Bilance elektronické evidence tržeb: bída, zmar a škody na duši

ČTK

Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) | FOTO: ČTK

Tématem elektronické evidence tržeb (EET) už bylo popsáno tisíce normostran a potištěny tuny papíru. Mnohem víc, než si tento socialisticko-inženýrský projekt z dílny „makáčů“ z ANO, ČSSD, KDU-ČSL, dvou poslanců Okamurova Úsvitu a tří nezařazených zaslouží. Česká republika má mnoho závažnějších problémů k řešení než vyfabulovanou šedou ekonomiku kadeřnic, pedikérek, hospodských, instalatérů či farmářských trhů.

V extatické atmosféře kolem koronavirové krize schválila Poslanecká sněmovna téměř bez povšimnutí další odklad EET pro všechny vlny až do konce roku 2020 včetně spuštění poslední fáze. V důvodové zprávě se uvádí, že „s ohledem na nastalou situaci se nepředpokládají po danou přechodnou dobu významnější negativní dopady na státní rozpočet“. Všech sto hlasujících poslanců se ztotožnilo též s argumentem, že EET by „ztížila dopady koronaviru na podnikatele“.

Jak je najednou možné, že se EET stává pro podnikatele přítěží a komplikací? Vždyť hlavními argumenty pro její zavedení byla „triviální jednoduchost“ (vybavuji si teatrální demonstraci Andreje Babiše s levným mobilním telefonem), „podpora poctivých podnikatelů“ a „narovnání podnikatelského prostředí“. V dobách krize chceme naopak podpořit ty nepoctivé? A k nejhorší hospodářské krizi od roku 1929 umožnit ještě nekontrolovatelné kartelové řádění švadlen, malířů pokojů a jazzových hudebníků? Proč ministryně financí Alena Schillerová v tichosti zrušila herní konzoli pro deprivanty a fízlovské nátury čili loterii Účtenkovku, díky které proudily do státního rozpočtu miliardy navíc?

Soudnému občanovi už musí být jasné, že projekt EET se sice osvědčil jako ideologický výtah k moci pro Andreje Babiše v souvislosti s protikorupční hysterií, ale v rámci deklarovaných společenských a ekonomických bonusů nepřinesl vůbec nic. Alespoň nic v pozitivním slova smyslu. Navíc je zjevné, že se tato digitální ruina ocitla za poločasem svého rozpadu. Ochrana „absolutní drtivé většiny“ poctivých podnikatelů před hrstkou nepoctivých prostřednictvím tohoto nákladného, byrokraticky nabubřelého a těžkopádného systému má stejnou logiku jako nasadit na jarní alergickou rýmu chemoterapii a ozařování.

Co nám tedy zákon č. 112/2016 Sb. o elektronické evidenci tržeb za tři roky své platnosti přinesl? A co vzal? Jak zlepšil náš život? Kde jsou slibované investice? Kde je těch 18 nemocnic, vysoké platy zdravotníků a učitelů, 900 dětských hřišť, 140 škol a školek, 270 kilometrů špičkových železničních tratí? To vše násobené třemi, protože propagandisticky hlásané přínosy pro „blaho všech“ měly do rozpočtu proudit každoročně od prosince roku 2016.

Každá demokratická společnost se zákonnými úpravami brání nepoctivosti, zlodějně a nezákonnosti. V opačném případě riskuje bujení nespravedlnosti a postupnou erozi demokratických principů. Ale jen autoritářské vlády se uchylují k restrikcím jako k jedinému definitivnímu řešení. Historická zkušenost jednoznačně říká, že „centrální systémová opatření“, jako je cenzura, EET nebo čínský systém sociálních kreditů, zužují prostor pro svobodu, lidská práva, péči o duši. Je to vždy cesta opačným směrem než k mravnímu rozměru člověka. Situaci to vždy ještě horší, protože jsou trestáni především poctiví, kterých je většina. Ve společnosti vzrůstá napětí, všeobecná nedůvěra, bují byrokracie a korupce. Čím více zákonů a omezení, tím chudší je lid. Spravedlnosti a rovnosti v jakékoli oblasti společenského života nelze dosáhnout perzekucí a ideologickou manipulací.

