HISTORIE / Nekladl odpor. Psal se únor 1989 a popravčí cela v suterénu pražské pankrácké věznice se stala místem popravy posledního odsouzence na českém území. Stal se jím Vladimír Lulek, přezdívaný Vánoční vrah. Svými ranami usmrtil manželku i čtyři děti.

Pankrácká věznice – místo, kde si již za Rakouska-Uherska, od devadesátých let 19. století, odpykávali odsouzenci své tresty „těžkého žaláře, žaláře a vězení“. Za první republiky byla nedobrovolným domovem pro zhruba 800 vyšetřovanců a trestanců s uloženým trestem do jednoho roku.

Druhá světová válka přinesla zásadní zlom – ve věznici se usídlilo gestapo. Ve vyšetřovací vazbě a v neblaze proslulé pankrácké sekyrárně, zřízené na jaře 1943, umírali zejména účastníci domácího odboje, odpůrci okupace, ti, kdo před hitlerovským Německem odmítali sklonit hlavu. Gestapo je tvrdě vyslýchalo, mučilo a vraždilo, aniž by jim dopřálo možnost se jakkoliv hájit. Do konce války zemřelo v pankrácké sekyrárně 1075 lidí, z čehož bylo 155 žen.

Dále čtěte

Děkujeme, že jste s námi! Demokracii budeme společně bránit i letos

Vážení a milí čtenáři, nebyl to jednoduchý rok, zejména ne pro ty, kteří si přejí, abychom žili v civilizované, prozápadní…

Konec války však neznamenal konec politického násilí. Naopak. Komunisté vytrvale pátrali v řadách obyvatel svého vlastního státu po „třídních nepřátelích“, brali jim svobodu a mnohdy i život. Od převzetí moci v zemi v únoru 1948 vyřkli do roku 1953 ortel smrti nad více než 250 lidmi, z nichž téměř z 90 procent právě z politických příčin. Političtí vězni, z nichž je neznámější justiční vražda Milady Horákové, byli věšeni za budovou nemocnice.

„Místa, kde byli též vězněni a popravováni nevinní lidé z politických důvodů, jsou trvalým mementem,“ připomínají webové stránky věznice. Proto se v bývalé sekyrárně, na popravišti za nemocnicí a v popravčí cele v suterénu zrodila pietní místa, aby byla „připomenutím tragických událostí v minulosti, ale též vážným varováním do budoucnosti“.

Ne všechny odsouzence na smrt však na popraviště zavedl jen nesouhlas s vládnoucí totalitní diktaturou či role ve vykonstruovaném politickém procesu. Na Pankráci, v letech 1954 až 1968 jediným místem výkonu trestu smrti v celém Československu, se oprátka nasazovala okolo krku i skutečným zločincům.

Zvlášť odporný a brutální

Poslední popravenou ženou se zde stala v polovině 70. let Olga Hepnarová, která úmyslně vjela nákladním automobilem na tramvajovou zastávku, a zabila tak osm lidí. Lidské životy měl na svědomí i vůbec poslední muž odsouzený k trestu smrti na českém území. Na šibenici počátkem února roku 1989 skončil Vladimír Lulek.

„Byl to obzvlášť odporný a brutální vrah,“ vzpomínal pro Deník.cz tehdejší krajský prokurátor Miroslav Antl. „Přestože u soudu vytrvale mlčel, ani tak nevzbuzoval sebemenší lítost.“

Lítost necítil ani sám Lulek nad manželkou a čtyřmi dětmi. Celou svou rodinu ubodal k smrti.

Osudného 22. prosince roku 1986 v noci se vracel do svého domova v Předměřicích nad Labem v Královéhradeckém kraji. Byl opilý, byl agresivní.

Doma se pohádal se svou ženou Jaroslavou. Několikrát trestaný třiatřicetiletý recidivista sáhl po noži. Nabrousil jej, a když se manželka pokusila z bytu utéct, bodl ji do zad. Proti noži neměla Jaroslava Lulková šanci.

„Zachraňte mi děti,“ zvolala před smrtí na schodech před bytem podle svědectví sousedky Lenky. Ta se snažila ženě pomoci, avšak Lulek obrátil nůž i proti ní. S bodným zraněním v oblasti břicha utekla a jen zázrakem přežila.

Své ženě zasadil 36 ran. To mu nestačilo – vrátil se do bytu a postupně ubodal všechny děti ve věku deseti, osmi a sedmi let, neušetřil ani osmnáctiměsíční batole. První tři děti byly jeho manželky z předchozích vztahů, nejmladší potomek pak jeho vlastní. Celkem toho večera způsobil svým blízkým 85 ran.

Dále čtěte

Ze sedmi životů zbyl jen děsivý mrak na obloze. Snímek připomíná tragický osud Challengera

HISTORIE / 73 sekund. Pouze tak krátkou chvíli trval poslední let raketoplánu Challenger. Miliony lidí u televizních obrazovek se staly…

Ani předstírání duševní choroby Lulkovi během soudního procesu nepomohlo. Psychiatři vyloučili duševní onemocnění, o jeho odpovědnosti nebylo žádných pochyb. Za pětinásobnou vraždu a pokus o vraždu si vyslechl ortel smrti.

Posledním popraveným v rámci celého tehdejšího Československa byl Slovák Štefan Svitek, jenž podle rozsudku ubil sekerou svou těhotnou manželku a dvě děti. Poprava byla vykonána 8. června 1989 v Bratislavě.

Trest smrti rozděluje dodnes

Pomyslnou tečku za historií trestů smrti v českých dějinách přinesla sametová revoluce a změna politického režimu. Po bouřlivých a dlouhých diskusích politiků Federálního shromáždění byl v květnu 1990 trest smrti zrušen, vyškrtnut z právního řádu jako nehumánní a nenapravitelný v případě justičního omylu.

Zákaz trestu smrti se v lednu 1991 stal součástí Listiny základních práv a svobod. Ještě téhož roku se Československo připojilo k dohodě Rady Evropy, která zakazuje vynášet a vykonávat tresty smrti. A všechna tato ustanovení přejala jako nástupnický stát v roce 1993 do svého právního systému i Česká republika.

Dále čtěte

Izrael a útok na Írán. Chcete pochopit, co se děje? Pak nesmíte minout naši knihu

Fórum pro média, kulturu a civilizaci pro vás na konci loňského roku připravilo novou publikaci. Jmenuje se Izrael. Židovský stát…

Otázka trestu smrti však zůstává i po desetiletích zdrojem sporů. Zatímco jeho odpůrci jej považují za nepřijatelný zásah státu do lidského života a poukazují na riziko justičních omylů, zastánci argumentují spravedlností vůči obětem či domnělým odstrašujícím účinkem. Právě ten je však podle řady kriminologických studií sporný – výzkumy dlouhodobě neprokázaly, že by existence trestu smrti vedla k nižší míře násilné kriminality ve srovnání se státy, které jej zrušily.

Světově největší vykonavatel trestu smrti je dlouhodobě Čína, odhady hovoří o několika tisících poprav ročně. Podle zprávy organizace Amnesty International bylo v roce 2024 zaznamenáno 1 518 poprav, což je nejvíce od roku 2015, kdy bylo vykonáno minimálně 1 634 trestů smrti. Naprostá většina poprav proběhla v zemích Blízkého východu, kde byl trest smrti systematicky využíván k likvidaci lidskoprávních aktivistů, odpůrců režimů a etnických menšin.