Teroristické útoky v USA 11. září 2001 FOTO: Robert J. Fisch / Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0
FOTO: Robert J. Fisch / Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0
Po loňských vzpomínkových akcích ke 20. výročí teroristických útoku z 11. září 2001 působí letošní rok o poznání skromněji. I mediální pozornost se momentálně upírá jinam. Platí to nejenom v Evropě. Na úvodní stránce NY Times se objevují zprávy o úspěšné ukrajinské ofenzivě u Charkova a hned pod nimi rozsáhlé zpravodajství o smrti královny Alžběty. Američané na toto trauma jistě nezapomněli, ale faktem je, že šokující otevřená ruská agrese vůči Ukrajině je pro kolektivní Západ daleko významnější, a to nejenom díky tomu, že stále probíhá. Koneckonců ani boj s mezinárodním terorismem zdaleka neskončil.
Rusko jako spojenec proti terorismu
Útoky na Světové obchodní centrum a Pentagon znamenaly historický přelom. Po optimismu 90. let, kdy si mnozí mysleli, že po pádu SSSR svět pomalu, ale nezadržitelně spěje k vítězství demokracie a k větší bezpečnosti, bylo 11. září studenou sprchou. Ideologie útočníků byla v přímém rozporu s liberální demokracií, která měla spolu s ekonomikou volného trhu být modelem pro všechny země světa. Po komunismu se objevil nový alternativní model.
Rusko se tehdy jevilo jako spojenec v tomto globálním zápase. Prezident George Bush na pomoc Vladimira Putina spoléhal a dokonce se nechal slyšet, že mu pohlédl do očí a spatřil jeho duši. Přes všechny problémy byla Ruská federace přeci jenom se Západem na stejné straně v boji proti terorismu živenému islamismem. O dvacet jedna let později je ale všechno jinak.
Režim podporující terorismus
Ve Spojených státech se otevřeně mluví o tom, zda Rusko označit za zemi podporující terorismus. Po tom volá Ukrajina, ale i mnozí američtí zákonodárci. Administrativa prezidenta Bidena to zatím odmítá, ale ze slov mluvčího Rady národní bezpečnosti lze vyvodit, že důvody jsou spíš pragmatické. Důvody pro takové označení by se jistě najít daly. Rusko je momentálně větším ohrožením než teroristické organizace.
Ohrožení způsobené ruskými silami v Záporožské jaderné elektrárně je jedním, ale nikoliv jediným případem, kdy se Moskva uchyluje k vydírání násilím. Jestliže 11. září bylo ranou optimismu daném koncem studené války, pak poslední fáze ruské agrese vůči Ukrajině je posledním hřebíčkem do jeho rakve a navíc nabourává i bezpečnostní architekturu Evropy, která existuje od konce 2. světové války.
Hranice a etnika
Rádo se zapomíná, jak silným neuralgickým bodem ve vztazích mezi sousedy v Evropě byly hranice mezi nimi, které často rozdělovaly etnicky či jazykově příbuzné komunity. V období mezi dvěma světovými válkami vedly tyto spory k nespočtu drobnějších konfliktů a Hitlerovi pak posloužily jako záminka pro zničení Československa a v širším slova smyslu i rozpoutání další světové války.
Po válce proto došlo ke smluvnímu ošetření hranic evropských států, které byly definitivně potvrzeny po konci studené války. Zároveň se všechny země zavázaly respektovat princip, že hranice nelze měnit silou. Moskva se pak v Budapešťském memorandu zavázala teritoriální integritu Ukrajiny respektovat. To sice porušila poprvé už v roce 2014, ale snaha zničit a podřídit si Ukrajinu celou představovala i tak další stupeň.
Porazit terorismus mezinárodní i státní
Spojené státy obětovaly ohromné prostředky, aby byli ti, kteří útoky plánovali, nalezeni a potrestáni. Válka v Afghánistánu skončila v loňském roce stažením spojeneckých vojsk a potupnou porážkou centrální vlády, kterou před tím pomáhala udržovat u moci. Irák se sice zbavil Saddáma, ale pořád jde o stát krajně nestabilní a cena, kterou za Husajnův konec Irák zaplatil, je ohromná. Podařilo se alespoň zabít Usámu bin Ládina a v letošním roce i Ajmana az-Zaváhirího.
Teroristické organizace nezmizely, ale útok srovnatelný svým rozsahem a troufalostí s 11. září už naštěstí provést schopny nejsou. O podobný výsledek se hraje i nyní ve vztahu k Rusku. Bylo by jistě krásné, kdyby Putin padl a Rusko se demokratizovalo. Stačit bude ale to, když přijde o kapacitu šikanovat a napadat své sousedy. Ukrajina s vydatnou materiální pomocí Západu je na dobré cestě tohoto výsledku dosáhnout.
