Je již jasné, jak se rok 2020 zapíše do dějin. Bude ho navždy charakterizovat koronavirová epidemie. Pro nás Čechy to ale byl také rok absurdit, jaké bychom v naší zemi nečekali. Naše vláda nám přitom ukázala, že nic není nemožné.

Slovo „absurdita“ označuje nesmyslnost. Je to vždy něco, co odporuje rozumu. Za příklad absurdity se třeba uvádí pohled na kočku, která kojí štěně. My Češi si ale nemusíme nic vymýšlet, protože my to žijeme. Dokonalým příkladem absurdity jsou u nás třeba příspěvky ministryně financí Aleny Schillerové na facebooku. Právě v době, kdy se veřejné rozpočty drasticky propadly, napsala Alena báseň, v níž se vyznala ze své lásky k létu i k přírodě a ve svých lyrických verších se rozutekla bosá po rozkvetlé louce.

Báseň Aleny Schillerové stojí za připomenutí. Charakterizuje naše soužití se současnou absurdní vládou:

Ať den a noc jak dlouhé týdny se zas posouvají
Jak dětem, když se létem bezostyšně nudí
Já přeji všem, kdo si už sotva vzpomínají
Jak ranní louka bosé nohy studí.

(Poezii ministryně financí jsme se věnovali ZDE.)

Bohužel jsme v tomto roce prožili i mnohem závažnější absurdity, než byl tento přihlouplý polibek múzy. Byly to absurdity, které se dotýkaly samotné podstaty civilizované společnosti. Pojďme si na ně vzpomenout, abychom se před podobnými nejapnostmi mohli v dalších letech lépe bránit.

Připravená země a slušný člověk Adam Vojtěch

První absurditou roku bylo ujišťování bývalého ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha v poslanecké sněmovně z konce ledna 2020, jak epidemie koronaviru není vůbec vážná a jak jsme na všechno připraveni. Jenže Česko nebylo vůbec připraveno. Chyběly ochranné pomůcky i kapacity pro testování. 

Vojtěch řekl 28. ledna v poslanecké sněmovně: „Česká republika se zatím nechystá zavádět žádná restriktivní opatření.“ A dodal, že na chřipku se prostě občas umírá a že jde o onemocnění, na které si musíme zvyknout. Tím tehdy vládní síly zazdily požadavek opozice na projednání problému hrozící epidemie.

Tento požadavek zformuloval poslanec ODS a lékař Bohuslav Svoboda. Chtěl vědět, jak se vláda Andreje Babiše na epidemii připravuje. Vláda se na tento problém arogantně vybodla a poslala do Číny jako dar letadlo s rouškami a dalšími zdravotnickými potřebami. Za měsíc se ukázalo, že ve státních hmotných rezervách je katastrofální nedostatek roušek a dalších potřeb, protože premiér Babiš dříve nepovolil jejich doplňování. A tak jsme si, my Češi, ušili roušky doma a byli jsme na to ještě hrdí. I Andrej Babiš ve svém videu v angličtině sděloval světu, jak jsme skvělý národ, který si ušil roušky doma, a jak bojujeme s virem nejlépe na světě. 

Když jsme u Adama Vojtěcha, tak je třeba uvést ještě nezapomenutelný a dokonale absurdní obrázek jeho psí podřízenosti šéfovi. „Nebuďte slušnej. Řekněte pravdu, kdo vám to řekl, který úředník. Vy jste moc hodnej,“ týral ho Babiš na jedné z tiskových konferencí. Donutil tak Vojtěcha říct, od koho dostal chybné informace o lékařce, která se po odběru vzorků pacientovi měla ocitnout v karanténě. V září Babiš Vojtěcha vyhodil z vlády. Řekl přitom, že to byl ten nejlepší ministr zdravotnictví. Jenom byl prý „moc slušnej“. To je zjevně v Babišově vládě značný handicap.

Děkování čínským komunistům

Po období šití roušek následovala neskutečně absurdní scéna vládního děkování hodným čínským komunistům, jak nás milosrdně zachránili. Premiér Babiš, ministr vnitra Hamáček a ministryně Schillerová stáli před letadlem z Číny a děkovali čínskému velvyslanci za tu obrovskou a velkorysou pomoc. Chovali se tak nedůstojně, že by člověka nepřekvapilo, kdyby ho začali líbat. Z hlediska Číny přitom nešlo o pomoc, ale o bezvadný kšeft. Na ten otřesný obrázek nedůstojnosti a servility bychom neměli nikdy zapomenout. Bylo to podobné, jako legendární Husákovo líbání s Brežněvem. Babiše a Hamáčka k jejich podlézání Číně ovšem nenutily žádné tanky.  

