Bezpečnostní analytik Milan Mikulecký FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
ROZHOVOR / Izrael provede odvetu za íránský raketový útok, a ta nebude jen symbolická, soudí v rozhovoru pro deník FORUM 24 bezpečnostní analytik Milan Mikulecký. Dá se čekat, že by mohl směřovat na íránské zařízení pro vývoj jaderných zbraní, protože ty jsou spolu s balistickými raketami už skutečnou hrobou. Írán se už ve vývoji dostal daleko.
Írán vystřelil na Izrael – za smrt vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha – velké množství raket a Izrael slíbil odvetu. Může existovat nějaká odpověď, která by Írán skutečně postihla?
Izrael učinil poměrně rozumný krok, když oznámil, že si vyhrazuje čas a místo pro svou odpověď, což znamená, že nebude reagovat v afektu. Tento přístup má dvě roviny. Zaprvé, Izrael bude mít dostatek času promyslet, kdy a jak zaútočit. Zadruhé, tímto rozhodnutím udržuje Írán v neustálém napětí, protože Íránci musí být připraveni na izraelský útok každý den, což je vyčerpává. Útok samotný musí být dostatečně silný, aby Izrael opět obnovil rovnováhu odstrašení, kterou měl dosud na své straně, a nemůže být pouze symbolický.
Do této situace vstupuje několik faktorů, zejména politických. Izrael musí brát v úvahu Spojené státy americké, kde se blíží prezidentské volby. Ačkoli Spojené státy již nejsou tak závislé na ropě z Blízkého východu jako v minulosti, je pro ně klíčové, aby se nezhoršila globální ekonomika, což by mohlo negativně ovlivnit volební šance Demokratické strany. Dalším klíčovým faktorem je bezpečnost Izraele. Írán má k dispozici balistické rakety v relativně vysokém počtu, zhruba několik set kusů. Například 250 raket by mohlo zahltit izraelskou obranu natolik, že by některé rakety musely být ignorovány. Izrael si tedy uvědomuje, že nemůže dovolit Íránu dokončit vývoj jaderných zbraní. Z bezpečnostního a geopolitického hlediska lze očekávat, že příští izraelský útok bude cílit na íránské zařízení, kde probíhá vývoj jaderných zbraní.
Jak daleko jsou Íránci s vývojem jaderné bomby?
Američané v minulosti odstoupili od jaderné dohody s Íránem za prezidenta Donalda Trumpa, který správně zhodnotil, že tato dohoda byla špatná. Jediným výsledkem dohody bylo, že Írán získal zpět zmražené finance, aniž by světu nabídl cokoli na oplátku, a vývoj jaderných zbraní pokračoval bez omezení. Íránci zvýšili množství obohaceného uranu a hlavně jeho čistotu, a to i před zrušením dohody. Írán dohodu nikdy plně nedodržoval.
Zvládne Izrael vést válku na dvou frontách, v Gaze a Libanonu?
Pokud jde o schopnost Izraele vést válku na více frontách, tak je tato země v současnosti schopna letecky zasáhnout cíle v Jemenu i Íránu a zároveň vést dvě až tři pozemní ofenzívy ve svém sousedství. Nicméně, takový konflikt by měl silně negativní dopady na izraelskou ekonomiku i soudržnost společnosti, zvláště pokud by trval dlouho, což je případ současných operací. Cíle, které premiér Netanjahu v Gaze deklaroval, jsou ve skutečnosti nesplnitelné.
Jak to vypadá s šancemi na vznik palestinského státu?
Pokud jde o budoucnost palestinského státu, tlak mezinárodního společenství na jeho vznik je možná nejsilnější v historii. Pokud by však Izrael byl nucen k jeho uznání, bylo by to špatně, protože by to působilo dojmem, že stát vznikl jako důsledek masakru ze 7. října, což by svým způsobem byla i pravda. Do budoucna by to Palestincům potvrdilo, že jejich taktika za cenu jakýchkoliv lidských ztrát, a to nejenom na straně obyvatel Izraele, a je jedno, jestli Židů nebo Arabů, ale zejména za cenu nepřiměřených ztrát palestinského civilního obyvatelstva, dosáhne svých cílů.
Vzhledem k izraelským bezpečnostním zájmům není vznik samostatného palestinského státu aktuálně na pořadu dne. Navíc na palestinské straně není jednoznačný partner pro jednání. V Gaze stále vládne Hamás, se kterým se nelze dohodnout, a na Západním břehu Palestinská autonomie už vládne jenom ve vládních budovách a ulice patří většinou opět Hamásu.
Co udělaly Evropa, Spojené státy a Izrael špatně, že situace na Blízkém východě došla tak daleko?
Role OSN, Spojených států a Evropy v tomto konfliktu se liší. Spojené státy, navzdory některým výtkám, dlouhodobě plní své spojenecké závazky vůči Izraeli. Izrael by pravděpodobně zvládl situaci i bez americké pomoci, ale za cenu obrovských obětí. Americká vojenská pomoc je pro Izrael klíčová, zejména materiální. Evropa se k Izraeli chová, těžko pro to najít nějaké slušné slovo, nějak macešsky. Není to nezaujaté. Když se podíváme třeba na zahraniční politiku Irska, Norska, Slovinska, tak je to vysloveně protižidovská politika, kdy se naskočilo na étos západní levice. Když se bude místo antisemitismu říkat, že to je antisionismus, tak je to v pořádku. A když není salonfähig mávat vlajkou s hákovým křížem, ale bude to palestinská vlajka, tak někdo může říkat to samé, ale nikdo ho nemůže kritizovat. Evropská politika vůči Izraeli je politikou navýsost odpornou.
A OSN asi nemá cenu vůbec komentovat. Kdyby OSN plnila svoji roli, kdyby fungovala mise v UNIFIL, tak, jak to říká třeba rezoluce číslo 17. 01, tak žádná válka a žádní mrtví v tuhle chvíli na území Libanonu nebyli. To znamená všechny oběti od 8. října loňského roku, které vznikly v důsledku přestřelek mezi Hizballáhem a Izraelem z území Libanonu, jdou jednoznačně na vrub OSN.
