Donadl Trump FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Rusko dostalo od amerického prezidenta Donalda Trumpa šanci, že bude za své zločiny proti sousední zemi, za své podrývání mírumilovných demokracií a za své pohrdání mezinárodním právem odměněno. Hrozí takový mír, který bude ponížením Ukrajiny, její statečné vlády a její statečné armády. Proti tomu ale také stojí únava i zoufalství ukrajinského obyvatelstva i řady vojáků, kteří mohou toužit po oddechu. Situace ještě není jednoznačná, ale ze strategického hlediska je pro Západ krajně nebezpečná.
Nová americká administrativa se ještě nerozhodla vyklidit Evropu a nerozhodla se Ukrajinu prodat. Dnes v Mnichově vystoupí americký viceprezident J. D. Vance a má jednat jak s ukrajinskou, tak s ruskou delegací. Jeho rétorika je přitom nyní poněkud odlišná od Donalda Trumpa. Vance uvedl v rozhovoru pro The Wall Street Journal, že USA může proti Rusku použít nejen ekonomický, ale i vojenský nátlak. Ve svých odpovědích také zdůraznil, že Ukrajina musí mít „suverénní nezávislost“. Působí to, jako by v Americe hráli hru na hodného a zlého policajta. Ten hodný policajt je ale rozhodně ten hlavní. Tedy Trump.
Paniku po celé Evropě ale vyvolává fakt, že Spojené státy dávají Rusku najevo, že se s ním chtějí domluvit přes hlavy Evropy a bez přímého jednání Ruska s Ukrajinou.
Hraje se tu o zásadní věci a prohlášení amerického ministra obrany Peta Hegsetha, že vstup Ukrajiny do NATO není reálný, nesvědčil o tom, že by Amerika chtěla jednat s Ruskem příliš tvrdě. Jeho velkohubé řeči o nutnosti hrubé síly byly v trapném protikladu s faktickým přiznáním slabosti, které je demonstrováno nechutí se vojensky angažovat.
Všechno, co bylo z americké strany řečeno o částečné akceptaci ruských postojů, přišlo příliš brzo na to, aby se Rusko muselo jednání s Donaldem Trumpem bát. Naopak po takových řečech by se v Kremlu mohli na jednání s Trumpem dokonce i vysloveně těšit.
Není divu, že Rusko jásá nad tím, že Evropa bude nucena se jenom bezmocně dívat na bipolární jednání Ruska s Amerikou. O tom Putin a jeho zakomplexovaní nacionalisté dlouho snili. Rusko se zároveň potřebuje své indolentní války aspoň na pár měsíců či let zbavit kvůli rostoucím problémům s ekonomikou (tedy ne, že by tam bylo někomu líto vlastních vojáků umírajících po tisících) a hledá cestu k důstojnému exitu ze svého vlastního průšvihu.
Trump dosud působil tak, že dá kriminálnímu gangu v Kremlu šanci si oddechnout. A tito zločinci ještě budou moci vesele oslavit své prolhané vítězství, aniž by dosáhli svých původních cílů. Zlomením Ukrajiny po morální stránce však může Putin získat více, než by získal na bojišti.
Při pohledu na současné jednání v Mnichově mějme na paměti, že v roce 1938 mnichovská dohoda opravdu neutužila životaschopnost či bezpečnost Československa, nýbrž naopak obojí zcela logicky potopila. A k moci se v Praze i v Bratislavě postupně dostali kolaboranti. Tak to chodí a mohl by to být i černý scénář pro Kyjev. Byl by to pak ale i černý scénář pro evropské demokracie, který by nadále legitimizoval a posílil proruské páté kolony včetně našeho hnutí ANO Andreje Babiše, které mají plné huby míru a myslí tím zradu a nespravedlnost. V případě Babiše je třeba vidět, že rozpad právního pořádku v Evropě nahrává i jeho setrvalé chuti porušovat pravidla na naší domácí scéně. I takhle je propojený osud Ukrajiny s naším vlastním osudem.
A to nehledě na to, že cynická a autoritářská skupina našich proruských politiků by mohla v Česku ještě více a otevřeně hájit svoji temnou ideologii síly a pseudokonzervatismu, který skoro není k rozeznání od pozdního sovětského komunismu, jak to dokládá blízkost Motoristů s hnutím Stačilo!.
Tento černý scénář ponížení Ukrajiny ještě není nevyhnutelný, třebaže je stále reálnější. Na místě je přitom i částečné pochopení pro nové americké vedení, které řeší ohromná dilemata v dalších oblastech světa. Trumpovci mají také v mnoha věcech prostě pravdu.
Nejde ovšem o pochopení pro ten základní rozpor mezi jejich vzýváním Pána Boha a Ronalda Reagana. Reagan se držel víry v Boha, když sovětské Rusko charakterizoval jako říši Zla. Jednal s ním pak skutečně realisticky a z pozice síly. Nikoli jako nyní Trump, jemuž se Putin prý v mnohém docela líbí. Současná náboženská pravice v Americe zapomněla na podstatnou víru ve spravedlnost a obranu slabších. Místo toho verbálně holduje kultu síly, aniž by nyní demonstrovala ochotu ji sama použít, což z ní dělá papírového draka.
Extrémní konzervativce také mate, že v Rusku již nezápasí s komunismem, což bylo pro ně (i pro nás) jasné zlo, ale čelí „jenom“ ruskému imperialismu, pro který dokážou mít právě kvůli kultu síly jisté pochopení. Nevidí, že ruská mocenská elita je stále podobně sovětsky komunistická, jako byla tamní elita za Stalina a Brežněva. A ta byla zase stejně imperialistická jako ta dnešní elita Putinova.
Prostě nic nového pod sluncem. Jenom ten imperialismus a cynismus byl na Rusi i dříve mnohem upřímnější než ten jejich komunismus. A naopak stíny komunismu jsou skrze zločinnost, násilí a pohrdání právem v Rusku přítomné stále. Takhle by byl schopen vidět Rusko republikán typu Johna McCaina, ale nikoli pseudorepublikán Donald Trump.
Abychom tedy ale Američanům nekřivdili. Evropa je bohužel v mocenském a vojenském smyslu poměrně směšným spolkem, který dlouho žil z bezpečnostního hlediska na americký účet. Ukrajina je také především evropským problémem, zatímco americkým problémem je Blízký východ a Čína. A za mocenskou renesanci ruského imperialismu nese vinu spíše EU v čele s Německem Angely Merkelové než USA, i přes fatální chyby v politice Baracka Obamy. K tomu přistupuje fenomén proruských stran, které se také v Evropě neobjevily náhodou.
Je tedy jasné, že Západ si vytvořil problémy, jež mají povahu středně vážné nemoci. Nemůžeme ještě vyloučit, že léčba Trumpem může v něčem přinést úlevu či posílení organismu. Zároveň je ale možné, že léčba Západu Trumpem může pacienta zabít. Když kriminální gang ve vedení Ruska jásá, tak to pro amerického prezidenta není dobrá vizitka.
A co my s tím? Upřímně řečeno, nejlepší je se připravit na nejhorší varianty. Přitom ale neopouštět principy, které mohou nyní dostat tolik na frak.
