ROZHOVOR / Velká část světa aktuálně upírá svůj zrak k americko-ruským jednáním o konfliktu na Ukrajině. Bezpečnostní analytik Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Vlastislav Bříza se ale domnívá, že pro amerického prezidenta Donalda Trumpa je možná důležitější otázka íránského jaderného programu. „Ve svém současném mandátu sleduje Trump dva cíle. Prvním je uzavřít mírovou dohodu mezi Saúdskou Arábií a Izraelem a vstoupit tím do světových dějin. Druhým je bezesporu dosáhnout toho, aby Írán ukončil definitivně svůj jaderný program,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24.

Rijád, hlavní město Saúdské Arábie, nyní září na diplomatické mapě světa. Sešly se zde delegace vyjednavačů USA a Ruska, kteří mají diskutovat o míru na Ukrajině. Dosud platil za zkušeného diplomatického vyjednavače především Katar. Nyní se nejspíše zúročuje velké úsilí faktického vládce království, korunního prince Muhammada bin Salmána. Ten chce udělat ze své země velkého geopolitického hráče. A nechce zůstat jen u jednoho jednání – minulý týden ohlásila Saúdská Arábie, že chce zprostředkovat jednání o nové jaderné dohodě mezi Spojenými státy a Íránem. Od té odstoupila Trumpova administrativa během jeho prvního funkčního období.

Saúdská Arábie ohlásila, že by chtěla být zprostředkovatelem rozhovorů mezi Íránem a Spojenými státy. Jak číst tuto iniciativu? Vždyť jde o hlavního regionálního soupeře Íránu. Co k tomu Saúdy motivuje?

Nic se neděje bez příčiny, uvědomme si, že právě teď v Saúdské Arábii probíhají rozhovory mezi USA a Ruskem o ukončení války na Ukrajině. Takže tuto iniciativu bychom měli jednoznačně číst jako snahu o emancipaci této země. Nesmíme zapomenout, že saúdský režim se dostal do jisté mezinárodní izolace potom, co byl na konzulátu Saúdské Arábie v tureckém Istanbulu zavražděn Džamál Chášukdží. Opoziční novinář byl známý svou kritikou režimu v Rijádu, včetně korunního prince Muhammada bin Salmána.

Trumpova reakce na íránský jaderný test by byla velmi prudká a rychlá.

To se ale teď mění a Saúdská Arábie od té doby hodně proměnila svou politiku. Je to dobře patrné například na investicích do sportu. Všimněte si, kolik bylo nainvestováno do zviditelnění země na celosvětové scéně, nalákání světových fotbalových špiček, včetně Ronalda, pořádání velkých tenisových či golfových turnajů, F1 a tak dále. To vše má jeden hlavní cíl – dostat se zpátky na geopolitickou mapu světa jako regionální velmoc. A je to také důvod, proč chce být zprostředkovatelem mezinárodních rozhovorů.

Je tedy ambicí prince Salmána, faktického vládce saúdskoarabského království, nahradit na pozici „mezinárodního vyjednavače“ Katar? Ten tuto roli sehrál mimo jiné při jednání mezi Hamásem a Izraelem.

To je bezesporu jeden z důležitých motivů Salmánova jednání. Současně to ale souvisí právě s rivalitou s Íránem. Kdyby totiž Írán opravdu do své výzbroje zařadil jaderné zbraně, byl by to pro Saúdskou Arábii opravdu velký problém. Takže snaha o novou jadernou dohodu mezi Íránem a USA má pro království hned dva důležité přínosy – potvrdí svou roli geopolitického hráče a současně zmenší šanci, že Írán vývoj jaderné zbraně dokončí. Protože saúdskoarabští představitelé dávají neoficiálně najevo, že pokud by k tomu skutečně došlo, museli by okamžitě zahájit vlastní jaderný program.

Byl to Donald Trump ve svém prvním funkčním období, kdo jadernou dohodu vypověděl. Dal tak Íránu čtyři roky času pokračovat ve vývoji.

V tomto bodě s vámi úplně nesouhlasím. Jde o to, že jaderný program pro vojenské účely musí mít vždy dvě části. Tou první je vývoj, výroba, zkoušení a případná miniaturizace jaderné hlavice. Nicméně stejně důležitý je také vývoj nosiče, protože bez něj je vám jaderná zbraň k ničemu. Tyhle dvě věci jsou úzce propojené. A právě tady se skrýval problém původní jaderné dohody s Íránem a byl to také jeden z důvodů, proč ji Trumpova administrativa vypověděla.

