Demonstrace pořádaná stranou PRO Jindřicha Rajchla, 23. března 2024 FOTO: Tomáš Stejskala / se souhlasem
FOTO: Tomáš Stejskala / se souhlasem
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Dokud byla demokratická soutěž soubojem programů a přístupů k tomu, jakou roli má hrát stát v životě občanů, dávalo to smysl. Ve volbách šlo o daně, o míru sociálních jistot a o svobodu podnikání. Vždycky jsme přitom slyšeli, že demokracie není bezchybná, že má své veliké strukturální problémy, ale že je tím nejméně špatným ze všech systémů uspořádání společnosti.
Ty strukturální problémy demokracie dnes cítíme dnes a denně. Jde o to, že demokracie umožňuje lidem, kteří ji chtějí zničit, aby k této destrukci použili její pravidla a postupy. Hitlera si Němci v roce 1933 zvolili svobodně a Češi si v roce 1946 svobodně zvolili komunisty.
Vždycky nám vrtalo hlavou, jak mohli normálně inteligentní a třeba i osobně docela slušní lidé volit takové zločince, jako byli Adolf Hitler nebo Klement Gottwald. Oba byli nízcí a zlí na první pohled. Jejich voliči museli asi trpět vlčí mlhou. Jak to, že Němci v roce 1934 neviděli, že Hitlerova nenávist k Židům nemá žádné věcné opodstatnění? Že jde o zločinný nesmysl? A jak je možné, že Češi v roce 1946 nechápali zločineckou podstatu sovětského komunismu? Oni nevěděli, že rozkradení továren povede k chudobě? Oni nevěděli, že popravy demokratů a kněží povedou k likvidaci jejich vlastních právních jistot? Jak je vůbec možné, že se Hitler a Gottwald dostali k moci za využití systému svobodných voleb, ačkoli z jejich ideologie zřetelně vyplývalo, že to budou na dlouho svobodné volby poslední?
Demokracie vyžaduje elementární vzdělání a kulturu obyvatelstva. Zatímco ve švýcarských kantonech se stává, že si lidé odhlasují v referendu v souvislosti s nějakým problémem vyšší daně, tak ve většině světa je nemožné uspořádat o daních referendum, protože by si lidé odhlasovali zrušení daní.
I naším problémem je mentální nepřipravenost poloviny populace žít v demokracii. Jasně to ukazuje obrovská podpora pro antisystémové strany, které hledají cestu, jak demokracii přidusit. To se přitom týká i ANO Andreje Babiše, které formálně principy demokracie respektuje, ale vůdce strany ve skutečnosti dělal vždycky všechno pro to, aby omezil svobodu svých oponentů, aby omezil svobodu médií, aby zničil konkurenční strany vypjatou dehonestací. Podporou Babiše a Okamury ukazuje nejméně 40 procent českých voličů, že na život v demokracii rozumově a kulturně nestačí. Nebylo by tudíž lepší v tak málo civilizovaném prostředí demokracii raději zrušit a najít možnost osvícené autokracie?
Problém je v tom, že jiná vláda než ta, která vzešla z vůle voličů, nemá legitimitu. Tam, kde má hlubokou tradici staletá monarchie, je možná představitelný i jiný systém než pouze demokracie. Ale v našich poměrech je vždycky lepší legitimní vláda tupců a zločinců než politická moc bez legitimity, neboli moc protiprávní, což byla třeba moc komunistů po zrušení svobodných voleb. Škoda, že to většině obyvatelstva nedošlo nebo nevadilo, že tím to byla vláda protiprávní.
Zdá se tedy, že jsme odsouzeni k pobytu v demokracii za přítomnosti tvorů, jako jsou Babiš a Okamura, kteří svojí politikou nastolují zvrácenou parodii na demokracii.
Celý problém tkví v tom, že bylo v rakouské monarchii a českém království v roce 1907 zavedeno všeobecné hlasovací právo pro muže nad 24 let, čímž byl zrušen majetkový census. Ženám bylo pak právo volit přiznáno po vzniku republiky, čímž bylo Československo rázem na špici vývoje. Ve Švýcarsku mohly ženy kupříkladu volit až v roce 1971! O ženském volebním právu tam v celonárodním referendu rozhodovali pouze muži. Ale povedlo se to.
Problém demokracie a všeobecného hlasovacího práva přitom určitě netkví ve volebním právu žen, v tom byl svět zaostalý ještě relativně nedávno. Problém tkví v tom, že voleb se účastní se stejným právem i lidé, kteří nedokážou společnému celku přinášet peníze a jsou závislí na sociální podpoře. V tom je totální nemorálnost všeobecného hlasovacího práva, neboť lidé, kteří celý společenský provoz financují ze svých daní, mají stejná práva jako ti, co se jenom vezou.
Jistěže řada lidí namítne, že tento systém nelze zrušit a vyřazení části obyvatelstva z volebního práva by vytvořilo jakousi segregaci chudých, což nikdy nepřipustí levicové a populistické strany. Jenže nemorálnost faktu, že váha hlasu toho, kdo financuje stát, s váhou hlasu toho, kdo od státu pobírá peníze, je do očí bijící a v důsledku podráží demokratický systém tím, že voliči hlasují pro populisty, kteří nejvíce rozdávají státní peníze, čímž stát destruují.
Kdyby se někdy naskytla vhodná příležitost, bylo by vhodné uvažovat o úpravě hlasovacího práva tak, aby byla všeobecnost hlasovacího práva zachována, ale aby byl zároveň posílen hlas každého, kdo je vzhledem ke společnému veřejnému rozpočtu dárcem oproti tomu, kdo je příjemcem. Představme si systém, v němž má každý volič, jehož daňové přiznání vykazuje vyšší odevzdanou částku než souhrn pobíraných sociálních dávek, ve volbách dva hlasy, zatímco každý, kdo bere od státu více, než odevzdává, má jen jeden hlas. Nebyl by vyřazen z voleb, ale váha jeho hlasování by byla poloviční. To by vedlo k razantnímu snížení výsledku stran, které se chovají vůči celku špatně. Jako je třeba ANO.
Jistě, bylo by nutné takovou věc ještě důkladně domyslet. Bylo by kupříkladu neslušné snížit hlas důchodcům, kteří byli po většinu produktivního života dárci systému. Ale ambicí tohoto textu není navrhnout nový model voleb, ale nastolit téma intelektuální nepřipravenosti velké části obyvatelstva na zralé politické chování. A na nemorálnost faktu, že největší podporu má u nás ten, kdo se chystá znovu rozvrátit veřejné hospodaření. To je obrazem křovácké společnosti, u níž je na místě pochybnost o způsobilosti rozhodovat o sobě. Problém naší společnosti a našich voleb je prostě primitivismus velké části společnosti. Vím, že se taková pravda v lepších kruzích nenosí. Mně je to ale docela jedno. Hlavní je, že je to pravda. A že je potřeba přemýšlet, co s tím.