Jenže právě propagandisticky manipulovaná a z kontextu vytržená data provázejí EET od jejího počátku. Stačí si připomenout kampaň spuštěnou za peníze daňových poplatníků 1. 6. 2016 a tehdejší vládní rétoriku. Podle ní vytvářejí soukromníci šedou ekonomiku v rozsahu několika stovek miliard korun ročně. Co na tom, že tím by každý z necelého milionu registrovaných živnostníků vytvořil nepřiznaný zisk statisíců každý rok? Bylo by skvělé, kdyby se tato tvrzení opírala o reálný výzkum. V takovém případě by musel český venkov vypadat jako Beverly Hills.

Ministerstvo financí ústy Aleny Schillerové pravidelně přednáší pajány na počest božstva EET a děkuje mu za blaho, které přineslo všemu lidu. Osmnáct miliard, tři miliardy, dvanáct miliard, dvacet miliard, třicet tři miliard. Jak ale upozorňují nezávislí a opoziční ekonomové, s těmito částkami se to má podobně jako s informacemi o vývoji epidemie COVID-19. Nikdo je neviděl. Kromě šestiřádkové tabulky na stránkách MF, sestavené z inkasa daní a údajů z daňových přiznání, nebyla předložena žádná relevantní analýza. Důležité je, že jsme nejlepší na světě a že se šťastné zítřky staly realitou.

Když k fiskálním přínosům EET přistoupíme bez emocí, dobrat se tvrdých dat není vůbec jednoduché. Možný výpočet jsem konzultoval s přáteli z CERGE-EI, který propojuje vzdělávání a špičkový výzkum ve všech oblastech teoretické a empirické ekonomie. K potvrzení přínosů EET by se dal využít jednoduchý a levný experiment. Podle předem definovaných testovacích kritérií vybrat dvě česká města – třeba Prachatice a Přeštice – a v jednom z nich vybavit část podnikatelských subjektů, které přijímají hotovost, registračními pokladnami a v druhém městě účtovat bez pokladen. Po roce experimentu by byl výsledek blízký realitě. Ale to bychom po fanklubu Andreje Babiše chtěli příliš.

Jelikož je EET zaváděna v několika vlnách, máme k dispozici jedno velmi jednoduché srovnání, a to výběr DPH v oborech, kde již EET zavedena byla, s těmi, které na EET teprve čekají. O toto porovnání se koncem roku 2017 pokusil tým Boleslava Buzka ze strany Radostné Česko. Na základě zákona o svobodném přístupu k informacím si nechal Generálním finančním ředitelstvím zaslat údaje z přiznání k DPH od roku 2016, rozklíčované podle oborů činností (OKEČ). Ukázalo se, že u oborů, které zasáhl chorvatský experiment, je nárůst výběru DPH trojnásobně nižší než u oborů bez EET. Vyčíslená ztráta podle této jednoduché analýzy byla ve výši 6 miliard korun. Tento transparentní údaj smetla Alena Schillerová ze stolu argumentem, že „různá odvětví rostou či klesají v ekonomice v čase různě, a to zejména v souvislosti s ekonomickým cyklem“, tudíž to srovnávat nelze. Nelze, zvláště když jde o data, která spočítal někdo jiný než ministerstvo financí.

Ovšem i po centrálním zavedení EET, kdy vejdou v platnost všechny plánované vlny, zasahuje do výpočtů příliš mnoho neznámých a ve výsledku bude záležet na tom, který model ke čtení dat zvolíme a čemu bude zadavatel věřit. Trochu jako v kvantové mechanice. V úvahu by se musely vzít ekonomické cykly, citlivost jednotlivých ekonomických sektorů, ekonomický růst či propad, zvýšení cen potravin, růst mezd a důchodů, růst výběru DPH, inkaso daní, nezaměstnanost, chuť občanů nakupovat, v oblasti gastronomie a ubytovacích zařízení jsou zase důležité počty zahraničních turistů, kteří k nám cestují a utrácejí zde. Separovat vliv EET je navíc obzvlášť obtížné kvůli téměř současnému zavedení protikuřáckého zákona.

Případný výsledek je pak nutné očistit o všechny vynaložené náklady. Za zavedení a správu celého IT systému, za „Účtenkovku“, platy stovek, možná tisíců nových úředníků, výdaje na desítky tisíc kontrol, správní řízení a administraci pokut (které vesměs nebyly uloženy za krácení daně, ale jen za druhotné byrokratické prohřešky). Podnikatelské odbory Radomila Bábka spočítaly, že 192.000 soukromníků připojených na EET vynaložilo na její technické zavedení již více než tři miliardy korun a další dvě miliardy investují každý rok do údržby. Všechny tyto peníze jdou na vrub EET. A samozřejmě následně chybějí v investičních plánech podnikatelů a ztěžují rozvoj firem.

