
Vůdce hnutí ANO Andrej Babiš. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia

PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Po celé zemi je cítit, že Andrej Babiš chce zase získat vládu nad českou společností. Chce moc a chce ji moc. Jsme opět svědky brutální předvolební kampaně jeho hnutí ANO, což není nic jiného než strana vůdcovského typu, ačkoli Velký šéf odmítá, že by se vůbec jednalo o stranu, protože to je přece ošklivé slovo.
Kuriózní je, že až do chvíle, než prezident republiky vyhlásí datum konání voleb, oficiálně žádná kampaň ještě nezačala, a peníze vynaložené na propagaci stran se tudíž nezapočítávají do stanoveného limitu. Takže všechno to, co všude vidíme, vlastně úředně ještě kampaň není.
Hodní a starostliví
Když tedy Karel Havlíček navštíví nějakou střední školu a povídá si s žáky o bydlení pro mladé, máme vzít na vědomí, že to ještě není kampaň. Havlíček má prostě starost o to, kde budou mladí lidé bydlet. Když se poslanci za ANO vtírají na okresní shromáždění dobrovolných hasičů, tak to také není kampaň, ale jen přirozená starost Babišova týmu o potřeby hasičů. A ty gigantické billboardy, na nichž ANO lže o vládní koalici, že zdražila lidem energie, to také není kampaň, ale jenom starost pana Babiše o naše účty za elektřinu a plyn. Jsou to prostě takoví hodní a starostliví lidé.
Prezident Petr Pavel se nechal slyšet, že datum voleb stanoví pravděpodobně na poslední víkend v září nebo na první víkend v říjnu.
Podle Seznam Zpráv se Pavel kloní spíše ke druhé variantě, tedy k termínu 3. a 4. října, protože na předcházející víkend připadá státní svátek svatého Václava. Podle dalšího sedmilháře Tomia Okamury tím prezident pomáhá politikům z koalice SPOLU, „aby mohli utrácet bez limitu“. Ve skutečnosti je současná kampaň koalice SPOLU skoro neviditelná. Kupříkladu její grafické provedení působí vedle billboardů ANO tak, jako by Fialovi lidé usilovali o neviditelnost v podstatě dokonalou. A také je skoro nikde nepotkáme.
Když vládne strach
Brutalita nekampaně Babišovy nestrany má vážné psychologické důsledky. Část společnosti se už začíná bát. Když by někdo „kecnul“, že se ANO vtírá na akce občanských sdružení, které samo nezorganizovalo, mívá často dojem, že by mu hrozily popotahovačky. Možná dokonce i vyhození z práce. Je to dost šílené, ale takovou zkušenost již opravdu máme. Zažili jsme to při zjišťování, jak se Babišovi poslanci třeba ocitli mezi dobrovolnými hasiči. Lidé, kteří by o tom nejprve rádi mluvili, najednou otočí a omluví se, že se bojí.
Naštěstí se pořád najdou občané, kteří se mluvit nebojí. Ale s rostoucím vlivem ANO nastupuje ve společnosti strach. To je realita této doby. Už jednou jsme tu takovou dobu měli a znovu ji nechceme.