Jak asi budeme jednou hodnotit éru obráceného Jánošíka, jenž na rozdíl od svého bájného krajana, který bohatým bral a chudým dával, tak naopak bere všem a dává hlavně sobě? Jen občas něco málo utrousí ze společného měšce (který si přivlastnil), aby si koupil budoucí voliče. Bude to popisováno jako období rehabilitace někdejší normalizace a posilovaní komunistů. Jako čas vulgarizace a buranizace veřejného prostoru, ale zejména jako éra svévole a nenasytnosti.

Babiš vstoupil na české území s cynickým plánem jej získat, ovládnout a přivlastnit si jej. Tak jako v první polovině dvacátého století jeden Rakušan ovládl a uchvátil sousední větší Německo. Také on byl pak spisovatelem Dušanem Hamšíkem trefně nazván géniem průměrnosti.

Ten Babišův plán je popsán v korupční a politologické terminologii jako state capture, neboli ovládnutí a uchvácení státu. Opakování je matkou moudrosti, a tak neuškodí stručná charakteristika toho, čím nyní stále ještě procházíme. State capture, což je u nás babišizace státu, je definován takto:

• Kontrola veřejných institucí pro soukromý prospěch nebo trestnou činnost
• Formování koluzivních sítí, které omezují politickou soutěž
• Podkopávání svobodných voleb skrytou reklamou a neprůhledným financováním kampaní
• Zneužití legislativní moci a korupce v soudních řízeních
• Zneužití auditu, vyšetřování a státního dozoru
• Užívání kompromitujících materiálů pro politické vydírání a nátlak
• Ovládnutí médií

Babišův plán byl velmi důkladný. Jednou se jistě dozvíme i jména jeho skutečných autorů a pak i těch, kteří do realizace tohoto záměru vložili své nemalé finanční zdroje, jež se jim však již nyní i se slušným výnosem vrátily. Bylo by bláhové se domnívat, že vše vymyslel a platil pouze a jedině údajně geniální a pracovitý Andrej. Na to je příliš jednoduchý a čitelný.

V posledních letech bylo zajímavé sledovat, jak se postupem času zcela propojily zájmy Babiše, Zemana a konec konců i Klause seniora, o komunistických poslancích nemluvě. Byl tím završen proces postupné privatizace státu do rukou úzkých skupin, tvořících jádro slovensko-českých oligarchů s východními kořeny i orientací. O politiku tady vůbec nejde, ta tvoří jen zastírací oponu procesů, které se odehrávají jiným než transparentním způsobem, pod nánosy manipulativního marketingu.

Nenasyta si neumí říct dost. S jídlem prostě roste chuť. A když mu denně jeho posluhovači tvrdí, jak vše báječně funguje, jedině díky jeho dokonalosti, tak tomu kariérní kádr rád věří a dává to všem na odiv, a to doslova všude – na Čapáku, v Bílém domě, ve svých médiích, prostě všude a vždycky. Zaslepen sám sebou dělá jednu chybu za druhou a nyní se již topí ve vlastní šťávě. Stává se karikaturou sebe sama. Zločinec i oběť zároveň. Logické vyústění příběhu, který propojuje několik fází vývoje našich zemí ve druhé polovině dvacátého století a prvních dvou dekádách současného jednadvacátého. Pro budoucí vývoj je nezbytně nutné jeho hrubé fauly nejen pojmenovat, ale i vyvodit z nich konkrétní, a to i trestněprávní závěry.

Pro základní celospolečenskou hygienu je klíčovou podmínkou především důsledné pojmenování Babišova obludného střetu zájmů, který je vlastně promyšlenou a organizovanou loupeží. Oběťmi tohoto zvláště závažného zločinného jednání jsme my všichni, včetně jeho oblíbených voličských cílových skupin. Střet zájmů není jen eufemismus z formátu „čau lidi“. Vraťme se z jeho pokřivené burlesky do normální mluvy a dikce právního státu.

Už jednou byl Babiš odejit. Vzpomínáte? Bylo to kvůli operaci korunové dluhopisy. Jeho vysvětlování bylo plné účelových lží a nemravného zamlžování skutečnosti. Odložení vyšetřování této kauzy (a několika dalších) je dostatečným důkazem pokročilé fáze state capture v naší zemi. Není možné z něj opět stvořit nějakého dalšího mučedníka (tentokráte model 2019), který se stal obětí domácího i mezinárodního spiknutí. To by již nevyvolávalo jen údiv, ale i oprávněný posměch všech nezúčastněných pozorovatelů českého (či spíše slovensko-českého) panoptika.

Už to není jen neuvěřitelně drzé a zoufalé zároveň, ono už je to i nekonečně trapné. Pohled na Babiše ve vlastní šťávě je opravdu, ale opravdu nehezký a nedůstojný. Ještě že nám to soudruzi komunističtí poslanci každý večer na ČT vysvětlí. On by se v tom totiž bez jejich rad a analýz už asi nikdo nevyznal. Inu, Česko, země plná paradoxů, i těch veřejnoprávních, bohužel.