Premiér a předseda ODS Petr Fiala a předseda hnutí ANO Andrej Babiš. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Ekonomové, které oslovil server Novinky, považují za nereálné splnění slibu premiéra Petra Fialy, že se české platy zvýší na úroveň, jaká je v Německu nebo Rakousku. Titulek zněl doslova: „Experti cupují Fialův slib dohnat německé mzdy“. Premiérovi se vysmál odborářský boss Josef Středula a Andrej Babiš dokonce označil Petra Fialu za populistu, což je obzvlášť bizarní.
Fiala tímto výrokem ovšem popudil i řadu komentátorů a kritiků na sociálních sítích. Udělal tedy ve svém prohlášení premiér chybu?
Předně je třeba říci, že celý jeho výrok v nedělní televizní debatě se týká celkového směřování země. Přesně Petr Fiala řekl toto: „Příští volby budou o tom, jestli se posuneme někam mezi Slovensko a Maďarsko, a nebo jestli budeme trvalou součástí Západu. Jestli tu budeme mít mzdy, jako mají lidé v Německu nebo Rakousku, což nabízím já, a nebo jestli se budeme potácet na Východě, někde u Ruska, což chce ten pán, co jezdí nakupovat do výprodeje do Milána, místo aby tady vyráběl levné máslo.“ Pak Fiala svůj výrok o platech ještě zopakoval a doplnil: „Čtyři roky nestačily, potřebuji osm let, pak budeme mít platy jako v Německu a špičkové univerzity a firmy. Už nebudeme žádná montovna.“
Výrok, kterým Fiala nabízel rychlé zvýšení platů, je jistě přestřelený. Dalo se tudíž očekávat, že to z mnoha stran schytá. Na druhou stranu ale nastolil nové téma a my se můžeme třeba seznámit s vývojem průměrných platů v Evropské unii za posledních 10 či 20 let podle dat Eurostatu či OECD. A máme přitom rozhodně uvažovat, co všechno by se v Česku muselo udělat, abychom se rozvinutějším zemím blížili rychlejším tempem. A to nejen v platech, ale také třeba v produktivitě práce, v inovacích či v přidané hodnotě. To by pak mohlo vést i k vyšším platům, jež by byly podložené výkonem.
Celkově se české platy evropským i konkrétně německým platům dlouhodobě přibližují. Jestli je ale současná průměrná roční mzda v Česku 23 454 eur a v Německu bez mála 51 000 eur, tak by musela česká mzda růst asi o 21,5 procenta ročně, což je skutečně z říše snů. Navíc je jisté, že by mezitím i v Německu mzdy dál rostly, dejme tomu třeba o 3 % ročně, a pak by i ty české platy musely do čtyř let růst ještě rychleji. O 25 procent ročně, což je prostě nesmysl.
I kdyby české mzdy rostly o fantastických 10 procent ročně a Německo zůstalo stát na místě, tak bychom na jeho dohnání potřebovali více než 8 let. A to by až tak nereálné být nemuselo, kdybychom třeba razantně uvolnili pracovní trh. Současná vláda byla dosud v této věci spíše slabá, ale podařilo se jí výrazně investovat do infrastruktury. A to dokonce rekordním způsobem, což znamená, že výsledek takového úsilí se dostaví. Možná až poté, co bude smetena někým, kdo pak slízne smetanu.
To, co je ovšem hlavní, je celkový trend. Česko díky svobodnému prostředí a členství v EU západní země postupně dohání, třebaže se stále v platech nacházíme pod průměrem EU. Ale směr je naprosto správný a tento směr je také třeba nyní bránit.
Fiala má naprostou pravdu, když ukazuje plat pekaře v Babišově pekárně, který je hluboko pod českým průměrem. Babiš potřebuje nízké platy hned ze dvou důvodů. Jednak nízké platy jeho zaměstnanců mu pomáhají k jeho fantastickým ziskům, aby mohl létat nakupovat do luxusních destinací soukromým jetem. Pak ale také Babiš potřebuje nízké platy v Česku proto, že mezi chudými a frustrovanými lidmi má své voliče. Babišovu stranu drží na výsluní politiky nejchudší regiony Čech a Moravy. Kdyby se tyto regiony vzmohly, voliči ANO by vymizeli. Je to politika, která tyje z marnosti. A ta nás opravdu k Německu nepřiblíží.
Fiala nám těžko může nabízet německé platy za čtyři roky. Ale přibližování rozvinutým zemím nabízet může. Babiš ne. Ten je celou svojí politikou spojený se zaostalostí a s temnými stíny komunistického panství. Víc, než si asi sám myslí a dokáže vůbec pobrat. Babiš táhne celou zemi do minulosti a volí ho lidé, kteří chtějí žit v minulosti pořád. To je koneckonců i důvod, proč se jim nedaří moc dobře. Politika zaostávání je sama o sobě začarovaným kruhem. A do tohoto kruhu nesmí být začarovaná naše budoucnost.
