
Donald Trump, Volodymyr Zelenskyj FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia

PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Je zřejmé, že atmosféra našich podzimních voleb se může konat ve změněné mezinárodní atmosféře. Jen je to hra s otevřeným koncem. Zatím probíhá dost horečnaté vyjednávání Ukrajinců s novou americkou administrativou a blíží se setkání Trumpa se samotným strůjcem současného pekla Vladimirem Putinem. Trump prý mluvil s Putinem telefonicky hodinu a půl a pak hned prý zavolal Volodymyru Zelenskému.
Celkové dojmy z amerických postojů jsou smíšené a některé výroky Donalda Trumpa byly skandální, jak jsme si už na to skoro zvykli. Jednou mluví o strašné válce, o tom, že Putin škodí válkou ruskému lidu, ale pak ho zase napadne spekulovat, zda by Ukrajina nemohla být někdy ruská. Jeho oblíbená televizní stanice FOX News umí všechny jeho dechberoucí nesmysly patřičně zesílit, takže se už nové americké garnituře podařilo všechny příznivce demokratické Ukrajiny dokonale vyděsit.
Rozhodnou činy
Zároveň ale ještě nemůžeme říci, že Amerika hodila Ukrajinu přes palubu. Americký ministr financí vyrazil do Kyjeva a je o něm známo, že je nakloněný napadené zemi nadále pomáhat. Pro buranské vrstvy Ameriky má Trump vysvětlení, že za pomoc Zelenskyj bude muset zaplatit drahými kovy. Je to docela hnusné kšeftování, ale nelze říci, že by Spojené státy ztratily o udržení svobodné Ukrajiny zájem. Vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci Kaja Kallasová správně říká, že podstatnější než všechny ty divné řeči budou americké činy.
Drsným okamžikem pro Ukrajinu bylo sdělení nového ministra obrany USA Petea Hegsetha v Bruselu na setkání NATO. Ten uvedl, že nevidí reálnou možnost návratu Ukrajiny do hranic před rokem 2014 a v rámci mírového plánu si zemi ani neumí představit v Severoatlantické alianci.
Můžeme očekávat, že ze stylu jednání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem nám bude opět trochu trapně. Třeba se zase dozvíme, že má Trump Putina vlastně lidsky rád. Je těžké si zvykat na to, že Ameriku řídí někdo, kdo má mentalitu světských provozovatelů kolotočů. Paradoxně se ale může přitom skutečně podařit Rusko v jeho tažení zastavit. Navíc Trumpovy protiruské sankce a tlak na zvýšení těžby ropy také mohou přinést efekt.
Může se nám zdát, že se před našima očima hroutí liberální demokracie a koncept Západu jako prostoru práva a spravedlnosti. Místo toho se díváme na kult síly a mentalitu kšeftu. To všechno má důsledky na naše prostředí. Neměli bychom ale propadnout skepsi, že je koncept demokratického Západu mrtvý. Jen ta zkouška, kterou procházíme, je skutečně tvrdá. Pravda je v tomto přívalu kultury džungle jen jednou ze sil. A stejně tak spravedlnost.