Českou politikou a mediálním světem rezonuje kauza výměny pěti unesených Čechů za domnělého libanonského špióna Alího Fajáda. V jejím kontextu slyšíme následující sdělení či otázky z různých stran:
■ České tajné služby nespolupracují, zuří mezi nimi válka. Jejich činnost nikdo nekoordinuje. Padání hlav je na místě, možná i těch politických. Selhaly tajné služby?
■ Česká republika vážně narušila mezinárodní úsilí o boj proti terorismu, svým rozhodnutím pustit Alího Fajáda na svobodu značně poškodila vztahy s USA.
■ Vláda s teroristy nevyjednává, výkupné neplatí. Kdo skutečně pětici Čechů unesl?
■ Co dělal příslušník vojenského zpravodajství v takto zdánlivě nesourodé skupině?
■ Jaká je vlastně role Fajádova obhájce Jana Švarce?
■ Spáchal někdo trestný čin? Proč se o věc zajímá Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ)?
■ Jak byli Češi osvobozeni, došlo k ozbrojené akci?
Pokusím se na některá z těchto tvrzení a otázek odpovědět. Co znamená spolupracovat, pokud jde o tajné služby působící mimo území vlasti? Jde pouze o výměnu informací, nebo o společné operace v zahraničí? I za mého šéfování Vojenské zpravodajské službě nebyly vztahy mezi rozvědkami nijak četné, můj vztah s ředitelem civilní rozvědky Bublanem byl však korektní. Přestože jsme oba sloužili v době 11. září 2001, tehdejší bezpečnostní situace si žádné společné operace nevyžadovala. Docházelo k vzájemné výměně informací. Ale hlavně jsme informovali politiky, což provázela spíše řevnivost, rozhodně a v žádném případě však ne válka. Bojovali jsme o „místo na slunci“.
Pokud jedna služba plánuje operaci v zahraničí, činí tak nezávisle, samostatně. Utajení je na prvním místě. Logicky tak o tom druhá služba nemusí vědět, a proto těžko může předjímat, co by ta první mohla potřebovat za informace, aby její operace neskončila fiaskem. Nejen z toho důvodu je ke koordinaci aktivit tajných služeb zřízen výbor pro zpravodajskou činnost, kterému předsedá premiér a jsou v něm zastoupeni siloví ministři a ministr zahraničí. To je přesně platforma, na které se měly konzultovat všechny otázky spojené se zatčením Alího Fajáda a následným únosem pětice Čechů. Včetně reálných dopadů na bezpečnost země.
[ctete]46124[/ctete]
Medializace celé záležitosti ukazuje, že tento výbor se tím zřejmě dostatečně nezabýval. Proto volání po skutečné koordinaci je na místě. A já bych k tomu dodal ještě jeden požadavek: Zaveďme skutečnou kontrolu služeb, nikoli jen politiky, ale i lidmi, kteří požívají všeobecné důvěry, ať občané konečně vědí, zda se někdo ve zpravodajské komunitě provinil, či ne, a to nejen dojde-li k medializaci nějakého „průšvihu“. Jeden – byť nepříjemný – skandál nemůže být podkladem pro tvrzení, že tajné služby selhaly. Důkladné vyšetření kauzy by mělo dát odpověď na to, kdo pochybil, včetně roviny trestněprávní se všemi personálními dopady.
Odpověď na otázku, zda služby pracují dobře, by měli znát politici. Těžko kdo jiný. Oni jsou jejich zákazníky. Pomáhají jim informace, které dostávají, lépe vládnout? Správně se rozhodovat? Zajišťovat bezpečí občanů a jejich majetku?
Nevěřím, že česko-americké vztahy jsou tak mělké, aby je odmítnutí extradice Alího Fajáda do USA vážně a trvaleji poškodilo. Nevěřím, že jsme s americkou administrativou o celé věci nehovořili. Nevěřím, že Američané nechápou, že česká vláda vyvíjí maximální úsilí o záchranu unesených právě proto, že tam vyslala Martina Psíka plnit úkol v jejím zájmu. Co jiného mohli zástupci Washingtonu prohlašovat? Že jsou spokojeni?
Média by neměla záměrně špatnými překlady eskalovat míru verbálně projevované nespokojenosti postižené strany. Pokud jsme vážně narušili mezinárodní boj s terorismem, je zvláštní, že jsme si to nevyčítali v případě Hanči a Tonči. Proč se kritici neozvali, když USA propustily pět zadržovaných islamistů z Guantanáma za vojáka zadržovaného Talibánem pět let v Afghánistánu? Talibánští teroristé v této věznici zcela jistě nebyli zadržování proto, že nic nespáchali.
[ctete]46075[/ctete]
V případě unesených našinců se zřejmě nevyjednávalo s teroristy, neboť nikdo nechce označit vojenskou tajnou službu Libanonu za teroristy, byť se v tomto tak přesně chovala. Celá záležitost byla „zobchodována“, o tom není pochyb. Placení únoscům může podněcovat jejich chuť unášet občany dané země, jejichž vláda tak činí, byť to nepřizná.
Dnes je jasné, že příslušník Vojenského zpravodajství Martin Psík byl do Libanonu vyslán státem a ostatní mu mohli pomoci v zakrytí jeho skutečného cíle. Vždy jsem říkal, že složení skupiny je klíčem, proč a kým byli uneseni. Stále se mi nechce věřit, že dva novináři z jindřichohradecké televize se rozhodli dobýt „Olymp“ investigativní žurnalistiky v tak nebezpečném místě, jakým údolí Bikaa bezesporu je. Že by role Česka v syrském konfliktu byla tak silná? S jakou částí syrské opozice a o čem chtěli jednat?
O roli advokáta Švarce v celé kauze, který se zdá, že celou akci inicioval, a nejen jeho, se zajímá ÚOOZ. Věřme, že ji skutečně vyšetří a my nebudeme muset spekulovat. Jeho nedělní vyjádření pro média má za cíl odvrátit pozornost od Fajáda, a tím i od role Libanonu. Že by mu to někdo poradil? Jsou v něm tvrzení, kterým lze skutku těžko věřit.
Způsob výměny unesených Čechů za Alího Fajáda vylučuje použití síly. Jestli ji někdo použil, pak to byla libanonská strana, která mohla Čechy podstrčenými informacemi vlákat do pasti, zadržovat je po dobu sedmi měsíců a při jednání o jejich propuštění hrála s vyššími trumfy.
[ctete]45496[/ctete]
Za nejhorší v celém případu lze považovat skutečnost, že z vysokých míst bezpečnostní komunity unikají velmi citlivé informace do médií. Od lidí, kteří zastávají téměř nejvyšší posty, s nimiž ředitelé služeb pravidelně komunikují. To o skutečné profesionalitě opravdu nesvědčí.
