirátorů, a tak jsme to realizovali.
Takže i on vám pomohl získat potřebná povolení a vyřídit clo?
Přesně tak. On a čínští partneři na druhé straně. Nebylo to vůbec jednoduché.
Není ale zásadní rozdíl v rychlosti dodávky způsoben pouze množstvím, které chcete dovézt?
Číňané nikdy nepočítají v tisících ani desetitisících. To je čínský průmysl. Továrny chrlí miliony kusů denně. Z českého pohledu se musíte přepnout do čínského. Samozřejmě že tohle je akce „jednoho poslance a jeho syna“, s tím, že každý má navíc na starost něco jiného, ale tu akci zrealizují. Oproti tomu zde stojí kompletní státní aparát, ministerstvo financí a ministerstvo zdravotnictví a diplomatické zastoupení na obou stranách. Tyhle síly pokládám za naprosto neporovnatelné.
Jak tedy probíhala samotná doprava?
Šlo to běžnou DHL (mezinárodní poštovní služby – pozn. red.). Letadla běžně létají. Není to tak, že by se nic nedělo a všechno bylo zamrzlé. Jde o normální kontrakt. Sice je obtížné získat potřebná povolení, zboží je dnes určitým způsoben vázáno, což představuje komplikace, ale nikoli nepřekročitelné.
Když mluvím o situaci, která mě opravdu nadzvedla ze židle, tak mě hlavně trápí, že se ztratilo čtrnáct dnů. Kdyby tu zakázku spravovalo od začátku ministerstvo vnitra, tak tu mohl být materiál o čtrnáct dní dříve. Aby to fungovalo, musí tam peníze předem. Nejde o standardní kontrakt a státní správa je vázána nejrůznějšími povinnostmi. Ale vzhledem k naléhavosti situace nejsou zřejmě úplně akceptovatelné. A pokud půjdeme do detailů, tak jediný, kdo to může provést, je ministerstvo vnitra. Proč nebyl pan Hamáček pověřen? Proč nebyl vyhlášen nouzový stav dříve? Mizely tu dny i týdny.
Kancelář Petra Beitla (25. března 2020)
Jste v kontaktu s lidmi, kteří vyjednávají v Číně pro vládu? Neuvažovali jste o nějaké bližší formě spolupráce?
Opravdu ne. Syn se pohybuje v tom prostředí, kde se i tyhle kontrakty sjednávají, a ví, že je to tam nějakým způsobem nastavené. Skutečně nemám ambici radit vládě, jak má objednávat v Číně. To je až komické. Že by seděli na ministerstvech až takoví tupci, kteří by to opravdu neuměli? Já si myslím, že pokud by se nechala lidem volná cesta, tak by konali.
Jak je ale známo, na ministerstvu zdravotnictví se to skutečně nedařilo a premiér Andrej Babiš (ANO) až poté předal kompetence k nákupu ochranných pomůcek ministru vnitra Janu Hamáčkovi.
Ano, z mého pohledu se zkušeností politika se nemůže ministerstvo zdravotnictví legislativně dostat k tomu, aby poslalo peníze do Číny a čekalo, jestli něco přijde. To vám těžko nějaký úředník podepíše. Ale vnitro se může v nouzovém režimu chovat nestandardně. Samozřejmě si ale musí ty kroky následně obhájit. A zde jsou velmi dobré důvody pro to, aby si to obhájilo.
Podle vašich dosavadních zkušeností, jaká je na trhu situace s respirátory nejvyšší třídy FFP3? Proč stále nejsou?
Respirátory FFP3 dnes čínská vláda drží jako strategický materiál. Když chce někdo větší množství, tak se musí vyjednávat na vládní úrovni. Tohle skutečně platí.
Pokud jde o samotnou distribuci, jak jste vybíral, kam respirátory rozvezete?
Když jsem posílal do Číny peníze, tak jsme měli poptávku zhruba na třetinu toho množství. Ale podle situace v regionu vidím, že kdybychom toho objednali desetkrát tolik, tak jsem schopný to okamžitě rozdistribuovat. Není nic. Praktici, zubaři, sociální služby, otevřené školy a školky, hasiči, městské úřady, zkrátka všichni, kteří musí komunikovat s lidmi, nemají vůbec nic. A vidíte příklady ze zahraničí, jak to dopadá v domovech pro seniory, když se tam infekce rozjedou. (Nejen v zahraničí, takové případy máme i u nás – pozn. red.)
Připomíná mi to situaci hasičů v Černobylu, kterým řekli, že někde hoří, aby šli hasit. Tehdy jim dali akorát hasičskou přilbu, dnes plátěnou roušku. Všichni přitom víme, že to nefunguje. Nakažený uvnitř jednotky znamená karanténu někdy desítek, jindy stovek lidí, kteří v tom systému okamžitě chybějí. Zpomalení dodávek bylo opravdu vážné ohrožení republiky.
Kupka: Musíme být ostražití, aby omezení nebyla trvalá. Veřejnost nahrazuje práci státu
číst článek »Pojďme k současnosti. Co by podle vás měla vláda dělat?
Udržet letecké mosty a zrychlit distribuci. Materiál by se měl skutečně dostat i do běžné maloobchodní sítě, aby si ho mohl koupit každý. Ale když pan Prymula prohlásí, že lidé s respirátory jsou zločinci, kteří vydechují virus, ale ti, co nosí roušku, nikoli, tak v tu chvíli se držím za hlavu a říkám si, jestli tohle je proboha vedoucí krizového štábu. To jsou naprosto skandální výroky. Přitom jeden i druhý vydechujeme to samé, protože rouška virus opravdu nezastaví.
Namísto toho by měla vláda podnikat racionální kroky a držet se trendu, který se podařilo nastolit. Že sem materiál proudí, je dobře, ale skutečně je potřeba ho distribuovat. Trh je v nesmírné panice. Každý bude mít z pochopitelných důvodů snahu se zásobovat raději více než méně. Takže postupně dostat materiál mezi lidi, aby se tohle všechno uklidnilo, a pak se lidé s ochranou mohou začít normálně pohybovat, a stejně tak i život může začít opět normálně fungovat. Každý musí mít něco jiného než běžnou roušku, která, jak se říká, chrání lidi kolem něj. Měl by mít pocit bezpečí, že má něco, čím je skutečně chráněn on sám.
