Miloš Zeman je v rámci našich dějin tradiční, ale zároveň i kontroverzní politickou postavou, se kterou se pojí celá řada kauz, skandálů, trapasů nebo výroků, jež by si důstojný prezident demokratické republiky za rámeček nedal. Fakt, že Zeman důstojným prezidentem už dávno není, a možná i ten fakt, že vhodným prezidentem nikdy nebyl, se pokusí dokázat následujících 30 důvodů.

1. Členství v KSČ. Podle dostupných informací byl členem KSČ v letech 1968–1970. Odpustit se může naivita lidí, kteří byli členy KSČ před rokem 1968; každý, kdo však své členství původně myslel v dobrém, po okupaci prozřel a ze strany vystoupil. Zeman do ní naopak v tomto roce vstoupil a setrval v ní ještě dva roky po okupaci. Z KSČ byl sice vyloučen právě za nesouhlas s okupací, ale vzhledem k tomu, že stranu neopustil sám, pak pro něj okupace asi tak zásadní problém nebyla.

2. Opoziční smlouva. Tu Zeman uzavřel spolu s Václavem Klausem a dodnes je politology kritizována a spojována s celou řadou kauz, jako je např. výstavba dálnice D47 nebo nákup letounů Gripen.

3. Privatizace Unipetrolu. Zemanova vláda Unipetrol i navzdory doporučení privatizační komise přiklepla Babišově Agrofertu. Zakázku měla získat britská společnost Rotch Energy, která nabídla o celých 83 milionů eur víc.

4. Alkohol. Úroveň Zemanovy závislosti na alkoholu, kterou se proslavil už jako předseda vlády a provází ho po celý jeho veřejný život, na Vysočině v době, kdy byl Zeman mimo politické dění, očividně značně stoupla, a dnes není výjimkou, že se i jako prezident objevuje na veřejnosti v znatelném alkoholovém opojení, což rozhodně nevrhá dobré světlo na výkon jeho úřadu. S tímto bodem je spojen jeho skandál, kdy se objevil opilý u korunovačních klenotů. Svůj nevalný stav tehdy svedl na virózu, ale kritický obrázek o tom, jak to ve skutečnosti bylo, si může každý udělat z dostupného videozáznamu sám.

5. Východ. Jeho pozitivní vztah s východními zeměmi a obecně ideologický příklon k Rusku a Číně je patrně jeden z nejzásadnějších a také nejnebezpečnějších problémů Miloše Zemana jako prezidenta. Podle Milana Šarapatky, který se Zemanem dříve spolupracoval a poskytl nám rozhovor Na barovce, se Zeman začal k východu přiklánět až po sedmiletém pasivním období, kdy byl mimo aktivní politiku. Podle Šarapatky je to kromě alkoholismu mj. důsledkem toho, že Zemanova kampaň byla placena z ruských zdrojů (což tvrdí třeba i The Telegraph, jak bude řečeno dále).

6. Nestabilita názorů. Zeman velmi často obrací a mění názory patrně podle toho, jak se mu to hodí. Například v roce 2011, když Andrej Babiš vstupoval do politiky, Zeman řekl, že Babiš je značně nevěrohodný (především v reakci na privatizaci Unipetrolu, z níž Babiš později vycouval), letos spolu přitom začali poměrně úzce spolupracovat a Zeman se Babiše začal prakticky ve všech jeho kauzách zastávat. Změnit názor je v pořádku, ale Zeman tak většinou činí očividně pro své zájmy; o tom ještě bude řeč např. v souvislosti s milostí pro Jiřímu Kajínkovi.

7. Neschopnost uznat pravdu. Příkladem budiž kauza Hitler je gentleman, což měl být údajně název článku, který měl napsat novinář Ferdinand Peroutka v časopise Přítomnost (vlevo dole). Historici se proti tomu ohradili a řekli, že žádný takový článek neexistuje. Zeman pověřil své lidi, aby článek našli, to ale se nepodařilo; Zeman se za výrok neomluvil a neuznal svůj omyl, na existenci článku stále trvá.

