Památník v místě koncentračního tábora Buchenwald se zvonicí a pohřebními trychtýři. FOTO: Von ordercrazy / Wikimedia Commons / CC0
FOTO: Von ordercrazy / Wikimedia Commons / CC0
HISTORIE / Prvního září to bylo přesně osmdesát čtyři let od rozpoutání druhé světové války. Adolf Hitler, jistý si po podpisu paktu Molotov-Ribbentrop tím, že se Polsko bude muset bránit nejen jeho jednotkám, ale i sovětské armádě, vstoupil bez vyhlášení války do sousedního státu. U nás v ten den vypukla jedna z největších akcí zaměřených proti českému obyvatelstvu.
Německé policejní jednotky v souvislosti s propuknuvším tažením proti Polsku podnikly na území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava vskutku bezprecedentní operaci. V rámci akce nazvané Albrecht der Erste či Sonderaktion „A“ bylo zatčeno okolo tisíce lidí, kteří patřili k elitě národa.
Šlo především o důstojníky již neexistující československé armády, legionáře, představitele inteligence, ale i duchovních či vedoucích činitelů Sokola. Všichni byli po zatčení bez jakéhokoliv, byť jen pouhého, náznaku soudního řízení deportováni do koncentračního tábora Buchenwald. Později byla část převezena do jiných koncentráků – do Dachau, do Oranienburgu či jinam. Přibližně polovina byla postupně během války propuštěna, ale druhá polovička strávila v internaci celou dobu války. Někteří však takové štěstí neměli a v koncentračním táboře nebo ve vězení zemřeli. Za všechny jmenujme jen známého malíře Josefa Čapka, Antonína Hampla, bývalého ministra veřejných prací, či sociálně demokratického poslance a odboráře Roberta Kleina.
S provedením akce je úzce spojeno nařízení, které bylo nacisty vydáno rovněž 1. září 1939 a které umožňovalo Heinrichu Himmlerovi, říšskému vedoucímu SS, zasahovat kdykoliv do jakéhokoliv dění v protektorátu. Stal se tak de facto nejvyšším pánem v zemi. Svoji moc v protektorátu opíral Himmler o bezpečnostní aparát, jehož jádrem se v Čechách stal SS Wachregiment Prag, který byl v pozdějších letech vystřídán jinými SS pluky Germania, Führer či samotnou „vůdcovou osobní gardou“ SS Leibstandarte Adolf Hitler.
Jaký klíč k výběru zatčených nacisté zvolili, není dodnes zcela jasné, protože některé osobnosti zatýkání přečkaly, ačkoliv působily v odbojových strukturách, jiní lidé byli zatčeni, ačkoliv jejich napojení na odboj bylo problematické, či dokonce žádné. Pravděpodobně však většinu ze zatčených považovali nacisté za potenciální vůdce, okolo nichž by se nějaká forma odboje mohla zformovat.
Prvotním cílem jejich izolace nebyla likvidace. Byli spíše drženi jako jakási rukojmí, aby s nimi v případě nepokojů v protektorátě či při jiných vhodných příležitostech mohli nacisté operovat. Navíc nemalou roli hrálo jistě i zastrašení obyčejných lidí, kteří byli nuceni pod okupační správou žít.
Zvláštní a poněkud méně známou skutečností je fakt, že akcí Albrecht der Erste byli postiženi i Židé. Můžeme ji tedy považovat i za součást první etapy tzv. řešení židovské otázky v Čechách a na Moravě. Výběr zatčených členů židovské komunity však vycházel z jiných základů. Kromě zadržení významných představitelů židovské náboženské obce, například v Olomouci byl zatčen tamní dlouholetý rabín Dr. B. Oppenheim, advokátů a lékařů, byli vybrání zvláště bohatí obchodníci či továrníci. V jejich případě šlo tedy především o bohapustou krádež v rámci tzv. „arizace“ židovského majetku.
