Václav Vlk FOTO: archiv Fora 24
FOTO: archiv Fora 24
Advokát Václav Vlk zaujal právnickou veřejnost na počátku koronavirové krize článkem na webu Česká justice, který se jmenoval příznačně „Česko má první oběť koronaviru. Ústavní systém“. V článku Vlk popisuje zásadní pochybení vlády při vyhlášení nouzového stavu a omezování práv a svobod občanů. Deník FORUM 24 ho oslovil v anketě, v níž se zabýváme právními aspekty současného nouzového stavu a sledujeme, nakolik česká vláda v tak rizikové společenské situaci ctí Ústavu a zákony.
Odpovídalo vyhlášení nouzového stavu stanoveným zákonným předpokladům?
Jsem si jist, že nikoliv. Už jsem o tom psal i mluvil a nechci opakovat všechny důvody. Naše vláda má pravomoc vyhlásit stav nouze. Ten se už v Česku vyhlašoval, není to poprvé. Přes tyto zkušenosti to vypadá, jako by ho vyhlašovali právní inženýři. Stručně řečeno, když suspenduji Parlament a svobody lidí, musím vyložit v nařízení, proč vyhlašuji stav nouze. Nestačí jen říct: Pozor, je tu COVID. Je třeba říci: Máme takové a takové informace, musíme se podle toho chovat, a proto po pečlivé úvaze přistupujeme k omezení práv, přičemž to děláme jen na minimální dobu a v minimální míře. Zdá se, že je to jen takové povídání, ale není. Právě popis, proč a jak, totiž dává opatřením jejich legitimitu. Nestačí, že nám v uvozovkách nějaký „Prymula“ řekl, možná budete bububu nemocní. Takový přesný popis pak umožňuje pochopení a kontrolu, proč a jak dochází k omezování, tedy že extrémní omezení mají legitimitu. Když se podívám do Španělska na královské dekrety zavádějící podobný výjimečný stav, tak je z nich hned jasný smysl, pochopitelnost, poselství. Tady to funguje jinak: Občané, buďte zticha a poslouchejte.
Lze takto jednoduše vládním nařízením vyhlásil omezení volného pohybu?
Tak vidíme, že lze. Lze to ale jen proto, že tu každý slepě poslouchá. Nejde mi o rebelii a neposlušnost občanů. Ale ptám se: Kam zmizela opozice? Kam zmizela občanská společnost? Legitimitu současným zákazům dává naprostá nekompetence kvalifikované opozice. Když protiústavnost opatření kritizují z různých úhlů pohledu právníci evidentně různých ideových postojů i povah, od praktiků až po ústavní právníky, tak asi opravdu budou protiústavní.
Je zákaz vycestování z České republiky v souladu s Ústavou a s evropským právem? Může být zákaz vycestování součástí nouzového stavu?
Jsem si jist, že zákaz vycestování odporuje Ústavě. Jisté formy omezení na krátkou dobu a v extrémní situaci vláda vydat může, pakliže stojí cizí vojska na hranicích nebo když by v Evropě řádila vraždíci epidemie s padesátiprocentní mortalitou. Pak by to dávalo smysl. Ale v této situaci? K čemu to slouží? K ničemu. Při návratu do země je předepsaná karanténa, což považuji za legitimní. Ale zákaz vycestování legitimní není. Je to ostudný zákaz pro zákaz.
Vidíte nějaké další otazníky nad zákonností současného stavu nouze kvůli epidemii?
Jsem si jistý protiústavností a jsem si jistý nelegalitou jak opatření vlády, tak jejich podivným přesunem na ministerstvo zdravotnictví v rámci předpisů o ochraně veřejného zdraví, kdy se pod kolonku „ostatní opatření“ nacpou totální zákazy ústavních svobod, pohybu, osobní svobody, práva na rodinný život, práva na podnikání, práva na soukromí etc. Opravdu jsou legální zásahy jednoho třicetiletého chlapce, který je loutkou nepolitického politika, do našich životů, a to pod rouškou ochrany proti čemukoliv a na vlně strachu? Když mi to samé nesmí nařídit dokonce ani soudce? Odpovězte si sami.
Ohrožuje podle vás nouzový stav ústavní pořádek ČR?