8. Mezinárodní renomé. Po jeho zvolení prezidentem ho kritizovala velká zahraniční média jako francouzský Le Monde, německý Die Welt, britská BBC či rakouský Kurier. Deníky o něm psaly jako o neomaleném levicovém populistovi, britský server The Telegraph dokonce uvedl, že jeho kampaň sponzoroval ruský Lukoil.

9. Kontroverze volby. Po prezidentské volbě Nejvyšší správní soud konstatoval ve své zprávě o neplatnosti hlasů, že Zeman jednal protizákonně, když se dopustil několika lží na adresu protikandidáta Karla Schwarzenberga.

10. Lži. Na předchozí bod navazují další Zemanovy lživé výroky, kterými se nezdráhá ohánět, vždy samozřejmě ve svůj prospěch. Házení špíny na své soupeře je pro Zemana již rutinou, často se i odkazuje na zdroje, které se posléze od citátů distancují. Například jeho tvrzení, že europoslanec Bernd Posselt podpořil ve volbě Karla Schwarzenberga, podložil Britskými listy. Ty se však od výroku distancovaly a tvrdí, že toto jméno na jejich webu zaznělo naposledy v květnu 2012 v souvislosti s něčím úplně jiným. Dalších lživých výroků se dá u Zemana dohledat obrovské množství a přichází z jeho úst téměř s železnou pravidelností.

11. Úřednická vláda. Jmenování vlády Zemanova přítele Jiřího Rusnoka bylo považováno za kontroverzní, především proto, že vládní koalice, která se opírala o většinu 101 hlasů ve sněmovně, navrhovala na premiérský post Miroslavu Němcovou. To Zeman nevyslyšel a jmenoval Rusnokovu vládu, pro což tenkrát neměl jediný obhajitelný důvod.

12. Lánský puč. Pozvání trojice Hašek/Tejc/Škromach z ČSSD do Lán, kdy byl opomenut regulérní předseda strany Bohuslav Sobotka; dnes se o této schůzce mluví jako o pokusu o puč ve vedení ČSSD. Jaká byla role Miloše Zemana, není jasné, ale pozvání vedení vítězné strany a přitom opomenutí hlavního představitele působí přinejmenším zvláštně.

13. Na jednom pódiu s Konvičkou. V listopadu 2015, při výročí Sametové revoluce, vystoupil Zeman na jednom pódiu s předsedou extremistické strany Blok proti islámu Martinem Konvičkou. Zeman později uvedl, že Konvičku neznal, což ovšem odporuje jeho výroku z června toho roku, kdy Konvičkovi otevřeně vyjadřoval podporu.

14. Krym. Zemanovy výroky proti sankcím EU vůči Rusku za anexi Krymu, kdy se Zeman Ruska výrazně zastával a schytal za to poté ostrou kritiku od senátu.

15. Jmenování a vyznamenání. Zeman nejmenoval navrhovaného literárního historika Martina C. Putnu profesorem, přestože ten splnil všechna kritéria. Stalo se tak pravděpodobně proto, že se tento pedagog proti Zemanovi vymezoval a byl jeho častým kritikem. Podobných politicky motivovaných kroků, co se jmenování a vyznamenání lidí týče, existuje víc; s kritikou se setkalo např. i vyznamenání Zemanova blízkého přítele Františka Ringo Čecha. Nejslavnějším se ale stalo Zemanovo odmítnutí vyznamenat Jiřího Bradyho, který prošel dvěma koncentračními tábory a jehož vyznamenání bylo sněmovnou navrženo již v letech 2013 a 2014. Nevyznamenání vzbudilo v médiích a ve veřejném životě intenzivní reakce a v návaznosti na něj (a další Zemanovo chování obecně) byla uspořádána demonstrace na Staroměstském náměstí, kde se sešly desítky tisíc lidí a na pódiu veřejně vystoupili např. pan Brady, Michal Horáček, Petr Pithart a další.

16. Vládní krize. Humorná a zároveň smutná byla i Zemanova show, kterou předvedl v souvislosti s podáním demise premiéra Bohuslava Sobotky, kdy Zeman nechal připravit Pražský hrad na akt podání demise, přestože Sobotka přijel o vládní krizi pouze diskutovat. Sobotka přesto pronesl řeč a Zeman během proslovu odešel ze sálu. S touto akcí je spojeno také proslulé Zemanovo nevhodné chování, kdy holí ukazoval Sobotkovi, kam má jít, a říkal mu, jak si má natočit mikrofon.