Dohoda totiž pokrývala jen jednu část, skutečně efektivně podle všeho bránila Íránu pokračovat v obohacování uranu izotopem 235. Tedy ano, pomohla pozastavit vývoj jaderné zbraně jako takové. Vůbec se ale netýkala balistických raket, tedy nosičů. Právě sem Írán napřel síly a výsledek jsme viděli při nedávném bezprecedentním raketovém útoku Íránu na Izrael.

Tady byl použit nový typ rakety, který byl vyvinut právě pod pláštíkem té jaderné dohody. Protože ta umožňovala Íránu získávat finanční prostředky a současně pokračovat v balistickém programu. Z hlediska časové náročnosti zabere vývoj nosiče, aby byl přesný a spolehlivý, mnohem více času než vývoj jaderné hlavice jako takové. Dá se říct, že vypovězení dohody bylo pro Írán těžkou ranou, protože znamenalo omezení zdroje pro vývoj té druhé části, tedy balistických raket.

Ale první část dohoda omezovala, ne?

Rozhodně bych si nedovolil tvrdit, protože na to nemám a asi nemohu mít žádný důkaz, že Írán dál pokračoval ve vývoji jaderné zbraně jako takové. A ani si nemyslím, že by se tak dělo. Ten program by pozastaven. Jenže pokud jde o proces obohacování uranu zhruba na 90 procent, což je úroveň potřebná pro vojenské použití, ten už byl nastartovaný. Oni ho tak vlastně jen zmrazili.

Proces už měli v podstatě zvládnutý, disponovali kaskádovitě uspořádanými centrifugami, kde se uran obohacuje, a další potřebnou technologií. Přitom platí, že nejtěžší je obohacování na začátku, prvních několik procent. Když už máte obohacený uran, zbytek jde snadněji a rychleji. Nyní máme důkazy o tom, že Írán obohacuje uran o izotop 235 až nad 80 procent. Údajně se již blíží k oněm kritickým 90 procentům, protože uran obohacený na tuto hranici už slouží výhradně k výrobě jaderné zbraně.

Uran obohacený na více než 60 procent slouží jen pro jadernou zbraň.

A ano, v tomto směru tedy Írán za poslední roky výrazně postoupil. Jsem přesvědčen, že novou jadernou dohodu potřebujeme, a doufám, že se ji podaří co nejdříve dojednat. Protože z technologického hlediska jednoznačně míří k výrobě jaderné zbraně. Podle mého názoru by to již dnes nejspíše dokázali.

Nicméně obohacený uran má i řadu dalších použití. Nemůže tedy jít o něco jiného než o jadernou zbraň?

Naprosto ne, například pro použití v jaderné elektrárně je potřeba obohacení v řádu jednotek procent, něco mezi čtyřmi a šesti procenty. Trochu vyšší hodnoty jsou potřeba například v lékařství, v radiologii a další diagnostice či léčbě nebo výzkumu. Ale stále jde o mnohem menší nasycení. Můžeme si říct, že obohacování nad 50 procent již slouží výhradně k vojenským účelům.

Ale vojenským využitím může být třeba i výroba paliva pro jadernou ponorku, ne?

To samozřejmě ano, ale pro to nemá Írán technologie. A i v tomto případě nepotřebujete obohacování na 90 procent. Něco takového není v případě Íránu naprosto realistické. Takže vše nad 60 či 70 procent je bezpochyby určeno pro výrobu jaderné zbraně.

Platí tedy, že jedinou jadernou zemí na Blízkém východě je v tuto chvíli Izrael?

Izrael to nikdy oficiálně nepřiznal. Takže bych měl asi odpovědět, že to nevíme. Ale židovský stát záměrně vysílá nepřímé signály, že jaderným arsenálem disponuje. Takže musím odpovědět, že oficiálně ne. Nicméně Stockholm International Peace Research Institute (SIPRI), jedna z nejerudovanějších organizací tohoto druhu na světě, ve svém každoročním přehledu držitelů jaderných zbraní explicitně Izrael uvádí a odhaduje se, že by měl disponovat asi devadesátkou hlavic.

Je to naprosto logické a držení jaderných zbraní je v životním zájmu Izraele. Jeho území je totiž tak malé, že případné existenční ohrožení by mohlo nastat opravdu v řádu dnů. A musel by nějak reagovat. Proto má jadernou zbraň jako odvetnou, kterou by případně použil.

