Akce Čisté ruce a exekuční zákon. Asi největší hřích sociální demokracie

Stovky tisíc rodin v exekuci, zabavování domů kvůli marginálním částkám, vzduchem létala spojení jako exekutorská mafie nebo exekutorský teror. I to byl jeden z důsledků prvních vlád sociální demokracie. A jeden z největších důvodů, proč je dnes ČSSD mimoparlamentní stranou potácející se nad propastí.

Přitom to začalo tak státotvorně. Miloš Zeman inspirován italským bojem s korupcí ve státní správě slíbil v předvolební kampani roku 1998 takzvanou akci Čisté ruce. Ta měla zabránit ovládání privatizovaných podniků, za něž nikdo nezaplatil, prorůstání klientelistických vazeb do politiky, respektive do vládních stran, tehdy zejména ODS. Přitom v budoucnu to byla právě ČSSD, která takovým skandálům čelila, a symbolem toho se stal nejmladší premiér země Stanislav Gross.

Nicméně v rámci této snahy ČSSD byl odsouzen pouze bývalý tenista Milan Šrejber, který privatizoval Třinecké železárny a prostřednictvím smyšlených osob sponzoroval ODS. Dodejme, že byl později osvobozen. Akce Čisté ruce tak skončila fiaskem a touto akcí pověřený ministr Bašta letěl z vlády. Ovšem mezitím se tandemu Zeman – Benešová podařilo uzákonit v roce 2001 Exekuční řád. Ač tenkrát pravičáci (!) premiéra Zemana upozorňovali, ať „neblbne“, že velké ryby mají týmy právníků, stejně mu uplavou a nakonec to dopadne jen a jen na ty nejchudší a nejslabší. A jak ho varovali, tak se i stalo.

První dekáda nového století u nás v exekutorském byznysu připomínala divoký Klondike. Vymáhání bagatelních částek s neodpovídajícími odměnami pro exekutory, zpoplatňování úvěrů po dvou nezaplacených splátkách a následné exekuce domů a bytů, kdy vymáhaný dluh i s příslušenstvím exekutora nedosahoval ani třetiny hodnoty nemovitosti. Sociální demokraté místo toho, aby začali hasit požár, který založil jejich bývalý předseda Zeman, ještě v exekučním zákoně vládou premiéra Paroubka přitáhli šrouby s dokola omílanou mantrou, že „dluhy se mají platit“.

Až ve druhé polovině první dekády se do dluhové problematiky vložily neziskové organizace a začaly lidem v dluhových pastích pomáhat, tedy už za pravicových vlád, které jim na provoz přispívaly. Postupnými kroky se dařilo pomalu, ale jistě celý systém narovnávat. A není divu, že si později toto téma vzalo za své nastupující hnutí ANO, které si tak nachystalo půdu pro přebírání levicových voličů, hlavně ze sociální demokracie. Takže až si budou v Lidovém domě dělat analýzu a dumat, kde se jim ztratil milion voličů, ať si přečtou vývoj exekucí u nás.

Smutným paradoxem budiž, že prezidentskou kampaň Miloše Zemana sponzorovaly kromě jiných i dvě exekutorské firmy a že velkou část svých hlasů zřejmě dostal od rodin v exekucích.