Eva Decroix FOTO: Občanská demokratická strana / se souhlasem autora
FOTO: Občanská demokratická strana / se souhlasem autora
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Hlasatel morálky a boje s korupcí Andrej Babiš začal šířit otevřený rasismus a nenávist k Ukrajincům v naší zemi. Jednou bojuje proti podpoře válečných uprchlíků, pak zase kritizuje pomoc ukrajinským maminkám s dětmi. Temné duši davu to přesně vyhovuje.
Je záslužné, že Babiš dostal za uši právě od někdejšího premiéra Mirka Topolánka. Topolánek napsal: „Babišovo štvaní proti celé komunitě je odporně vykalkulovaný politický zločin.“ A pak expremiér uvedl, že tím Babiš nese spoluzodpovědnost i za násilný útok proti ukrajinské ženě na pražském Barrandově. Ve čtvrtek 12. června tam byla zbita čtyřiatřicetiletá Ukrajinka. Dostala ránu pěstí a dva drsné kopance, když šla s jinou, patnáctiletou Ukrajinkou po ulici a mluvily spolu ukrajinsky.
Topolánek má pravdu. Babiš si myslí, že z lidové nenávisti vůči válečným uprchlíkům, které máme chránit a pomáhat jim, má pouze politické body. Je ale přesně takhle třeba zdůraznit, že on je i ten, který šíří zlo a nenávist a ničí soužití v naší zemi.
Řekněme to rovnou. Andrej Babiš je absolutní barbar a zloduch, který je neštěstím pro Českou republiku. Den, kdy se sem přestěhoval ze Slovenska, by měl být vyhlášen Dnem národní tragédie. Jeho destrukční vliv na náš stát může mít fatální důsledky. Buď tu zavede spolu s Okamurou pod dojmem národního konzervatismu skutečný fašismus, a nebo nás ještě navíc prodá Rusku, protože jeho optika i styl jsou s optikou a stylem Vladimira Putina zcela kompatibilní.
V této souvislosti je třeba poznamenat, že je neuvěřitelné a zarážející, jak celá řada médií neustále jako banda hlupáků pomáhá antisystémové opozici, v níž dominuje právě rys rasistického fašismu. Poslední ukázkou takové kauzy, kterou média opět bezděčně obdarovala Andreje Babiše a celou opozici, je kauza „neoprávněného“ titulu Mgr. u ministryně spravedlnosti Evy Decroix. Přišel na to Deník N a znovu slavná investigativní novinářka Zdislava Pokorná. Všechna proruská média, která Babiše podporují na cestě k moci, si užívají „zjištění“, že Eva Decroix, která má vyřešit bitcoinovou ostudu svého předchůdce Pavla Blažka, užívá neoprávněně magisterský titul, ježto studovala magisterský stupeň vysoké školy ve Francii a nemá řádnou nostrifikaci. Jenže Decroix užívá oprávněně titul Ph.D., který je magisterskému nadřazený, a podmínkou doktorandského studia je ukončení studia magisterského. Jinými slovy, Zdislava Pokorná očernila Evu Decroix zcela neoprávněně a nesmyslně a nahrála celé proruské scéně, která se šikuje za svým přirozeným vůdcem Andrejem Babišem.
Kdysi jsme v Česku měli po revoluci určitý program, že s poničenou profesí žurnalistiky něco dobrého provedeme, abychom ji zvedli z bolševického a normalizačního bahna. Naši západní vydavatelé nás posílali do německých, britských a amerických redakcí a chtěli, abychom se vzdělávali ohledně zodpovědnosti editorů. V profesionálních redakcích jsme pak usilovali o zavedení zodpovědnosti editorů za to, co se publikuje. Vedle ověřování fakticity šlo i o společenskou zodpovědnost a každodenní formulaci toho, co je veřejný zájem. K tomu bylo nutné vytvořit správnou balanci i se snahou o čtenost a novinářskou dravost.
Nová doba a vpád oligarchů a řady nevzdělaných podnikatelů do českých médií skoro zcela zničily étos editorského stavu a tím i zodpovědnost za publikovaný text. Zelenou má „investigativní zjištění“. Často jde o obyčejnou denunciaci. Destrukce editorské zodpovědnosti vede k tomu, že každá denunciace může být označena za svatou investigativní práci. A nikdo se neptá, jak se daná informace k autorovi dostala. Přitom motivace při podstrčení takové diskreditující informace je součástí kauzy. A v tomto případě jde navíc o falešnou informaci. A navíc je to celé doslova a do písmene o ničem.
Když srovnáme rasistickou politiku Andreje Babiše s kauzou „neoprávněného užívání“ titulu Mgr. u ministryně Decroix, tak vidíme naprostou dysbalanci, tedy neproporčnost současné pseudo-seriozní žurnalistiky. Dovednost vnímat proporce problému a dávat jim pak odpovídající váhu u nás byla skoro zapomenuta. Velice nám totiž chybí západní vydavatelé, kteří se o tyto aspekty nenápadně, ale cíleně starali. Bohužel pak odešli. Ale to je na jinou debatu.
