T. G. Masaryk FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Je tu další akt ruské agrese vůči členské zemi NATO. Tři stíhačky MiG-31 narušily estonský vzdušný prostor v oblasti ostrova Vaindloo a letěly pak směrem k hlavnímu městu Talinu. V estonském vzdušném prostoru setrvaly plných 12 minut. Premiér Petr Fiala uvedl na síti X, že Rusko dále eskaluje napětí na východní hranici NATO a zkouší, kam až může zajít.
V ten samý den jsme zažili dokonale absurdní divadlo, jež uspořádal Český rozhlas. Ten se stal hlavním mediálním partnerem otevření obálky, v níž je uschován zápis slov prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka, jak je zaznamenal jeho syn Jan.
Datum otevření obálky určil tajemník Jana Masaryka Antonín Sum, který svěřil v roce 2005 obálku Národnímu archivu s požadavkem, aby dvacet let nebyla otevřena. Sám označil obsah za Masarykova poslední slova. Obsah ovšem dává tušit, proč u jejich zveřejnění nechtěl už být. Zemřel jen o rok později.
Po sáhodlouhé adoraci TGM v přímém přenosu z prezidentského zámku v Lánech a únavném žvanění rozhlasového moderátora a šéfredaktora Jana Pokorného, který svou dráhu kdysi začínal jako dost trapný komunistický novinář, došlo konečně k otevření obálky pracovníky archivu za účasti historičky Masarykova ústavu. Pak jsme se delší dobu dívali, jak v tomto týmu vznikl jakýsi zmatek a nerozhodnost.
Došlo prostě k tomu, že obsah Masarykova sdělení se tak úplně nehodil k tomu absurdnímu divadlu, které Český rozhlas provozoval před mnoha kamerami a hosty v Lánech. Je ale třeba říci, že tu zazněla alespoň jedna soudná a racionální řeč, kterou měl prezident Petr Pavel. Ten řekl, že je zdrženlivý něco předjímat a přikládat váhu něčemu, o čem ještě nevíme, o co půjde.
Zmatek expertů zjevně způsobilo překvapení z obsahu slov legendárního prezidenta. Historička poznala, že záznam není z roku 1937, kdy TGM zemřel, nýbrž asi z roku 1934, kdy se po mrtvici obával, že umírá. A pak z ní jako z chlupaté deky postupně vylézaly chaotické úryvky záznamu textu, který musela překládat, neboť většina textu je v angličtině a v těžko čitelném písmu.
V tom ale zjevně nebyl hlavní problém, neboť expertka dala najevo, že se jí obsah špatně reprodukuje. Tolik očekávaná slova zjevně nenaplnila přání, aby nám Masaryk sdělil přes moře času, že se máme mít rádi a držet při sobě. Masaryk naopak vyjádřil frustraci z množství hloupých a nevzdělaných lidí. Hloupost a označení „hlupák“ je častým sdělením v textu, v němž jinak TGM mluvil i dost nevybíravě o Češích, Němcích i Slovácích.
Náhodou je to vlastně výborná legrace, kterou si asi organizátoři tohoto divadla nepředstavovali. Masaryk nám předal univerzální poselství, jež má svoji ironickou aktualizaci právě v souvislosti s blížícími se volbami: „Jestliže jsou lidé nevzdělaní a hloupí, nemůžete toho moc udělat.“ Ale pak říká: „Hádejte se, hádejte se s nimi. Nedělejte jim to jednodušší.”
Můžeme rádi slíbit: Pane prezidente, věrni zůstaneme Vašemu sdělení. Sice si myslíme, že s našimi hloupými spoluobčany nemůžeme nic dělat, ale také jim to nebudeme dělat jednodušší a slibujeme, že se s nimi budeme pořád hádat. Když třeba někdo slouží Rusku, které posílá drony a bojové stíhačky do vzdušného prostoru naší obranné aliance, tak je buď zrádce, nebo hlupák. A když chce někdo volit strany, které deklarují odzbrojení a ukončení podpory napadené Ukrajiny, tak je zcela jistě rovněž hlupák.
Prezident Masaryk nám prostě vzkázal, ať nazýváme hloupost hloupostí, a také tím vypálil rybník krasoduchům, kteří připravili naprosto nepatřičnou reality show s otevíráním obálky. Poslední slova státníka nemají být totiž předmětem reality show.
