Než se zjistilo, že lepší než mluvit o sektách je popisovat sektářské rysy, které lze nalézt všude od politických stran až církve a fotbalové fan kluby, se sekty docela přesně definovaly. Je to samozřejmě čistý model, ale třeba bychom v tom někoho poznali.

Sekta se považovala za hierarchicky přísně řízenou organizaci pod vedením guru – vůdce, která je vybavena jednoduchou, a tedy srozumitelnou ideologií. Často se jednalo o hnutí nová a vymezující se proti zkaženému okolnímu světu. Vůdci často hlásali ideje, kterých se v osobním životě sami moc nedrželi, třeba chudobu a zdrženlivost a další ctnosti. Spása se líčila jako něco, co je na dosah ruky. Proti tomuto ostrůvku spravedlivých stojí démonické síly. V praxi pak bývalo vidět, že se kolem takového podniku točí dost velké a nejasné peníze.

Hnutí babišovského a okamurovského typu mají právě takové sektářské rysy. Bez vůdců by neexistovala. Věrouka není složitá, třeba že nechceme korupci a islám. Jak se problémy zvládnou? „Prostě to zařídíme!“ Pryč s malověrnými.

Legie Satanovy v čele s Antikristem (Kalousek, popř. Fiala) se pokoušejí lidu našeptávat, že mesiáš není pravý, ale on je, vždyť sestoupil z výšin a jest čistý a navštěvuje nemocné a staré, dává almužny chudým, sytí hladové, navrací zdraví a tak dále a tak podobně. A především dává naději, že se naplní slova z Magnificat: „Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.“ No vida. A kde je dnes Nečas? Kde je ODS? Doba záchrany přichází. Kdyby náhodu nepřispěchali na pomoc andělé a jiné nadpřirozené bytosti, lze si vypomoci světským ramenem. Co se dá dělat. Příchod dobra je někdy nutno trochu popohnat.

Předtím však musí Spravedlivý hodně trpět, budou ho předvolávat před soudy a spílat mu.

V tom jsme teď až po uši. Politika už není diskusí o praktických problémech, už není zastupováním zájmů lidí, byť zájmů někdy protikladných. Stala se polem pro souboj mytologií o naději a spáse.

A dopadne to jako vždycky. Blbě.