Vláda bránila hranice před vlastními občany

Další děsivou absurditou roku byl zákaz vycestování. Jistě, většina Čechů v březnu nemyslela na to, že by vyjela do světa. Podstatná je ale právní nesmyslnost vládního zákazu. Babišova vláda po třiceti letech od pádu diktatury znovu bránila hranice státu před vlastními občany. Babišovi totiž nepřijde nic problematického na opatřeních, jež zasahují do ústavních práv občanů. Umí je zavést škrtnutím pera. Vycestování ze země přitom není vůbec to, co by ohrožovalo národní zdraví.

Zakázaný kostel a povolený Hornbach

Symbolickou absurditou roku 2020 byla řada nesmyslných a protichůdných vládních opatření. O Velikonocích jsme měli kolem dvou set případů nákazy denně, dnes máme tisíce. Vláda tehdy zakázala lidem návštěvy bohoslužeb, ale povolila nákupy v hobbymarketech. Český občan tedy nesměl jít do kostela, ale mohl jít do Hornbachu. Bylo tam narváno k prasknutí.

Best in covid

Andrej Babiš rád vzpomíná, jak rychle zavřel na jaře zemi a zavedl okřídlené heslo: „Best in covid!“ Vychloubal se, jak tím zabránil nekontrolovatelnému šíření epidemie. Tehdy po sítích koloval vtip: Místo toho, aby Češi zavřeli Babiše, tak Babiš zavřel Čechy. Vláda byla tak nadšená ze svého úspěchu při jarní vlně epidemie, že se zcela vykašlala na monitorování situace v příslušném krizovém výboru. Heslo „best in covid“ se ukázalo hořce absurdní, když v říjnu náhle strmě stoupaly počty vážně nemocných i mrtvých. Česko se po vytahování Andreje Babiše propadlo mezi nejhorší země v Evropě. A to se půl roku tvářil jako náš zachránce a téměř zázračný léčitel.

Tradá do Děčína

Mezi absurdity roku patří také letní kampaň za cestování po Česku. Na billboardech u silnic jsme si mohli číst řadu duchaplných sloganů. Třeba: „Místo do Londýna, tradá do Děčína!“ Prezident Zeman a epidemiolog Roman Prymula na jaře sdělovali, že nebude možné nikam cestovat třeba i několik let. Samozřejmě že to byla lež a nesmysl. V létě odlétaly do Řecka plné boeingy Čechů a je to dobře. Jen se o tom nemluvilo z ohledů vůči těm, kteří uvěřili, že cestování do zahraničí je nemravné. Cestovat se dalo do mnoha jižních zemí, ale vystrašení obyvatelstva způsobilo, že se u Máchova jezera vytvořily nesnesitelně namačkané davy lidí. Až podzimní vlna epidemie ukázala, že nebezpečné z hlediska nákazy není vycestovat z Čech, ale spíše tu zůstat.

Roman Prymula: vyznamenat a vykopnout

Nejabsurdnější postavou roku není ale ministryně Schillerová nebo Adam Vojtěch, ale Roman Prymula. Češi uvěřili, že tento bývalý důstojník uzdraví národ, protože dokázal sebevědomě mluvit před kamerou. Neuvědomili si přitom, jak rychle a podezřele tento odborník mění své expertní postoje. Ještě jako náměstek ministra zdravotnictví Prymula nejprve organizoval umrtvení celé společnosti, ale pak v dubnu prohlásil, že by se měla velká část populace nemocí covid-19 cíleně promořit. K tomu pak v listopadu skutečně došlo, ačkoli to cílené nebylo. V dubnu ale jeho sdělení způsobilo ve vládních kruzích zmatek a paniku. Babiš mu pak zakázal úvahy o promořování říkat veřejně.

V říjnu dostal Prymula od Miloše Zemana řád Bílého lva první třídy a ocitl se tak mezi našimi největšími národními hrdiny. A ve stejné chvíli byl po měsíci úřadování vyhozen z funkce ministra zdravotnictví, protože porušil svůj vlastní zákaz noční návštěvou restaurace. 

Vánoční poselství

Říká se, že to byl smutný rok. Z hlediska mnoha postižených lidí, pacientů, zdravotníků i zlikvidovaných podnikatelů to bylo něco strašného. Ale vedle té tragédie jsme se také mohli často z plna hrdla zasmát. Třeba u vánočního poselství prezidenta Miloše Zemana spojeného s obvyklým urážením lidí, které Zeman nemá rád. V myšlení Miloše Zemana jsou Vánoce prostě ten pravý čas pro výprask nepřátelům lidstva, což jsou podle něj zejména novináři. Zeman v nedbalém zaobalení vyjádřil své přesvědčení, že to jsou v podstatě prostituti. Prostě Vánoce, jak je tu v Čechách máme rádi.

Takže vedle té hrůzy tu vlastně byla i legrace.

Děkujeme, vládo! Děkujeme, paní Aleno, pánové Adame, Romane a hlavně Andreji! Děkujeme, pane prezidente! Nikdy nezapomeneme!