
Ústavní soudce Josef Baxa FOTO: Senát / se souhlasem
FOTO: Senát / se souhlasem

PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Ústavní soud rozhodl, že tzv. přílepek, který na návrh poslance Pirátů Jakuba Michálka zpřísňoval zákon o střetu zájmů, je neústavní. Smutné na tom je, že i soudci převzali rétoriku Andreje Babiše a zákon označili za tzv. lex Babiš II. Tím papouškují Babišovu taktiku, že tu jde jenom o projev antibabišismu, a nikoli o to, že se musíme nutně zabývat každým porušováním pravidel demokracie, jelikož jde o systémový problém. Babiš tak dokáže každou věcnou kritiku převést do osobní roviny a tím ji pak smete. Už nejde o pravidla, ale jen o to, že ho někdo nemá rád. Taktika „Antibabiš“ je dokonalým vynálezem Andreje Babiše k potlačování věcné kritiky. Takže už toto se ústavním soudcům vážně nepovedlo.
Soudci ovšem mají pravdu ve svém sdělení, že tu jde o důvěru v právní stát. Proto by měl být tento právní stát bráněn hlavně v tom, co je obsahem problému, například tím, že zabráníme vlastnictví médií politiky. Soudci ale místo toho řešili jen formální legislativní stránku. Tím si hodně zjednodušili situaci a nemuseli si pálit prsty tím, o co jde ve skutečnosti.
Když Andrej Babiš v červnu 2013 oznámil, že kupuje vydavatelství Mafra, jednalo se vskutku o černý den pro česká média, pro českou veřejnost, a hlavně pro českou demokracii. Bohužel ne všichni to pochopili, a tak bylo i později s jeho nájemnými redaktory nakládáno, jako by se jednalo o skutečné novináře, ačkoli šlo a vždy půjde výhradně o propagandisty holdingu Agrofert. Dokázaly nám to nahrávky Skupiny Šuman a stovky článků, které byly regulérní součástí politického boje. Jako by se na to jaksi zapomnělo.
Když někdo nechce být tím proklamovaným „Antibabišem“ a prohlásí, že se nemusíme bát ohrožení demokracie, protože v Česku máme skvěle fungující instituce, je poněkud naivní. Když měl zneužívání médií zabránit Úřad pro dohled nad financováním politických stran a politických hnutí, ukázalo se, že je absolutně bezzubý a neschopný. Naopak Ústavní soud se k Babišovu střetu zájmů dříve postavil celkem jasně a nový spor ohledně aktuálního s ním nesouvisí. Že to nebylo jen tak jednoduché rozhodování, dokazuje i to, že hlasování soudců bylo těsné. To však nic nemění na tom, že zpřísnění zákona bylo pro Česko pozitivním krokem, o nějž jsme nyní přišli.
Vinit ústavní soudce z toho, že právě oni nevyřešili naše problémy s Babišem, to by neodpovídalo celkovému rozsahu tohoto problému. Opakované selhávání a kapitulace justice před Babišem jsou jen dílčím projevem selhávání celé české společnosti včetně politiků a novinářů. A je to mnohem více problém politický a morální než problém právní. Právníci včetně soudců se jen ošklivě vezou na společné vlně demoralizace.
Vládní strany měly mít podobnou věc připravenou dávno, a to tak, aby ji nebylo možné u soudu napadnout. Času na to měli dost. Pirát Michálek teď říká, že se věc pokusí prosadit znovu. Možná se mu to podaří. Vzhledem k tomu, jak moc je zablokovaná poslanecká sněmovna, ale lze jen těžko věřit tomu, že by se v oblasti vlastnictví médií politiky v nejbližší době něco zásadním způsobem změnilo.