Andrej Babiš mladší FOTO: Andrej Babiš mladší, použito se svolením autora
FOTO: Andrej Babiš mladší, použito se svolením autora
Deník FORUM 24 požádal o rozhovor Andreje Babiše ml., který se rozhodl bránit před dehonestací, za kterou stojí jeho otec, miliardář a předseda vlády České republiky. Babiš senior označil v roce 2018 svého syna za schizofrenika, aby veřejnost nebrala vážně synův popis, jak byl zavlečen na Krym, aby nemohl vypovídat v kauze premiérova dotačního podvodu. Toto využití psychiatrické diagnózy k odstranění svědka přitom pro účely premiérovy krizové komunikace podpořili svými vyjádřeními známí lékaři. Andrej Babiš ml. toto jejich chování považuje za zneužití psychiatrie. Rozhovor, který nyní předkládáme veřejnosti, jsme s Andrejem Babišem ml. vedli písemně. Zároveň jsme provedli ověření jeho totožnosti a autenticity v následném podrobném telefonátu.
Výpovědi Andreje Babiše ml. ukazují na zcela skandální chování premiéra, který neváhal tvrdě poškodit vlastního syna, když mu šlo o jeho zájmy. Andrej Babiš ml. přitom vystupuje klidně, racionálně a ani náhodou nepůsobí jako blázen. Působí ovšem jako člověk, který prošel peklem a stále čelí značnému tlaku. Zde přinášíme text autorizovaného rozhovoru:
Máte svého otce rád tak, jako mívá rád syn svého tátu? Změnila ho politika?
Můj otec si nezaslouží, aby ho měl kdokoliv rád. Já si už v žádném případě takové city nedovolím k člověku (jestli si vůbec zaslouží být pojmenován člověkem), jako je on. Můj otec byl vždy falešný a zlý, politika ho nijak nezměnila, jenom se zlepšila jeho schopnost přetvařovat se. Pravda je ta, kterou zná asi jenom rodina z jeho prvního manželství, že je to sadista. Po nějaké době začal směřovat své sadistické choutky na zaměstnance a do byznysu, kdy na jeho pokyn jiní lidé ztrpčují druhým život místo něho. A někteří i s chutí, jako pan Protopopov.
Pokud mám být maximálně upřímný, tak už jako malý kluk jsem slýchával od otce (omlouvám se předem za slovník), že jsem h*vno, a jeho motto, které mi často opakoval, bylo: větší pes j*be, menší čeká. Nebo nejdřív pán, potom pes…
S tím, jakým je člověkem, nic nenadělám, ale v žádném případě už v něm nevidím ztělesnění slova „otec“.
PODPOŘTE NÁS. PŘEDPLAŤTE SI TÝDENÍK FORUM ZDE
Jak jste vlastně zjistil, že jste jako svědek v kauze Čapí hnízdo svému otci nepohodlný?
Jasné mi to bylo v tom momentě, když za mnou přišla doktorka Protopopová a dala mi podepsat omluvenku, že nejsem schopen někde vypovídat (předpokládám, že to bylo pro policii). A když mi pak otec mezi čtyřma očima řekl, že chce, abych zmizel z České republiky, tak už jsem neměl vůbec žádné pochybnosti.
Byl jste již předtím pacientem doktorky Protopopové a Národního centra duševního zdraví?
Nikdy předtím jsem nebyl nikde psychiatrickým pacientem.
Jak dlouho před těmito událostmi jste pracoval jako pilot dopravního letadla a proč tato éra skončila? Co ji narušilo?
Pracoval jsem jako pilot dopravního letadla dva roky ve společnosti Travel Service, jejímž spolumajitelem byl Jiří Šimáně, kamarád mého otce. V roce 2014 se začala vyvíjet podivná situace v práci, což mě přinutilo podat výpověď. Nevím, jestli už tehdy to nemělo něco společného s kauzou mého otce.
Jak vznikla spolupráce vašeho otce s manžely Protopopovými? Znal jste je už před tím, než nad vámi začali mít „dozor“?
Neznal jsem je předtím a podle mě je neznal předtím ani můj otec. Pokud vím, tak spolupráce otce s Protopopovou vznikla krátce po mém incidentu na D1.
Říkáte, že nemáte důvěru v českou policii ani justici, nezvažujete ale i tak možnost, že byste vypovídal, a kauzu se třeba pod tlakem veřejného zájmu podařilo osvětlit?
Bohužel obavy z toho, že by má výpověď byla zmanipulovaná, přetrvávají. Byl bych totiž zase s velkou pravděpodobností dehonestován, jako se to děje i dnes, operovalo by se zase s nálepkou schizofrenika. V nějakou nezávislou soudní expertizu v České republice nemůžu ani doufat.
Obrátil jsem se prostřednictvím přátel k cca deseti českým psychiatrům s prosbou, zda by mě nepřijeli vyšetřit do Ženevy například na několik dní. Že bych zařídil konzultaci s mou lékařkou, předložil kompletní zdravotní dokumentaci.
Ačkoliv moc peněz nemám, nabídl jsem zaplatit letenku, hotel i ušlý zisk za pracovní dobu. Jeden vedle druhého to odmítl s tím, že proti dr. Höschlovi a mému otci nikdo nepůjde, aby riskovali například finančák nebo profesní likvidaci.
Měl jsem za to, že by bylo dobré, aby kromě zahraničního experta mne někdo vyšetřil také česky. Někdo, kdo zná okolnosti mého příběhu z různých stran, a tím pádem se může lépe zorientovat v tom, co – a hlavně proč – napsala Protopopová v lékařské zprávě.