Ano, legitimizuje nelegální inženýrské používání práva. Rozrývá systém zevnitř, protože selhává opozice, protože selhává lid. Ale jiný, „lepší“ lid nemáme. To není nadsázka, jsme, jací jsme, a máme vládu, jakou si zasloužíme a jakou jsme si zvolili. Včetně jejích postupů. Musíme mít nové vůdce, schopné demokraty, kteří pochopí, jak komunikovat a co je tu špatně. My právníci jsme jako epidemiologové. Lidé moc nerozumějí, co se nám nelíbí. Ale nelíbí se nám to oprávněně. Potřebujeme ale politiky, kteří dokážou naše „sofistikované námitky“ vzít a prodat. Nikdo reálně neví, co je penicilin, technicky a odborně tomu nerozumí skoro nikdo z nás. Ale víme, že nám pomáhá, a víme, kdy ho chtít a kdy nám ho ti, co tomu rozumějí, asi mají dát. To platí i o právu.
Považujete chování vlády v nouzovém stavu za odpovídající demokratickým pořádkům naší země?
Začnu citátem Benjamina Franklina: „Ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává svobody, nezaslouží si ani svobodu, ani bezpečnost.“ Bohužel tedy musím odpovědět ano. Chování vlády odpovídá aktuálním demokratickým pořádkům naší země. Zvolili jsme si oligarchu, který není demokratem. On ani podle mě neví, co to je být demokratem. Je technokratem, který je přesvědčen, že to bude dělat líp, že politika je legrace a správa země také. Pevně věřím, že chtěl ony dálnice, že chtěl onu efektivní moc, která je funkční. Ale nechápe, že demokracie je souboj idejí, ne soubor business plánů. Neustálá, nekonečná diskuze založená na hlubší filozofii. Chování této vlády odpovídá tomu, jak ona chápe demokracii a jak ji chápou vládní úředníci. Jenže její kroky jsou protiústavní oproti demokratickému pořádku země, jaký by měl být.
Není podle vás nouzový stav zneužitelný?
Nejenže je zneužitelný, on je i zneužíván. Je zneužíván zřejmě pro obchodní zájmy, viz kauza květinářství. Jenže dává do rukou moc i lidem bez naprosté minimální politické zodpovědnosti a bez skrupulí, v rámci jejich „odbornosti“. Zde myslím na pana Prymulu a jeho vojenské řízení země, kde účel světí prostředky. Typické je to u krizového štábu. Dlouhá léta tu byl funkční model, a najednou se účelově změní jeho status a do čela se dostane figura bez politické odpovědnosti. Pana Prymulu nikdo nevolil, ani jeho příznivci, ani jeho odpůrci. On nemůže nic vést! On může navrhovat, ale rozhodovat musí politici. To je demokracie. Jen když by tu byla válka, tak by mohli rozhodovat některé věci generálové. Ale tohle není válka.
Mají se v nouzovém stavu přesouvat kompetence z Parlamentu na vládu či přímo do rukou premiéra?
Pokud jde o filozofickou otázku, pak ano, a musí, ale jen v nezbytné míře. Ve mě to vyvolává jinou otázku. Tou je rezignace Parlamentu na celý komplex svých pravomocí, faktické rozpuštění útěkem před „epidemií“ místo zasedání a neustálého volání vlády k odpovědnosti. Vůbec nechápu – zde je nutno poznamenat, že právo je zde politika a obráceně – proč opozice tvrdě nevyžaduje účast na všech rozhodnutích a sama neříká: my to uděláme lépe, a to tak a tak, vláda je zde neschopná. Odpověď je zjevná. V tomto nouzovém stavu se nemají přesouvat kompetence na tohoto oligarchického premiéra, protože není demokrat. Je to jako svěřit plný sklad alkoholu s úplným výběrem všech vín a značek kvartálnímu pijákovi a říct mu, že může ochutnat, co chce, samozřejmě bez omezení, ale ať toho moc nevypije.
JUDr. Václav Vlk je známý pražský advokát, který založil spolu s José Juliem Moreno Baena česko-španělskou advokátní kancelář Moreno Vlk & Asociados. Václav Vlk často publikuje v odborném tisku a sleduje téma odolnosti demokratického systému.
