Alternativy nezatracuji, ale léčit se bazénovou dezinfekcí je absurdní, říká šéfka Zentivy

Název společnosti Zentiva si nepochybně vybaví každý, kdo má doma lékárničku. Tradiční výrobce léčiv má své kořeny v 15. století, v pražské lékárně U Černého orla. Loňský covidový rok byl pro farmaceutické firmy ryze byznysově přínosem. „Pandemie ale nikdy nemůže být pro nikoho požehnáním,“ říká generální ředitelka Zentivy pro Česko a Slovensko Soňa Porubská.

Tržby za loňský rok Zentivě vzrostly o 33 % zhruba na jednu miliardu eur. Nebylo to ale jen díky vyšším prodejům, ale i kvůli nedávným akvizicím: koupi poboček americké firmy Alvogen ve střední a východní Evropě a dalšího výrobního závodu v Indii. „Covidový rok byl pro naši společnost i možnost dokázat, že to, co děláme, má smysl. A těší mne, že jsme pandemii zvládli například z pohledu plynulého zásobování léky,“ říká Soňa Porubská v rozhovoru pro HlídacíPes.org a ekonomický pořad Řečí peněz Českého rozhlasu Plus.

Jistě slýcháte slovní spojení „farmaceutická lobby“ – čímž se obvykle chce říct, že velké nadnárodní firmy mají zájem na tom, aby se léčilo jejich léky, a že snad v rámci jakéhosi spiknutí potlačují a tají různé přírodní, dostupné a levné látky. Jak na to reagujete, pokud něco takového slyšíte?

Když je to někdo z mého bližšího okolí, snažím se to vysvětlovat, když to jen tak někde zaznamenám, asi je lepší na to nereagovat. Teď se třeba řeší to, zda je ve vakcínách nějaký čip, nebo ne… Farmacie je z byznysového pohledu obor, kde se skutečně točí velké peníze. Na léky se vynakládá významná část z rozpočtu na zdravotnictví a pacienti citlivě vnímají, pokud si musejí na nějaký lék doplatit. Takže existuje množství faktorů, proč je to pro lidi takové téma. A abychom byli upřímní, v minulosti byly i situace, kdy se nějaký lék nepovedl, a přesto se používal a prodával. Takže lze vidět i jisté racionální jádro, nicméně platí, že když jde o naše zdraví, vždy je s tím spojeno mnoho emocí.

Je to tedy důvod, proč tolik lidí hledá alternativy, které končí třeba i tím, že si jako kapky berou třeba dezinfekci do bazénů?

Podle mne lidé vyhledávají podobné absurdity ve chvílích, kdy ne zcela dobře funguje zdravotní systém, nebo lékař třeba nemá dost času, aby pacientovi vysvětlil, co mu pomůže, co lék dělá, na co dát pozor, jak má změnit životní styl. Pak lidé hledají alternativy, protože jsou nejistí. Když systém funguje dobře, myslím, že je toho mnohem méně. Mám pochopení pro to, když lidé hledají nějaké alternativy, tím tedy neříkám, že by měli jako kapky užívat třeba zmíněnou dezinfekci. Pokud je tou alternativou zdravá výživa, více pohybu, je určitě správné, že se lidé nemají spoléhat na to, že si dají jednu tabletku a vše je vyřešené.

Původně jste vystudovala obor imunologie a virologie – jak se díváte na veřejnou debatu spojenou s covidem, kde je stále řada konspiračních teorií spojených třeba s očkováním?

Když jsem před mnoha lety studovala, říkali nám základní poučku: antibiotika jsou na bakterie, antivirotika a vakcíny jsou na viry a pak jsou antiparazitika na parazity. Když přišel covid, bylo zjevné, že jde o infekci virového původu, bylo mi proto jasné, že je třeba si řádně mýt a dezinfikovat ruce a chránit si ústa a nos rouškami, protože se přenáší dýchacími cestami. Ale nedivím se, že se na počátku zkoušely všemožné alternativy. Bylo toho hodně, bylo to vážné a informací bylo málo. Naštěstí jsme teď o dva roky dále, máme protilátky na léčbu covidu a víme, že to funguje. Je nezbytné, aby léčebné postupy byly podloženy vědeckými závěry.

Spotřeba léků není závislá na krizích

Museli jste hlavně v loňském roce kvůli covidu upravovat svou výrobu?

Pandemie samozřejmě zaskočila všechny a zejména v prvních měsících nikdo nevěděl, co na covid-19 působí a co ne. Každý třeba v lékárnách sháněl paracetamol. My jsme velcí výrobci paracetamolu a tuto výrobu jsme samozřejmě navyšovali. Jsem hrdá na to, že jsme Českou republiku, ale i jiné země, dokázali dostatečně zásobovat. Upravovali jsme i portfolio nemocničních, život zachraňujících léků. Tím, že se v nemocnicích léčil hlavně covid, výrobu některých léků jsme utlumovali a ty nějak spojené s covidem zase navyšovali. Bylo to náročné a náročné bylo i jen to, dostat léky do lékáren. V Česku distribuce fungovala velmi dobře, náročnější byl přechod přes hranice, vývoz léků do Německa, Francie nebo do Británie.

Spustili jste, pokud vím, vloni výrobu nového léku kvůli vysoké poptávce po lécích na srážení horečky s názvem Paraceta. Ten přetrval, nebo šlo jen o dočasnou akci?