Právě proto, že mě odmítli, jsem byl nucen zařídit se jinak. Spolupracoval jsem tedy na „Otevřeném dopisu dr. Höschlovi“ i na jeho kompletní anglické verzi, aby i zahraniční experti poznali pozadí mého případu. Protože Protopopová ve zprávě píše taky o politice v souvislosti s mým otcem, což považuji za něco úplně mimo mísu.
To je pro mne teď důležité, ne nějaké intriky české pseudopolitiky, do kterých jsem byl zatažen a díky kterým jsem se nedovolal ani pomoci u české policie. Právě naopak: policie spolupracovala s těmi, kteří mou situaci zavinili.
Nemůžu věřit Policii ČR po tom, čeho se na mně dopustila, a ani s ní nemám chuť spolupracovat. Nebudu stoupat dvakrát na ty samé hrábě.
V pátek irozhlas.cz publikoval rozhovor se mnou, kde jsem se snažil vysvětlit svou situaci.
V sobotu tam zveřejnili článek, ve kterém rozebírali dokument, který jsem jim poslal já (což nezmínili), a sice dopis obvodního státního zastupitelství do Švýcarska v rámci mezinárodní pomoci.
Bohužel, se zavádějícím titulkem „116 otázek, na které dluží Babiš mladší vysvětlení: nákup akcií, role premiéra či znalost Čapího hnízda“.
Vůbec si nemyslím, že dlužím české policii nějaké vysvětlení. I v pozici obviněného jsem v lednu 2018 žádal z Ukrajiny Policii ČR o pomoc, tedy nikde jsem se neskrýval. Kdyby byl o mou výpověď zájem, byl jsem k dispozici.
Jenže můžu se snažit jeden den vysvětlovat, dokazovat fakta na dokumentaci, jako jsem to udělal pro iRozhlas, stejně druhý den zase napíšou něco, co mne v očích veřejnosti ukazuje ve špatném světle jako výše zmíněný titulek. Už prostě v Česku spravedlnost nečekám a ani nehledám.
Máte dojem, že policie vystupovala proti vám neférově proto, že je váš otec premiérem či předtím ministrem financí?
Co se děje v pozadí u Policie ČR, nemůžu vědět. V mém případě ale objektivní nebyla, což je zdokumentováno i v „Otevřeném dopise dr. Cyrilu Höschlovi“.
Jak se díváte na to, že v době, kdy byl zveřejněn rozhovor s vámi na Seznam Zprávách, hovořil váš otec v televizi i o psychických problémech vaší sestry?
Myslím si, že udělat něco takového může jenom zrůda. Zveřejnil soukromou zdravotní informaci vlastní dcery. To, co udělal mně, jde ještě dál – za všechny hranice lidskosti.
Máte ze svého otce strach?
Nikdy jsem z něho neměl strach, protože je to srab. To mu taky celý život hodně vadilo. Srabi si nejsou schopni vybudovat autoritu, nemají na to kapacitu. Nebyl schopný si ani u mě vybudovat respekt, protože se vždy choval jako primitiv. Ve Švýcarsku na mě jeho zbabělé praktiky nemůžou dosáhnout, a i kdyby ano, takového typu člověka se bát nikdy nebudu. Faktem ale je, že vím lépe než kdokoliv jiný, čeho je schopen.
Jaký jste měli vztah s otcem před celou kauzou? Vídal jste se s ním? A třeba i s jeho manželkou Monikou a dalšími dvěma dětmi?
Se sourozenci jsem měl vždy hezký vztah, sem tam jsem je navštěvoval. Prohnilý rodinný životný styl, který si vybudoval můj otec se svou manželkou, ale radši nebudu komentovat. Ani to, jak dělají ze svých zaměstnanců otroky a jak se chovají k lidem všeobecně.
Váš otec uvádí, že s vámi ve Švýcarsku hrál šachy. O čem jste tehdy spolu mluvili? Jak jeho návštěva u vás a vaší matky vypadala?
Ty šachy tehdy trvaly asi dvě minuty. Nemluvili jsme prakticky o ničem, protože jsem neměl zájem, nedal jsme mu prostor, aby se mnou manipuloval. A to po tom, co mi dost hnusně řekl, abych si smazal svoji e-mailovou adresu, ze které jsem psal novinářům a žádal o pomoc policii, když jsem popisoval, co jsem zažil (a co on vlastně financoval). Když se domlouval s matkou ohledně vyjádření pro TV Nova, nebyl jsem u toho.
Chcete říci, jaký je váš otec v osobním kontaktu? Vystupuje autoritativně? Jaký druh nátlaku vytvářel na vaši matku?
Nerad bych mluvil o záležitostech své matky. Můj osobní kontakt s otcem byl vždy ponižující až nechutný, někdy to překračovalo všechny hranice toho, co je člověk vůbec schopen říct druhému člověku. Ale na to jsem byl zvyklý od pěti let, takže mi to vlastně vždycky připadalo normální.
Jak byste popsal přesně zneužití psychiatrie, k němuž ve vašem případě došlo?
Prostě potřebovali uklidit nepohodlného člověka, tak ho s pomocí psychiatrů uklidili. Neměl jsem šanci se jakkoliv bránit. Když jsem se pokusil utéct, za trest mi zdvojnásobili dávky psychofarmak, po kterých jsem se cítil jako kus hadru. Velmi podrobně je to popsáno a doloženo dokumentací v otevřeném dopise, který jsem už zmínil.
Jaký máte názor na veřejný a celospolečenský rozměr vašeho případu?
Myslím si, že dost lidí v Česku podceňuje, že můžou skončit jako já. Těm pak přeji s nálepkou schizofrenika hodně štěstí v přesvědčování ostatních, že jsou úplně normální. Když si tohle dovolili ke mně jako synovi vysoce postaveného politika, jak asi můžou zamést s jakýmkoliv jiným člověkem? Je to už u vás celkem jednoduché, bohužel.
