Premiér Andrej Babiš obnovil žánr státnického projevu v mimořádném televizním vystoupení. Usiluje o návrat důvěry občanů pro vládní opatření, kterou promrhal nekoncepčností a zmatky. Projev, který mu napsali jeho komunikační experti, četl ze čtečky na kameře, protože bez ní není schopen zvládnout konzistentní sdělení.
Jinak to nepostrádá kouzlo absurdní komedie, když se nám nyní Babiš svěří, že on i jeho vláda udělali chybu, když podlehli dojmu, že už nad virem vyhráli. Zapomněl jen na to, jak na jaře před televizními kamerami teatrálně převzal „veškerou politickou zodpovědnost“ za úspěšný boj s šířením epidemie.
Jak si vlastně premiér tuto politickou zodpovědnost představuje? Jednoduše. Myslí si, že znovu pokorně vystoupí před národem, řekne, jak chyboval, ale že teď se nesmíme hádat a musíme táhnout za jeden provaz. Sorryjako a všechno dobrý.
Škarohlídi v médiích, škarohlídi v opozici, copak nevidíte, jak tady pan Babiš dělá, co může? Má právě těžké rozhodování a snaží se najít rovnováhu mezi fungující ekonomikou a ochranou zdraví. A vůbec tou nejdojemnější Babišovou lží je opěvování schopností a slušnosti Adama Vojtěcha. Byl tak skvělý, že ho po zpackaném televizním vystoupení osobně odstřelil a pak se nad ním v hlubokém dojetí rozplakal.
Jistě, že je nyní zcela nemístné, aby roušky byly stále ještě symbolem vztahu k vládě a k premiérovi. V tom má Babiš pravdu. Problém ale je, že je to on, kdo nesmyslnými příkazy vzbudil k této ochraně tak rozšířený odpor.
Ani na minutu neměla platit povinnost, nosit roušky všude v otevřeném prostoru, tedy třeba i na poli a v lese. Protože přehnané příkazy znevažují i ty správné a přiměřené.
Když žádá premiér o smíření, tak by si měl možná uvědomit, že je to on, kdo se chová ke všem samostatně myslícím lidem jako řeznický pes.
Ale vůbec hlavní problém jeho projevu nebyl v tom, že ho četl ze čtečky a že lže o obětování ministra Vojtěcha. To hlavní je, že se snaží zachránit sebe a nikoli zdraví občanů. Kdyby myslel na to, jak koncepčně vést krizový management, tak by neupravoval vládní strategii podle průzkumů, co chtějí lidé a co mu u nich přinese body.
Kdyby jarní opatření byla rozumná a inteligentní, tak by ke sporu o roušky nemuselo vůbec dojít. Stejně jako nikdy nemělo dojít k tak rychlému opuštění všech opatření. A kdyby neútočil na různé skupiny obyvatelstva, jako třeba dnes na lidi v Praze, tak by ho mohlo více Čechů brát vážně. A také kdyby jeho slova měla nějakou cenu a platila déle, než mu zase rupne v hlavě.
Snížené důvěře ve vládní strategii se nelze divit. Bylo to ode zdi ke zdi jako v blázinci. A proto má Babiš problém s klesající důvěrou i preferencemi. Může si za to sám.
Nebylo by vůbec špatné, kdyby opravdu vyvodil tu politickou odpovědnost, jak sliboval. Jenže on místo toho obětoval Adama Vojtěcha. A to ho tolik miloval!
Když se Babiš na nás tak rád obrací přímo, tak se na něj také můžeme přímo obrátit:
Milý pane Babiši, máte to fakt těžké. Vaše projevy o vyhozeném ministrovi ale ukázaly, že máte v sobě tolik lásky, až srdíčko přetéká. Chápeme. Děkujeme. A kdy odejdete?