17. Ústavní žaloba. Zeman také čelil hrozbě ústavní žaloby, když mu dlouho trvalo odvolat tehdejšího ministra financí Andreje Babiše, jehož odvolání navrhl premiér Sobotka a které měl Zeman povinnost učinit v co nejkratší možné době. Předseda Senátu Milan Štěch byl připraven žalobu podat, k odvolání Babiše nakonec ale došlo.

18. Pozdní příjezd. Zeman přiletěl na pohřeb bývalého slovenského prezidenta Michala Kováče se zpožděním. Mluvčí Zemana Jiří Ovčáček to zdůvodnil špatným počasím a chybou letových dispečerů, tyto důvody ale byly vyvráceny. Abychom byli fér, Ovčáček se později za svá slova omluvil.

19. Prohlášení čtyř. Dne 18. října 2016 se stal Zeman jedním ze čtyř signatářů prohlášení o územní celistvosti Číny, kterým nejvyšší představitelé země reagovali na návštěvu dalajlamy v Česku. Toto prohlášení bylo ostře kritizováno veřejností, s dalajlamou se v reakci na něj sešlo asi padesát zákonodárců. Na protest byly vyvěšeny tibetské vlajky, prohlášení kritizovala i řada nevládních organizací. Vymezily se proti němu i takové osobnosti jako Karel Schwarzenberg či Pavel Rychetský. Podle politického komentátora Martina Fendrycha bylo prohlášení důsledkem odklonu od ochrany lidských práv.

20. Jiří Kajínek. Kontroverzní byla také milost pro nejslavnějšího vězně v Česku, odsouzeného dvojnásobného vraha Jiřího Kajínka, kterou Zeman letos udělil i navzdory tomu, že se při nástupu do prezidentského úřadu vzdal práva udělovat milosti a řekl, že tak učiní pouze ve zcela výjimečných případech a čistě ze zdravotních důvodů. Ještě v únoru roku 2016 Zeman řekl, že „Jiří Kajínek není dlouhodobě a vážně nemocný, takže mu milost neudělím.“ Podle názorů mnohých byla milost udělena proto, aby byla odvedena pozornost od vládní krize, která v té době hýbala republikou.

21. Kampaň. Zneužívání prezidentského úřadu ve prospěch své kampaně je dalším z témat, která se v době před volbami řeší. Miloš Zeman za krajské peníze navštěvuje pravidelně všechny kraje a beseduje při nich s občany. Vedou se spory o to, zda jsou tyto Zemanovy návštěvy součástí předvolební kampaně nebo nikoli, jisté ovšem je, že Zeman na základě těchto návštěv může na svou stranu získávat řadu příznivců, a tak se o jistý druh kampaně v každém případě jedná.

22. Vulgarity. V roce 2014 Zeman použil v Českém rozhlasu v pořadu Hovory z Lán několik vulgárních výrazů na adresu ruské skupiny Pussy Riot. Za projev sklidil kritiku od mnoha politiků i od veřejnosti, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání obdržela několik stovek stížností. A nebyly to zdaleka jediné vulgární výrazy, které veřejně použil, dohledat se jich dá celá řada, a to i na konto vlády Bohuslava Sobotky (navzdory tomu že Zeman dříve tvrdil, že se nikdy nebude veřejně stavět proti vládě).

23. Spolupracovníci. Velmi často kritizován je okruh Zemanových blízkých spolupracovníků. Miroslav Šlouf byl představitelem KSČ v letech 1975–1991, Jiří Ovčáček je velmi kontroverzním mluvčím, který se pravidelně a nevybíravě opírá do Zemanových kritiků, dále Martin Nejedlý, poradce Miloše Zemana, u nějž jsou kritizovány jeho pravděpodobné vazby na Rusko, či Vratislav Mynář, který nemá bezpečnostní prověrku, jíž Zeman podmínil působení na Hradě.

24. Mezinárodní kritika. Zeman také celkem pravidelně sklízí kritiku ze zahraničí. Organizace Human Rights Watch zabývající se lidskými právy Zemana kritizovala za šíření nevědomosti a paniky, Rada Evropy o něm řekla, že je islamofob, šéf socialistické frakce v Evropském parlamentu kritizoval Zemana za „ostudná a blouznivá prohlášení“ v souvislosti s evropskou migrační krizí.

