S blížícím se koncem léta eskaluje i napětí v tuzemské politice. Tak dlouho dělal Miloš Zeman drahoty kolem obvykle triviální výměny na postu ministra kultury, až na sklonku minulého týdne kápnul božskou a definitivně potvrdil, že Michala Šmardu nikdy nejmenuje. Jako by toho ponižovaní bývalé strany nebylo dost, doporučil ČSSD nyní nalézt kompetentnějšího kandidáta, což by mělo za následek pouze další mediální lynč. Nyní je tak sice míč na straně sociálních demokratů, ale Hrad už má zřejmě připravenou i záložní variantu. Jako odměnu za Babišův servilní přístup mu totiž prezident naplánoval novou sněmovní většinu i bez koaličního partnera.

Dnes mají sami poslanci hnutí ANO v dolní komoře 78 zástupců, takže po volbách nemohli utvořit vládu pouze s ČSSD, ale museli se historicky poprvé od revoluce opřít i o 15 členů KSČM. Ti to oficiálně dělají za prosazování svého programu, přičemž můžeme vzpomenout na schválení kontroverzního zdanění církevních restitucí, neoficiálně za údajné trafiky, například ve formě teplých míst ve správních radách polostátních firem. S odchodem sociálních demokratů by tak měla padnout i vláda. A nebo ne?

Uvnitř ČSSD totiž čím dál více doutná i její názorová roztříštěnost. Oblíbenou zábavou předních sociálních demokratů je pak střílení do vlastních řad, a to paradoxně nejvíce v době, kdy je strana slabší než kdy dříve. Naposledy jsme mohli sledovat online třeba spor mezi ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem a Jaroslavem Foldynou okolo Prague Pride. Celá kauza byla přitom pro jejich voliče, které zajímají spíše sociálnější témata, naprosto marginální. Ale pohár trpělivosti už zřejmě přetekl, a právě druhý jmenovaný by měl být prvním přeběhlíkem hlasujícím pro rekonstruovaný kabinet Andreje Babiše bez ČSSD.

ČTK
Bývalý ministr kultury Antonín Staněk

A další dva rebelové by se následně mohli rekrutovat ze stejné strany. Dlouho neodvolaný ministr kultury Antonín Staněk a Jiří Běhounek  patří mezi Zemanovy koně a premiérovi by pravděpodobně také pomohli novou vládu prohlasovat. Aktuálně máme tedy 96 poslanců, zbývá pět do potřebné většiny, inu počítejme společně dál.

FB Trikolóra
Hnutí Trikolóra, poslanci Václav Klaus ml. a Zuzana Majerová Zahradníková

V poslanecké sněmovně se totiž skrývá ještě několik nezařazených, ale výrazných politiků. Dvojice Václav Klaus mladší a Zuzana Majerová Zahradníková opustili ODS a stali se základem nově vzniklého hnutí Trikolóra, jehož potenciál ukáží sice až příští volby, ale jejich hlasy by nyní mohly také pomoci.

ČTK
Poslanec Lubomír Volný

Zbývající tři hlasy by pak měli zajistit odpadlíci z Okamurova hnutí SPD v čele s kontroverzním poslancem Lubomírem Volným, který ještě v březnu obviňoval ostatní členy dolní komory z podpory afrikanizace, islamizace a vlastizrádných tendencí EU s tím, že právě oni dali vzniknout případům jako byl pan Balda. ,,První odsouzený terorista“ se ovšem aktivně zapojoval právě do dění kolem SPD, jejíž ideály vehementně podporoval.

Ať se tedy zachová ČSSD na pátečním sjezdu předsednictva jakkoliv, nikoho to zřejmě moc zajímat nebude. A už vůbec ne mocenské duo Zeman-Babiš. Čas podat demise a odejít tak ze Strakovy akademie, když už ne se vztyčenou hlavou, alespoň bez nutnosti plížení se zadním východem, totiž dávno uplynul. Předseda Jan Hamáček měl mít sice podepsané demise ministrů ČSSD v ruce již v červenci, ale pokud tomu tak bylo, raději je strčil hluboko do šuplíku.

Namísto toho se strana rozhodla ještě na chvíli pro rathovské „krmení bestie“, neboli užívání si proklamované kombinace moci a peněz. Někde se tak rozšířil počet míst pro náměstky, jako tomu bylo u dosud překvapivě úspěšného šéfa diplomacie Tomáše Petříčka, jinde zase začali bojovat o více peněz na příští rok, který je ve vládě stejně nečeká.

I když právě nedostatek peněz ve státním rozpočtu na sociální výdaje by mohl být tím pravým momentem, kdy bouchnout do stolu a z vlády odejít. To by ovšem nemohla kauza kolem ministerstva kultury narůst do takových rozměrů. Dnes tak již kráčí sociální demokraté pevným krokem pouze na politickou šibenici s tím, že vítězem bitvy se stává sám jejich bývalý předseda. Pomsta za zpackané prezidentské volby v roce 2003 budiž dokonána. Miloši Zemanovi se tak navíc podařilo přesně to, co již avizoval svým příznivcům během první kampaně a Česká republika je dnes zase o krok blíže k nepsanému prezidentskému systému.

Revue Forum Banner
Dominika Jeřábková
Dominika Jeřábková
Další články autora