S rostoucí chutí státu zasahovat do života občanů je stále zjevnější scestná představa, že stát je lepší hospodář než občané. „Nikdo nevydává cizí peníze tak pozorně a opatrně jako své vlastní.“ S tím si však současná ministryně financí Alena Schillerová hlavu neláme a společně s Andrejem Babišem realizuje politiku, jako kdyby nebyli pouze vysokými státními úředníky, ale filantropy, kteří rozdělují prostředky ze svých úspěšných ekonomických projektů. Mise byla splněna, zdroje zatím jsou, důležité je, že kontroloři kontrolují, jak funguje kontrola. Společenským důsledkem je rostoucí nedůvěra, strach a absence společně sdílených hodnot. Ačkoli důvěra je nejsilnějším spojencem demokracie.

EET zcela jistě nepatří do kategorie převratných a vizionářských projektů, i když se nám to Andrej Babiš snažil namluvit v brožurce, kterou sám financoval a kterou v roce 2015 rozdával společně s koblihami v pražském metru. Není jakousi tuzemskou odnoží filozofie Think Different, která hledá způsob, jak udělat svět lepším místem k žití a pomoci druhým. Andrej Babiš není Steve Jobs, jenž nás obohatil stovkami inovativních patentů. EET není součástí dlouhodobé digitální strategie, díky které by se státní správa proměnila ve skutečnou službu lidem a stát se stal pro občany laskavým partnerem. Nic z výše jmenovaného Andrej Babiš nereprezentuje. Kdyby byl totiž nějaké pozitivní filozofické vize schopen, zcela jistě by ji už dávno uplatnil ve svých firmách a například ve Vodňanech už by nemuseli kuchat drůbež v odpudivých podmínkách a za nuzné mzdy rumunští a ukrajinští gastarbeiteři.

Zjevným výsledkem zavádění EET je vytvoření nových a hlubokých sociálních příkopů. Průvodní propagandistická kampaň proti sobě poštvala podnikatele a zaměstnance a zasela nedůvěru k soukromému podnikání. Paralela s 50. léty minulého století není samoúčelná ani náhodná, protože tehdejší komunističtí pohlaváři také měli pro kolektivizaci výhradně politické důvody. EET zvýhodnila velké firmy a nadnárodní řetězce nad drobnými živnostníky. Pořízení a správa pokladny pro výrobce ovčích sýrů je řádově náročnější než pro řetězec KFC, který již tržby dříve evidoval. Velmi bolestně nesou následky dvou vln EET digitálně méně gramotní podnikatelé a podnikající penzisté. Nikdo také příliš neřešil, že bezdrátový internet v mnoha oblastech často vypadává a projekty k podpoře vysokorychlostního internetu se teprve rozbíhají.

Musí to být povznášející pocit být demiurgem rovnosti podnikatelského prostředí v excelových tabulkách. Co na tom, že technicky zvládnout vydávání účtenek například na festivalech s velkou koncentrací lidí bude očistec.

Záhadou zůstává sociální infantilita některých představitelů Hospodářské komory ČR a některých profesních asociací, kteří za EET a „rovné podmínky a férový trh pro všechny“ jurodivě bojovali s heslem „velcí daně dávno platí a jestli se někde podvádí, jsou to malé podniky“. Ze všech dostupných statistik bylo přitom zjevné, že největší daňové úniky pramení z obchodu s pohonnými hmotami, lihem, elektronikou, obilím, masem a ve stavebnictví.

Heslo má navíc objektivně stejnou relevanci jako tvrzení opačné. Lumpů ve vedení velkých firem je stejné procento jako mezi hokynáři, v řádech nul se však liší výsledky jejich čachrů. Nepoctivá kadeřnice „nepřizná“ za rok 30 tisíc, koncern Agrofert „odepíše“ 272 milionů za fiktivní reklamu na Čapím hnízdě. Čím je systém byrokraticky urputnější, tím víc výhod mají nepoctiví před poctivými.

