Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
GLOSA / „Cokoli se řeší kolem umělého oplodnění, tak vždy se to stočí na kliniky, kde figuruje pan premiér, ale to bychom pak nemohli vůbec řešit téma umělého oplodnění.“ Jedna věta ministra Adama Vojtěcha prozrazuje o fungování současné vlády možná víc než tisíc politologických studií. Ne proto, že by byla zvlášť promyšlená. Právě naopak.
Představme si tu logiku důsledně. Premiér podniká v oboru, o kterém vláda rozhoduje. Upozorníte na možný střet zájmů. A odpověď zní: „Kdybychom pokaždé řešili, že premiér v daném oboru podniká, nemohli bychom řešit vůbec nic.“ To je skutečně pozoruhodná definice bezkonfliktního vládnutí. Problém zmizí ve chvíli, kdy ho přestaneme považovat za problém.
Je to vlastně svým způsobem zvráceně geniální metoda. Zemědělství? Neřešme Agrofert. Potraviny? Neřešme Agrofert. Chemický průmysl? Proboha, zase Agrofert. Reprodukční medicína? To už vůbec neotvírejme, protože bychom se nakonec dostali ke klinikám pana premiéra a pak bychom nemohli řešit umělé oplodnění.
Andrej Babiš přitom není ve střetu zájmů v jedné izolované disciplíně. Je v něm v tolika rovinách, že se z výjimky stává běžná provozní metoda. Vláda se pak dostává do absurdní situace, kdy místo otázky „je to ve veřejném zájmu?“ musí nejprve řešit otázku „netýká se to náhodou něčeho, v čem podniká premiér?“. Možná právě proto si tuto otázku nepokládá.
Problém totiž není v tom, že někdo vytahuje Babišovy firmy. Problém je, že Babišovy firmy se do debaty vracejí samy. Podle dat ÚZIS měly kliniky z jeho podnikatelského portfolia v roce 2023 podíl 30,2 procenta na všech cyklech s cílem otěhotnět. To už není nějaká zapomenutá firma někde v kanceláři na periferii. To je dost podstatná část trhu. A může si Babiš říkat, co chce.
Samozřejmě, že ženy toužící po dítěti nemají být rukojmími Babišova podnikání. S tím lze těžko polemizovat. Jenže stejně tak nemají být rukojmími premiérova podnikání všichni ostatní občané. Jsou to dvě strany téže mince, kterou současná vláda neustále obrací a pokaždé doufá, že si na ní veřejnost nevšimne Babišova portrétu.
Řešení přitom není vůbec složité. Ať Babiš zmizí z politiky, klidně dál podniká v čemkoli, co je legální. Kliniky, zemědělství, chemie, cokoli. Ale dokud je premiérem, nejde současně přesvědčovat veřejnost, že jeho podnikatelské zájmy a rozhodování státu spolu vlastně nesouvisejí.
Nejde. A tečka.