Říkal jste, že Írán by už dnes zvládl vyrobit jadernou hlavici a nejspíš ji i dostatečně zmenšit pro použití na balistické raketě. Proč to neudělá? Je vůbec v zájmu Íránu takovou zbraň mít?

To je trochu složitější otázka, která má několik rovin. Především, pokud by Írán provedl jaderný test, okamžitě by odstartoval závody ve zbrojení. Saúdská Arábie by byla bezpochyby první, kdo by okamžitě začal jaderný arsenál vyvíjet. Podobné ambice by měl bezesporu Egypt, Turecko a možná další země. Takže ten již dnes výbušný region by se stal ještě nestabilnějším. Ale to je jen část problému.

Írán je téměř jistě schopen zvládnout technologii. Současně ale prozatím drží politiku stanovenou vůdcem islámské revoluce v Íránu ajatolláhem Chomejním. Ten konstatoval, že jaderné zbraně jsou muslimskou etikou a právní vědou zakázány. Jeho nástupce, ajatolláh Chameneí, vládnoucí od roku 1989, vyhlásil nad jadernými zbraněmi fatvu. To je v podstatě nábožensko-právní vyhlášení, že podle islámského práva šaría by jaderné zbraně neměly být používány.

Mluvil jste o závodech ve zbrojení. Má vůbec Írán sílu v takových závodech uspět? Třeba v souboji se Saúdskou Arábií?

V současné chvíli je Írán blokován sankcemi, jeho zdroje jsou proto omezené a je to vidět na celé ekonomice. Naopak Saúdové mají zdroje téměř neomezené. Jasně je vidět rozdíl například ve výzbroji obou armád. Ta íránská je nepoměrně hůře vybavena. Jedinou výjimkou jsou právě balistické rakety, tam jsou Íránci dál. Ale například letectva jsou nesrovnatelná. Írán velmi dobře ví, že Saúdská Arábie disponuje velkými zdroji a byla by schopna relativně rychle nastartovat svůj jaderný program.

Zeptám se na váš kvalifikovaný odhad: myslíte, že Saúdové již na jaderném programu pracují?

Oficiálně určitě ne, ale jednoznačně budou existovat plány na co nejrychlejší zahájení tohoto programu v případě, že by se to Íránu povedlo. To je standardní, plány přece musíte mít. Protože když budete napadeni, tak musíte dopředu vědět, jak reagovat. Vy to nemůžete tvořit až podle toho, kdo vás napadne. Saúdská Arábie to má určitě rozmyšlené, ale nemyslím si, že by na svém jaderném programu už pracovala.

Jak by podle vás reagovaly Spojené státy nebo prezident Trump, pokud by Írán opravdu udělal jaderný test?

Jsem přesvědčen, že Trumpova reakce by byla velmi prudká a rychlá. Ve svém současném mandátu sleduje, podle mého názoru, dva cíle. Prvním je uzavřít mírovou dohodu mezi Saúdskou Arábií a Izraelem a vstoupit tím do světových dějin. Druhým je bezesporu dosáhnout toho, aby Írán ukončil definitivně svůj jaderný program. Nebo alespoň nezavedl tyto zbraně do výzbroje.

Jsem přesvědčen, že v Trumpově hlavě či v hlavách jeho plánovačů je již poměrně jasná představa o tom, jaká by byla reakce USA. To, jestli je to plán realistický a proveditelný, je druhá věc. Dostat se do složitých skalních komplexů by bylo hodně obtížné. Ale Trump by nejspíše reagoval velmi emotivně a velmi tvrdě.

Mluvil jste o tom, že dalším z Trumpových cílů je zajistit navázání diplomatických styků mezi Saúdskou Arábií a Izraelem, tedy v podstatě pokračování takzvaných abrahámovských dohod. Jednání o tom zamrzla po napadení Izraele teroristy z Hamásu.

Byla to jedna z nejvýraznějších věcí, které se Trumpovi v jeho prvním mandátu podařilo dosáhnout. Z mého pohledu je škoda jeho politického stylu, který je hodně agresivní, někdy hulvátský. Protože si myslím, že kdyby abrahámovské dohody uzavřel kdokoli jiný než Trump, byl by bezesporu adeptem na Nobelovu cenu míru. To se v jeho případě nestalo, ale nepochybuji, že na tento úspěch bude chtít ve svém druhém volebním období navázat a možná ho překonat.