Byla to dočasná věc spojená s covidem, i když je to lék, který jinak prodáváme třeba v Německu, v Česku ne. Dodávky tohoto léku na trh byly výsledkem spolupráce se SÚKL a ministerstvem zdravotnictví, poptávka byla silná, a tak jsme jako velcí výrobci řekli dobrá, sice to tu normálně neprodáváme, ale jsme schopni tím republiku zásobit a pomoct, aby se situace uklidila. Musím říct, že z našeho pohledu byl SÚKL i ministerstvo velice flexibilní a operativní.

Pociťujete nějak nyní na svých prodejích, že se lidé léky v době covidu předzásobili a nenakupují tolik co dříve, třeba těch s obsahem paracetamolu?

Při pohledu zpět na celkovou spotřebu léků za posledních 36 měsíců je vidět, že nejprve v březnu 2020 se lidé hodně zásobovali, pak přišel útlum a postupně se to vrátilo do nějakého standardu. Vzala jsem si z toho poznatek, že spotřeba léků není úplně závislá na krizích. Je to tak, že když má někdo třeba kardiovaskulární nemoc, tak lék potřebuje a bere ho pořád. Letos už žádné velké výkyvy ani nevidíme a prodeje jsou v normálním režimu.

Na každé krabičce je napsáno „nepoužité léčivo vraťte do lékárny“ – dělají to lidé?

Dělají to velmi málo a to je špatně. Když lidé léky vyhodí, nebo třeba spláchnou do toalety, léky se pak dostávají do vody a zatěžují životní prostředí. Celá společnost se baví o různých environmentálních hrozbách, ale tohle je téma, o kterém se málo mluví. I proto lidé léky nevracejí a přitom je to jednoduché – každá lékárna má povinnost tyto nespotřebované léky vzít. Výrobcům se už pak tyto léky nevrací, odborně se likvidují.

Zentiva se zabývá výrobou generických léků, to jsou léky, jejichž původnímu výrobci vypršela patentová ochrana, a lék se stejnou účinnou látkou mohou začít vyrábět i jiné firmy. Kolik léků máte nyní v portfoliu?

V České republice máme na trhu kolem 140 druhů léků, ale celkově je to portfolio širší. Historicky vyrábíme hodně léky na kardiovaskulární choroby, nemoci centrálního nervového systému, alergie. Vývoj je ve farmacii ale velmi rychlý a je jasné, že musíme přinášet nové přípravky.

Máte tedy i vlastní výzkum a vývoj – čím se v něm hlavně zabýváte?

Inovativní molekuly jsou dvacet let chráněny patentem, když pak vyprší, mohou jej používat i další společnosti a cílem je nabídnout lék ve stejné kvalitě, ale levněji. V Praze máme velké vývojové centrum a snažíme se molekuly dále vylepšovat. Nyní jsme třeba požádali o registraci nového onkologického léku, který je šetrnější k pacientům a lépe se vstřebává. Vylepšujeme i výrobní technologie. Inovativní molekuly tedy sami nevyvíjíme, ale vše, co je po již vyvinuté molekule až k pacientovi, to ano.

Kdy přijdou moderní léky

Podle dostupných dat a srovnání se na český trh dostávají vysoce inovativních léky i přípravky na vzácná onemocnění ve srovnání se Západem mnohem později. Čím to je?

Je to tak. Tyto léky se sem dostávají později, byť teď se mění legislativa tak, aby se to zlepšilo. Je to tak, že každý z nás se může stát pacientem a naše společnosti jsou už natolik vyspělé, že každý pacient chce dostat nejlepší možnou léčbu. Ale když je nejlepší léčba inovativní, k níž ještě neexistují generika, je to i drahé. Proč sem tyto léky přicházejí později, je tedy otázka ceny a nákladů. Zdroje nejsou neomezené a regulátor, v českém případě Státní ústav pro kontrolu léčiv, musí zvažovat, zda daná inovace přináší dostatečný benefit na to, aby na to zdravotní pojišťovny dávaly peníze. Dostat nový lék na jakýkoli trh je komplikovaný proces, ale neměli bychom se v tom vzdávat. Do toho je třeba investovat, jak jsem řekla, každý z nás se může snadno a rychle sám stát pacientem.

A co riziko falšování léků? Podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv je to výnosný organizovaný obchod zejména formou nelegálních distribučních sítí na internetu. Jak často se s tím setkáváte?

Setkáváme se s tím minimálně. V našem regionu jde pacient pro léky obvykle do lékárny, kde nehrozí, že by si koupil falzum. Pokud někdo hledá na internetu, a tam se hledají a prodávají hlavně léky na potenci, musí si sám zvážit rizika.

Na druhé straně občas se může stát i chyba – je to pět let, co jste museli z trhu stahovat přes sto tisíc krabiček léků, kde se zaměnily léky uvnitř balení za jiné. Tehdy se mluvilo o mstě zaměstnance – dá se tomu předcházet?

Selhání lidského faktoru se nikdy na 100 % nevyhnete. Ve firmě musí být nastavené procesy tak, aby se riziko maximálně omezilo, když se vás ale někdo rozhodne úmyslně poškodit, je to náročné. My jsme od té doby hodně posílili na výstupní kontrole, aby se taková věc už nestala.

Text zveřejňujeme s laskavým svolením hlidacipes.org.