billboard FOTO: Zbyněk Pecák / FORUM 24
FOTO: Zbyněk Pecák / FORUM 24
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Na Jeremiášově ulici v Praze se objevil veliký billboard strany Přísaha bývalého policejního plukovníka Róberta Šlachty známého svými přátelskými kontakty s Andrejem Babišem ještě před vstupem do politiky. A ještě známějšího teatrálním zásahem na Úřadu vlády v roce 2013, který neměl jiný důvod než změnit politickou situaci v zemi, aniž by jej odůvodnily soudem potvrzené trestné činy.
Na velkém billboardu Přísahy čteme sdělení spolupracujícího obviněného z kauzy Dozimetr manažera Mateje Augustína. Soud probíhá právě tento týden a v úterý jsme slyšeli, že Augustín u výslechu označil spolupachatele podnikatele Michala Redla za „akcionáře STANU“. Tato slova se ihned zalíbila všem bojovníkům proti korupci, protože zapadají do jejich obrazu světa. A ti si hned řeknou: Aha! Takže STAN je vlastně taková akciovka na vytěžování zakázek a obviněný Redl je jedním z akcionářů.
Je to ovšem spíše jen šaškárna ze světa neprofesionálních policistů a hloupějších médií. Tvrzení, že pan Redl je akcionářem STAN, věcně neznamená vůbec nic. Kdyby pan Augustín řekl, že Redl dával na sekretariát hnutí STAN tolik a tolik peněz z každé zakázky, tak by to byla věcná informace. A nebo naopak, že měl Redl konkrétní zisk na konkrétní činnosti hnutí STAN, jestliže mělo jít o „akcionáře“.
Jenže ono se to zřejmě takhle nedělo a Augustín to takto věcně říct nemohl. Řekl místo toho jen nevěcný prázdný blábol, který se líbil policistům a teď už žije svým vlastním propagandistickým životem. Je ovšem trapné, že právě k této komedii byl před volbami použit soud. A hned další problém je následné využití tohoto blábolu hnutím Přísaha.
Billboard Přísahy Róberta Šlachty FOTO: FORUM24/Pavel Šafr
FOTO: FORUM24/Pavel Šafr
Róbert Šlachta nemohl svůj velký billboard s tímto výrokem vyrobit za jeden jediný den od jeho zveřejnění. To prostě nelze stihnout. Proto existuje důvodné podezření, že se Šlachta dostal k informacím ze živého spisu. Má na to jistě dost kamarádů. A také věděl, kdy se hláška o akciovce STAN objeví u soudu. A tak si pilně připravil svůj billboard, který přesně zapadá do jeho vystupování na sociálních sítích. Tam se pateticky prezentuje jako bojovník s korupční hydrou, kterou pro něj představují demokratické strany. Andrej Babiš nikdy.
Je to divadlo pro méně bystré spoluobčany. Při pohledu na předvolební monstrproces Dozimetr člověka může napadnout, že největším marketérem letošní předvolební kampaně je ten soudce, který přikázal projednávání kauzy organizovaného zločinu, jež se dotýká jedné vládní strany, právě na poslední dny před volbami.
Možná je to ale složitější, neboť mladý soudce Jakub Kriebel, který ještě nedávno cestoval stopem přes celou Evropu, se vůbec netěšil na kauzu Dozimetr. Měl hned dva pádné důvody, proč tu kauzu on dělat nemá. Byl u úkonů, jež předcházely hlavnímu líčení, a proto se chtěl vyřadit kvůli podjatosti. Nebylo mu to uznáno. Dalším důvodem, proč soudce obvodního soudu nechtěl soudit tuto kauzu, je vyčíslená škoda. Nebylo mu to opět uznáno. Asi se do Dozimetru nikomu nechtělo.
Bohužel o pozadí těchto rozhodnutí včetně krajně podivného načasování nic nevíme. Co vidíme, je výsledek působení justice a našich dalších orgánů činných v trestním řízení. Babišova kauza Čapí hnízdo je i po soudním verdiktu o jeho vině před volbami u ledu a nejspíš u ledu i zůstane. A jako špatnou detektivku nám tu pouštějí kauzu Dozimetr. Stupidita této kauzy spočívá v tom, že je prezentována policií a státním zástupcem jako otřesné spiknutí „organizované zločinecké skupiny“, přičemž nám tu jako sebemrskači vystupují obvinění, kteří uzavřeli s policií dohodu o spolupráci a doznávají svoji vinu.
Jedním z výsledků této „spolupráce“ je výše uvedené sdělení bývalého manažera pražského dopravního podniku o „akciovce STAN“. Další absurditou je sdělení obviněného Kose: „Peníze jsem posílal STANu, vrátilo se mi to v podobě obchodních příležitostí. Cítím se vinen.“
Je to jako parodie na proces se Slánským. Posílání peněz politické straně není trestným činem. Kos by musel přesně říct, kdo ve STAN mu pak umožnil za tyto peníze jako protislužbu získat konkrétní byznys. STAN tu má navíc funkci toho tajemného sionistického nebo imperialistického spiknutí, jaké známe z protokolů z 50. let. U soudů v právním státě je vina vždy konkrétní a individuální záležitostí. Žádná mlhovina.
Nelze samozřejmě vůbec zlehčovat, jestli tyto protislužby mezi funkcionáři politické strany a podnikateli opravdu probíhaly. Jestli jsou ale sdělení spolupracujících obviněných pouze takhle nekonkrétní, pak to spíše potvrzuje dojem dobře načasovaného divadla, kde rozuzlení případu jistě proběhne svojí procesní logikou, ale veřejná expozice všudypřítomné korupce demokratů již nadešla v kýženou chvíli.
A ještě něco. Babišovy kauzy jsou naprosto jiný level, v němž už nejde o žádné protislužby a žádnou politickou akciovku. Majitel strany je tam jenom jeden a vzhledem k tomu, že Babišův model je založený na překrývání pozice státníka a byznysmena obchodujícího se státem, není už důvod pro protislužby a úplatky. On si prostě jenom bere, co chce.
Tak to tu fungovalo v letech 2014 až 2021 a z rozhodnutí moudrého lidu to takhle může fungovat zase dál. Protože se nikdo nezmohl na to, aby za to Andrej Babiš spravedlivě pykal. Třeba za tu dotaci na výrobní linku pro toastový chleba v pekárně Penam za 100 milionů korun. No, a to byla jenom taková třešnička na Babišově dortu. Na dortu, který se celý skládá z tisíců zlatých drobečků, jež ve formě zakázek, obchodních příležitostí a dotací přinesli Babišovi jako jeho pilní mravenečci lidé ze státní správy.
Nikdy to nikdo nenazval organizovaný zločin. Všichni to tu dobře víme a nikdo se na nic nezmohl. Viďte, naši stateční policisté, vážení státní zástupci a slavní soudci.