Z úst prezidenta Asociace hotelů a restaurací Václava Stárka však jedna prorocká pravda zazněla: „Malí odpadnou, protože tempo skutečného podnikání s dodržováním všech zákonů neudrží.“ Ano, především kvůli EET a zákazu kouření ukončilo na venkově svoji činnost několik tisíc hospod, výčepů, koloniálů, obchodů s potravinami a trafik. Prostě proto, že už z podstaty jsou si sice všichni rovni, ale ti větší jsou si rovnější. Rodinný penzion s výčepem v podhůří Jeseníků bez příjezdové cesty nemůže konkurovat řetězci Ambiente v Praze. Nyní se budou obtížně hledat mechanismy, jak obslužnost venkova komplikovaně a nákladně zachraňovat dotacemi. Jisté je, že i když se podporu podaří politicky prosadit, ke skutečně potřebným se stejně nedostane.

Rušení hospod na venkově narušilo i českou kulturní krajinu. Venkovská hospoda není zlatý důl z prodeje utopenců, jak si představují ekonomové z ministerstva financí. Kolem jejich provozu se většinou rozkládá pestrá a bohatá kulturní krajina: spolková činnost – hasiči, sokolové, rybáři, sportovní kluby, chovatelé, ochotnické soubory, konají se zde plesy, zábavy, volby. Pokud má hospoda sál, stává se kulturním centrem obce a je ještě důležitější než kostel. Drancovat a byrokraticky ničit toto jemné předivo vzájemných vztahů je opravdu zločin.

EET je pouhý relikt totalitárního myšlení a produkt techniky moci. Je to nebezpečná víra v mechanistický systém, který šíří spásu skrze regulaci všech aspektů nejen našeho ekonomického života. Nectí rozmanitost a hrubě zasahuje do individuálních preferencí. Navíc má tu drzost chtít, aby si oltář i hostie každý zaplatil ze svého. To jsou pravidla sekty.

Ano, Andreje Babiše občan nezajímá. Malými podnikateli s jejich každodenními starostmi pohrdá. Živnostník je pro něj v lepším případě synonymem vybraného sociálního a zdravotního pojištění. Zajímají ho pouze „lidské zdroje“ či „pracovní síly“, které se stanou jeho voliči. Kromě snových halucinací a dadaistického seznamu, který megalomansky nazývá Národním investičním plánem, žádnou vizi nebo futuristickou ekonomickou analýzu nemá. Vyznačuje se pouze atavismem parazita nebo viru. Vyčíhnout kořist, namnožit se a nepotřebného se zbavit. Jen obyčejnou prací, bez dotací, přelévání virtuálních peněz, násilného přebírání firem, fiktivních reklam, by přivedl k bankrotu i stánek s párkem v rohlíku.

Stačí se podívat na „účetnictví“ Babišových srdečních businessových projektů Čapího hnízda a restaurací Sokolovna v Průhonicích či Paloma ve Francii. Bohužel způsobem, který je mu vlastní, teď řídí celou Českou republiku.

Alena Schillerová nedávno prohlásila, že „elektronická evidence tržeb se stala součástí české ekonomiky a nikdo ji už nikdy nezruší“. I kdyby se potvrdily deklarované přínosy, nikdo už nikdy nespočítá, kolik bude stát sanace škod, které EET napáchala na českém venkově. Je jisté, že lidskou civilizaci čeká postupně završení digitální revoluce, která vstoupí do všech oblastí naší společnosti.

Pro Českou republiku by to mohla být velká příležitost k vnitřní transformaci a zrušení montoven. Epidemie koronaviru tyto tendence ještě urychlí. Nějaká forma digitální správy daní nás proto nemine. Jednotlivé kroky však musí probíhat jako služba, za přísných legislativních opatření, která berou ohled na růst „digitálních dovedností“ občanů. Přístup musí být dobrovolný a musí lidem přinášet významné bonusy, například snižování administrativy nebo její úplnou eliminaci formou digitálního účetnictví.

V atmosféře vzájemné důvěry musí být odbourány všechny diskriminační dopady. A ruku v ruce s těmito změnami musí přicházet zásadní zeštíhlení byrokratického aparátu. Technologie, která bude splňovat zmiňovaná kritéria, však z tohoto procesu teprve organicky vzejde. EET tuto digitální kompetenci zcela postrádá. V podobě, v jaké byla zavedena, představuje cosi jako nádor, který přináší jen problémy a škody. Jednotlivcům, a tím i celé společnosti.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner