Bartolomějskou ulici během Pražského povstání střežily kořistní francouzské lehké tančíky. FOTO: VHÚ, se souhlasem
FOTO: VHÚ, se souhlasem
HISTORIE / V hlavním krytu pražské ochranné protiletecké policie v později nechvalně proslulé „kachlíkárně“ v Bartolomějské ulici číslo 306/5 bylo v květnu umístěno Vojenské velitelství Velké Prahy Bartoš, jež fungovalo jako velicí ústřední štáb Pražského povstání. Místo bylo vybráno již dříve, a to díky domluvě plk. Františka Bürgera-Bartoše, velitele odbojové skupiny, která již delší dobu připravovala povstání nejen v Praze, a policejního štábního kapitána Josefa Stejskala, jenž umístění velitelství domluvil již předem se svým podřízeným poručíkem Miloslavem Kroisem, který byl správcem tohoto krytu.
Umístění povstaleckého velení do tohoto krytu bylo po předchozí prohlídce 23. dubna zvoleno strategicky, protože se zde nacházelo telefonické spojení s linkami po celé Praze, navíc zde byly k dispozici speciální policejní linky pro komunikaci s šesti úseky a také přímé spojení na ředitelství pošt, pražské hasiče a v neposlední řadě i na pozorovatelny na Petřínské rozhledně a na Staroměstské radnici. V případě selhání telefonu bylo navíc možno využít dálnopis, jenž byl zaveden do šestice pražských policejních úseků a 46 policejních revírů.
V dopoledních hodinách 5. května kryt obsadili čeští policisté a přibližně půl hodiny před polednem jej převzal podnáčelník štábu Bartoš pplk. gšt. Emil Horyna. Oficiálně odtud zahájil činnost generál Karel Kutlvašr ve 14.40, kdy bylo celé velitelství aktivováno. V 16.55 vyslal zprávu o velitelství Bartoš pražský rozhlas a velitelství se ujalo koordinace vojenských akcí na území Prahy.
V podvečer 5. května sem byla umístěna i vojenská komise České národní rady, které předsedal kpt. Jaromír Nechanský, velitel z Londýna vyslaného výsadku Platinum-Pewter.
Na druhý den do krytu dorazil velitel 1. pluku Ruské osvobozenecké armády pplk. Andrej Dmitrijevič Archipov, jenž tu okolo šesté hodiny večerní jednal o vzájemné spolupráci a o možnostech uveřejnění informace o bojujících jednotkách ROA do vysílání pražského rozhlasu.
O další den později sem přijel i zástupce americké armády, která kvůli ruské lži o již zahájené „Pražské operaci“ nečinně stála v Plzni. Válečný korespondent kapitán Russell Junath Hill z The New York Herald Tribune přivezl plný text německé kapitulace podepsané v Remeši. A 8. května krátce po půlnoci na velitelství Bartoš přijela skupina amerických vojáků v čele s plk. Robertem Prattem, aby jednala o situaci v Praze.
Ulice byla po celou dobu Pražského povstání střežena obrněnou jednotkou pod velením kpt. Karla Dvořáka. Obránci měli k dispozici ukořistěné lehké francouzské tančíky Renault AMR vz. 1935, které původně patřily tankové rotě 539. divize Z. b. V., jíž velel generálporučík Helmuth Beukemann.
Smutný osud velitele
Zajímavý je z hlediska historie Pražského povstání i vedlejší dům č. 304/1. V něm sídlilo velitelství české protektorátní policie. A právě zde vydal 5. května přesně ve 12.00 hod. plukovník četnictva Jan Voženílek rozkaz všem policejním útvarům, aby převzaly moc ve městě. Krátce poté odtud vyrazilo vozidlo obsazené policisty k budově rozhlasu na Vinohrady.
Jan Voženílek již delší dobu předtím spolupracoval v odboji s pplk. Františkem Bürgerem-Bartošem a vypracoval také plán na obsazení rozhlasu i výše uvedeného krytu v Bartolomějské ulici. Součástí příkazu k převzetí moci bylo i nařízení, aby byli zajištěni němečtí nadřízení. Odpoledne 8. května jej však v čele uniformované policie a četnictva vystřídal na příkaz České národní rady pplk. Antonín Sameš.
Jan Voženílek byl následně 11. května zatčen sovětskou rozvědkou Směrš a byl vězněn v Terezíně, na Karlově náměstí a na Pankráci. Byl podezříván z kolaborace, ale nic mu nebylo prokázáno, byl tedy koncem července propuštěn. V Terezíně se však nakazil skvrnitým tyfem, který se u něj rozvinul a na jehož následky 10. srpna zemřel v nemocnici na Bulovce. Pochován je v rodinném hrobě na hřbitově na Malvazinkách.
