Margita Balaštíková (ANO) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
GLOSA / Hnutí ANO opět dokazuje, že personální nouze není nepříjemnost. Je to jeho program. Když zkrátka není koho vytáhnout, zrecykluje se ten, kdo už jednou musel odejít. Takže se připravuje i návrat Margity Balaštíkové, která musela odejít kvůli kauze se zabíjením psů a útočením na exmanžela.
„Není pravda, že jsem chtěla nechat zabít psa bývalého manžela, Já jsem to neudělala ani nechtěla. Kdyby někdo slyšel, že mu chcete zabít psa, šel by hned na policii, nebo by čekal dva roky a vytáhl to před volbami? Odešla jsem, protože jsem nechtěla ohrozit hnutí ANO ani způsobit další potíže kolegům. Teď bych se s odvahou ráda vrátila na politické pole,“ sebevědomě prohlásila Balaštíková v rozhovoru na XTV.
Tvrdí, že nelhala. Vlastně má pravdu. Jen je potřeba správně pracovat s detaily. Řekla, že nechtěla zabít psa bývalého manžela, a podle zveřejněných nahrávek skutečně nešlo o psa bývalého manžela. Byl to pes jeho nové partnerky. Takže technicky vzato je všechno v pořádku. Balaštíková nelže. Pes nesedí? Nevadí. Hlavně že sedí slovíčka. Přesně ten druh pravdy, který se ve světě ANO považuje za vrchol politické kultury.
Je to mimochodem stejná disciplína, ve které dlouhé roky exceluje Andrej Babiš. Nikdy nelže. Jen pokaždé zjistíte, že jste otázku položili špatně, špatně jste pochopili odpověď, špatně posloucháte nebo jste součástí spiknutí, které ho chce odstranit z politiky. A když dojdou argumenty, nastoupí osvědčená mantra: kampaň, účelovka, hon na čarodějnice. Případně špatná akustika v místnosti.
Balaštíková prošla stejnou školou a byla pilnou žákyní. Místo odpovědi přichází protiútok. Místo vysvětlení hledání viníků. Místo sebereflexe tvrzení, že všechno bylo načasované před volbami.
To není náhoda. To je zkrátka jasná firemní kultura.
Ještě výmluvnější než samotný návrat Balaštíkové je skutečnost, že tento fakt vůbec přichází v úvahu. Po Schillerové, Havlíčkovi, Vondráčkovi, Nacherovi, Mračkové Vildumetzové a dalších léty prověřených loajálních tvářích sahá ANO znovu do vlastních archivů. Ne proto, že by tam ležely zapomenuté politické diamanty. Prostě proto, že nové tváře nepřicházejí.
Když se z hnutí stane projekt postavený na bezvýhradné poslušnosti jednomu člověku, časem zjistí, že normální lidé o vstup nestojí. Zůstávají ti, kterým nevadí obhajovat cokoliv, kdykoliv a jakkoliv. Loajalita nahradí charakter. Disciplína nahradí svědomí.
Pak už nezbývá než recyklovat.
A jsme tam, kde jsme byli. Takže třeba u Balaštíkové.
Nejde jen o návrat jedné už parádně provařené poslankyně. Je to vizitka hnutí, které po letech vládnutí a budování vlastní značky není schopné nabídnout cokoliv nového. Jen opráší staré tváře, přidá novou tiskovou konferenci a doufá, že si veřejnost nebude pamatovat tu předchozí.
Personální obroda ANO nakonec vypadá jednoduše. Kdo jednou musel odejít zadními dveřmi, může se vrátit hlavním vchodem. Stačí dostatek loajality. Ale hlavně naprostý nedostatek lidí.