Politolog Alexander Tomský na „vlasteneckém“ setkání v Příčovech FOTO: profimedia.cz
FOTO: profimedia.cz
KOMENTÁŘ / „Evropský parlament prý není parlament. Volený sněm tvoří stafáž nevolené vládě Evropské komise, aby se zdálo, že rozhoduje se souhlasem poddaných.“ Tato absurdní tvrzení napsal konzervativní myslitel Alexander Tomský na nejčtenějším českém webu Novinky. Pokračuje líčením hrozivého řádění „bruselské nomenklatury“, tvrdí, že se nám životní úroveň snížila za poslední tři roky o 30 procent. A to všechno proto, že „politika unie přispívá jen k bídě a rozvratu“, a navíc provozuje cenzuru nepohodlných názorů. Česká vláda se přitom dostala podle Tomského do pasti utopie a chystá nové daně. Dekarbonizace nás ale spolehlivě uvrhne do bídy.
Kdo měl rád exilové nakladatelství Rozmluvy, které kdysi Alexander Tomský vedl, nehledí na jeho myšlenkový vývoj právě s radostí. Kdysi nás spojovala láska ke spisovateli Gilbertu Chestertonovi a odpor vůči ateistickému náboženství komunismu, ať už ho vyznávali lidé v Sovětském svazu, nebo třeba na Západě. V posledních letech se ale konzervatismus Alexandra Tomského začíná nebezpečně blížit k Alexandru Duginovi. A podobně jako Dugin se i Tomský oddává prolhaným bludům, které vydává za paprsek zdravého rozumu.
Evropská unie není jistě dokonalý projekt, ale není možné o ní vypouštět tak strašné lži. Předně není pravda, že v jejím čele stojí nevolená vláda s diktátorskými inklinacemi, a také je naprostou lží, že EU zavádí nějakou cenzuru. Ani naše zchudnutí není o 30 procent a už vůbec ho nezpůsobila Evropská unie. Inflaci, kterou roztočila energetická krize a covidová panika, lze oprávněně přičítat třeba Putinovi nebo u nás hlavně Babišovu rozhazování veřejných peněz. Ale ničím ho nezpůsobila Evropská unie. Na programu Green Dealu se zcela svobodně shodly suverénní národní vlády a je reakcí na objektivní fakt změny klimatu.
Jestli se má tato politika upravit, zmírnit, anebo výrazně změnit, to je otevřenou otázkou. Ale většinový názor evropských voličů je ten, že se máme pokoušet přírodě ulevit a být vůči ní šetrnější. Je jasné, že to musí něco stát, a také nelze připustit, abychom pod heslem zelené planety zničili soudržnost demokratických společností. Ale naše životy, naši svobodu rozhodně neohrožuje ani dekarbonizace a ani Evropská unie, nýbrž lži, které šíří nezodpovědní publicisté a nebezpeční blázni.
Tomského myšlenkový svět již není britsky konzervativní, nýbrž rusky zatuchlý. Evropská integrace není žádným levicovým konstruktem, je to duchovní dědictví právního pořádku antického Říma, dědictví všeobecné a univerzální církve a evropské renesance, která neměla na kontinentu hranice. Je to společné dílo Roberta Schumana, Jeana Monneta, Konrada Adenauera a mnoha dalších vizionářů. Jako první o nutnosti poválečné evropské integrace promluvil ve své curyšské řeči v roce 1946 Winston Churchill. Dokonce tehdy mluvil o Spojených státech evropských – United States of Europe. To se neukázalo jako schůdná cesta, protože tu nemáme evropský politický národ. Nicméně plán na hlubokou integraci při zachování národní suverenity se ukázal jako funkční a přínosný. Jeho pozitivní smysl pocítila paradoxně Velká Británie tím, že unii opustila a propadla se do obrovských problémů.
Konzervativní přístupy v oblasti práva, kultury i ekonomiky jsou legitimní a obecně vzato by se k nim měly vrátit i naše liberálněkonzervativní politické strany. Potřebujeme čelit nárokové mentalitě, vyděračským odborům a rozšířenému dojmu, že má být všechno zadarmo. Konzervativní ideály majetkových práv u nás ani zdaleka nebyly naplněny. Stačí se podívat na ty pustnoucí „státní zámky“, které nebyly vráceny svým majitelům kvůli českému nacionalismu a ohavnému revolučnímu zákonodárství po II. světové válce. Podnikání je u nás stále nesmírně rizikovým a nedoceněným hrdinstvím. Chybí tu silná konzervativní strana, naše demokratické strany jsou slabé, a proto se nám snadno může stát, že spadneme do latríny nového nacionalistického fašismu, který se snaží pod záminkou národněkonzervativních ideálů vyprodukovat proruské politické síly.
Pan Tomský by se měl vrátit ke kořenům svého konzervatismu a hlavně by měl přestat lhát a šířit bludy. Konzervatismus je něco jiného než hon na lišku, po kterém se v Anglii stýská tamním dezolátům. Je to víra v právo a v pravdu. A to je to, čemu se Alexander Tomský svým lhaním tak povážlivě vzdaluje.
