Vladimir Putin a Donald Trump FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Dlouhý telefonický rozhovor, který spolu vedli americký prezident a ruský diktátor, přinesl zřejmě jediný hmatatelný výsledek. Rusko souhlasí s třicetidenní přestávkou v útocích na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Ruská strana ale už pěje ódy na to, jak je díky porozumění mezi oběma muži svět nyní bezpečnější. Vypadá to, že telefonát byl daleko více o úžasných vztazích, které spolu budou obě země moci mít, až se vyřeší to drobné nedorozumění s Ukrajinou. Základním faktem ale zůstává to, že Putin nepřistoupil na bezpodmínečně celkové zastavení palby a americká reakce je nulová.
Po ponižujícím setkání v Bílém domě americký prezident prohlásil, že Zelenskyj není připraven jednat o míru. Následovalo přerušení americké vojenské pomoci a pak dokonce i zastavení sdílení zpravodajských informací. Tyto kroky měly bezprostřední vliv na situaci na bojišti. Jejich cílem bylo zatlačit na Zelenského, aby hrál podle amerických not. Je zjevné, že Ukrajinci souhlasili s Američany navrhovaným úplným bezpodmínečným příměřím právě proto, aby opět dostávali americké zbraně a informace.
Putin si podmínky klást může
Když se při jednání v Saúdské Arábii americké delegaci podařilo dotlačit ukrajinské vyjednavače k souhlasu s bezpodmínečným příměřím, mluvil americký ministr zahraničí o tom, že míček je teď na straně Rusů. Objevovaly se komentáře v tom smyslu, že Trump tímto krokem dorovnal Putinův bluf. Bylo přeci jasné, že Rusko s příměřím souhlasit nebude, a tak měl následovat tlak na Moskvu v podobě minimálně nových sankcí. Psal o tom i Mark Galeotti.
Sám Donald Trump ještě den před telefonátem sebevědomě prohlašoval, že podle něj Putin na příměří přistoupí. Nepřistoupil. Tedy přinejmenším ne v té podobě, v jaké ho Američané vnutili Ukrajincům.
Nelze si nevšimnout, že se opakuje pořád stejný vzorec. Amerika pod Trumpovým vedením hrozí tlakem na obě strany. Ukrajinci ustoupí, ale Rusko ne. Přesto se Rusku nic nestane. Zkrátka Kyjevu se přikazuje, s Moskvou se jedná. Ukrajina třeba začala už před Trumpovým nástupem dávat najevo, že je ochotna vzdát se, minimálně dočasně, okupovaných území. Trump mluvil o nových sankcích s tím, že Putin zjevně o mír nestojí.
Ruskému diktátorovi stačilo souhlasit s jednáním v Saúdské Arábii, na které ale jeho země přijela v podstatě s naprosto nezměněnými maximalistickými požadavky. Najednou Trump začal tlačit na Ukrajinu. Ta pak souhlasila s bezpodmínečným příměřím. Jenže naděje, že teď už si na neústupného Putina Trump pořádně posvítí, se opět nenaplnila. Putin přitom přistoupil na omezení útoků daleko menší, než navrhovala původně Ukrajina ještě před tím, než byla donucena přijmout americký návrh.
Americký prezident zjevně není ochoten na Rusko tlačit ani proto, aby přijalo návrh jeho vlastních vyjednavačů. Je tudíž bohužel jen malá naděje, že bude ochoten na něj zatlačit kvůli Ukrajině.