„Jít do realizace“ a nemít „nabito“ znamená nejen porušení zákona, ale i principů, na kterých spočívá náš právní řád, demokracie, svoboda a vlastně i civilizace.

Bývalý ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta dostal v pořadu Interview ČT24 dotaz, zda měla policie před zásahem na Úřadu vlády a Vojenském zpravodajství v kauze Jany Nagyové „nabito“. Na to Robert Šlachta odpověděl, že „když jdete do určité fáze realizace samozřejmě, tak málokdy můžete říct, jestli máte nabito, nebo nemáte.“

Při zmiňovaném zásahu bylo zadrženo několik lidí a byly provedeny domovní prohlídky a prohlídky prostor Úřadu vlády a Vojenského zpravodajství.

Policie mít “nabito” musí

Podle trestního řádu může police někoho zadržet pouze v naléhavých případech a zároveň pouze tehdy, pokud jsou dány vazební důvody.

Těmito důvody jsou obava, že podezřelý uprchne, bude působit na svědky nebo spoluobviněné, nebo že bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán. Tyto důvody musí ale existovat zároveň s tím, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek má znaky trestného činu a že ho spáchal podezřelý.

Policie tedy v případě zadržení podezřelého musí mít nejen „nabito“, ale musí se jednat navíc o naléhavý případ.

Naléhavost zadržení podezřelých několik měsíců poté, co se stal údajný skutek za situace, kdy podezřelí nikam neutíkali, nemařili vyšetřování, o kterém zřejmě ani nevěděli, ani se v trestné činnosti již nedalo pokračovat, protože podle policie byly trestné činy dokonány, je dodnes nezodpovězenou otázkou.

Kdy se může do bytu

Není možné podezřelého zadržet jen na základě indicií a spoléhat na to, že podezřelí něco řeknou nebo že policie něco najde.

Stejně tak lze domovní prohlídku a prohlídku jiných prostor vykonat pouze tehdy pokud je důvodné podezření, že v bytě nebo v jiném prostoru je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení. Pro provedení prohlídky mohou být vzaty v potaz operativně taktické úvahy a tyto být využity při argumentaci k neodkladnosti prohlídky, ale vždy jen za podmínky, že jejich úvahy jsou podloženy věcnými argumenty, popř. i důkazy založenými v trestním spise a získanými zákonným způsobem.

Zároveň musí být v příkazu k prohlídce konkretizovány hledané věci. Konkretizace věci vychází ze samotného trestního případu a musí být zřejmá ze spisového materiálu. Musí být tedy např. uvedeno, že se jedná o účetnictví společnosti za rok 2009 apod. nebo o smlouvy o výkonu funkce mezi podezřelým a společností.

Není přípustné, aby v tomto příkazu bylo uvedeno, že se týká „všech věcí“ souvisejících s tvrzenou trestnou činností. I v tomto případě musí mít tedy policie „nabito“, protože musí vědět, co konkrétně hledá, a musí mít důvodné podezření, že v prohledávaném prostoru tato věc bude.

Napytlujeme a pak uvidíme

Není možné prohlídku provést jen na základě úvahy, že podezřelí mívají u sebe zajímavé materiály, a spoléhat na to, že mezi těmito materiály bude něco, co podporuje verzi policie.

Některé policejní útvary mají v oblibě tzv. „pytlování“. Tento postup spočívá v tom, že policie neví, co hledá, a proto vezme vše, co při prohlídce najde. Následně nalezené materiály analyzuje s nadějí, že buď naleznou něco, co prokazuje spáchání stíhaného trestného činu, nebo něco, co vyvolává podezření ze spáchání jiného trestného činu a může být proti obviněnému použito v nové kauze. Takový postup je však v rozporu s trestním řádem.

Pokud policie přesto zadržení, sdělení obvinění a prohlídky provede, i když nemá „nabito“, činí tak z důvodu, že spoléhá na to, že intenzivními odposlechy, psychickým tlakem vyvolaným zadržením a zabavením všech myslitelných i nemyslitelných materiálů, musí přece na podezřelého něco „najít“.

Nemusí to být nic velkého, postačí nezaplacená daň z darovaných kabelek, ale uložení nějakého trestu možná bude dosaženo, čímž bude postup policie legitimizován. Zadržení a domovní prohlídka jsou natolik závažným zásahem do práv a svobod zaručených Ústavou a Listinou základních práv a svobod, že mohou být vykonány právě pouze tehdy, když má police „nabito“.

Josef K by se divil

Postupy, které tento zákonný postulát nerespektují, vycházejí z presumpce viny všech občanů. Je pouze otázka nasazení dostatečného počtu lidí a techniky, aby se nějakou vinu podařilo prokázat.

Někteří policisté tak poněkud upravují výrok Franze Kafky, který se ústy své literární postavy Josefa K v románu Proces ptal, „jak může člověk vůbec být vinen?“ na „jak může člověk vůbec být nevinen, pokud ho podrobíme intenzívnímu vyšetřování naším útvarem?“

Pokud použijeme slovník Roberta Šlachty, znamená „jít do realizace“ a nemít „nabito“ nejen porušení zákona, ale i principů, na kterých spočívá náš právní řád, demokracie, svoboda, ale i civilizace.

Text byl publikován na serveru Hlídací pes