Římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský Václav Malý FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0/Jiří Bubeníček
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0/Jiří Bubeníček
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Během nedělních bohoslužeb se v katolických kostelích četla výzva biskupů adresovaná věřícím. Biskupové považují za důležité, aby katoličtí křesťané šli k volbám a volili strany, které podporují svobodu, právní stát, spravedlivý mír a spolupráci demokratických států.
Komunistická propaganda líčila lidem církev, která nechce svobodu. Přitom to byly právě křesťanské církve a mezi nimi zejména svoji silou církev římskokatolická, které se významně zasloužily o současné svobodné prostředí. Je velmi správné, že biskupové navazují právě teď na tuto práci svých předchůdců.
Už mezi nimi není mnoho z nich, kteří by u toho byli ve významné roli. Biskupu Václavu Malému právě nyní papež Lev odsouhlasil jeho rezignaci z důvodu věku. Nikdy nezapomeneme na roli Václava Malého během listopadové revoluce, kdy od mikrofonu provázel masové demonstrace proti komunistické diktatuře.
Je samozřejmě jedině správné, že autority církve své volební preference vyjadřují v obecných hodnotách, a nikoli ve jmenovitých doporučeních. Když ale někdo chce poslechnout biskupy a volit strany, které kladou důraz na právní stát, tak prostě nemůže volit hnutí ANO, jehož předseda pohrdá soudem, znevažuje kvůli svému trestnímu stíhání nezávislou justici a uznává jenom takový rozsudek, který jde na ruku jeho zájmům.
Dalším zásadním bodem ve výzvě biskupů je akcent na spolupráci mezi demokratickými státy. Tento apel je pak posílen voláním po spravedlivém míru. Tím naše nejpočetnější církev říká zásadní věc: musíme umět rozlišovat demokratické státy od nedemokratických. A musíme umět rozlišovat spravedlivý mír od vnuceného nespravedlivého míru na základě nezákonného vojenského dobývání a kapitulace oběti agrese. Toto je tedy zásadní výkon, který má zvládnout člověk, který chce žít ve shodě s etickým poselstvím evangelia.
Když tedy strany, jako je SPD nebo Stačilo!, chtějí omezit spolupráci s demokratickými státy vystoupením ze západních struktur, tak je rozhodně nemůže volit žádný opravdový věřící katolík.
Výzva biskupů je zásadní a opírá se o hodnotové jádro křesťanského chápání světa. Máme tu ale problém. Ještě jsme nestrávili další útok kardinála Dominika Duky na tolik ohrožený demokratický étos české společnosti. Údajná zádušní bohoslužba za zavražděného Charlieho Kirka v Týnském chrámu nebyla ničím jiným než manifestací klerofašistické skupinky uvnitř katolické církve.
Atentát na Kirka je odporný, ale to neznamená, že ho budeme následovat jako apoštola. Jeho učení bylo kromě pár legitimních postojů plné nekřesťanské nenávisti a nepochopení opravdových problémů světa. To se projevovalo třeba v jeho nechutném shazování Ukrajiny, která je obětí agrese a která si zaslouží spravedlivý mír.
Duka přilákal do kostela zástupce krajní pravice včetně skutečných fašistů, kteří ohrožují právní stát, vystupují proti naší spolupráci s demokratickými státy a nepřejí si spravedlivý mír. Po návštěvě politiků proruské scény a otevřených fašistů na Dukově mši by se měl Týnský chrám znovu vysvětit. Otec kardinál Duka se opět minul s evangeliem Ježíše Krista i s duchem své vlastní církve. Jeho katolicismus bez křesťanství není hoden následování.