25. Nesplněné sliby. Zeman například tvrdil, že si na Hrad vezme jen jednoho tajemníka a řidiče. Nakonec si tam s sebou přivedl takové osoby jako vedoucího analytického odboru (Radek Augustin), ředitele sekretariátu (Jaroslav Hlinovský), poradce pro energetiku (Martin Nejedlý, o němž už byla řeč), ředitel bezpečnostního odboru (Jan Fulík), ředitel zahraničního odboru (Hynek Kmoníček) a řadu dalších.

26. Financování. Už při prezidentské kampani Zeman tvrdil, že na kampaň – bude-li nějaká zapotřebí – bude potřebovat jen dva až tři miliony korun. Celkové náklady na kampaň nakonec představovaly 37 260 000 korun. Nemluvě o tom, že financování jeho kampaně se setkávalo s řadou pochybností, a to jak v souvislosti s transparentností účtu, tak v souvislosti s údajným ruským financováním nejen od firmy Lukoil (z čehož Zemana, jak už bylo řečeno, obvinil mj. britský deník The Telegraph).

27. Kritika protikandidátů. V roce 2012, ještě před oficiální volební kampaní, Zeman řekl, že se zavázal, že nebude kritizovat žádného protikandidáta. Opakovaně však, jak už bylo také řečeno, útočil na Karla Schwarzenberga, a neváhal k tomu využívat i lživá a nepodložená obvinění. V současnosti se občas objevuje kritika z úst mluvčího Ovčáčka na protikandidáty do příští prezidentské volby, např. na Michala Horáčka či Jiřího Drahoše.

28. Výroky. Co se týče kontroverzních a odsouzeníhodných výroků, Zeman např. řekl při návštěvě Číny, že se tam „přijel učit, jak stabilizovat společnost“. Tento výrok vzbudil rozruch především proto, že v Číně vládne komunistický režim ne nepodobný tomu, který vládl téměř čtyřicet let v Československu. Dále Zeman řekl třeba to, že je rád, že se mu podařilo dosáhnout osobní chemie s ruským (Putin) i čínským prezidentem (Ťin-pching) a že bude rád, podaří-li se to i s tím americkým (Trump). Hovoří tak o osobní chemii se třemi velmi kontroverzními postavami současné světové politiky, z nichž dvě jsou hlavami nedemokratických režimů a třetí tyto režimy vesměs podporuje. Na adresu novinářů řekl, že „jsou pitomci, hnůj a fekálie“. Později s Putinem vtipkovali, že by se novináři měli likvidovat. V neposlední řadě Zeman také prohlásil, že nevěří, že existují umírnění a radikální muslimové. Tím v podstatě stigmatizoval všechny muslimy a zaškatulkoval je mezi nebezpečné. Umírněný muslim je podle Zemana protimluv.

29. Zdravotní stav. A to jak somatický, tak psychický. Jako silný kuřák a alkoholik má očividně celou řadu zdravotních potíží, které ho mohou v příštích pěti letech při jeho věku výrazně ovlivňovat při výkonu funkce. Především ale zcela očividně začíná měnit svou osobnost; i zde existuje přímá úměra se zvyšujícím se věkem a je zřejmé, že Zeman se stává čím dál nekompetentnějším k výkonu kterékoliv veřejné funkce, natož funkce nejvyššího představitele státu, který zastupuje republiku na mezinárodní úrovni.

30. Konkurence. Ne posledním, ale naposledy zmíněným důvodem je fakt, že v současnosti zde existuje přinejmenším několik konkurentů, kteří se zdají pro výkon funkce prezidenta mnohem vhodnější než Zeman, ať už proto, že za sebou nemají kontroverzní minulost, proto, že se umějí chovat a vyjadřovat důstojně a seriózně, bez arogance, vulgarit a urážek oponentů, nebo zkrátka proto, že jejich prioritou není prosazování vlastních zájmů, a mezi jejichž neduhy nepatří silný alkoholismus výrazně negativně ovlivňující jejich kritické myšlení a soudnost.