KOMENTÁŘ / Všiml si toho vůbec někdo? V tom povolebním chaosu se ztratil moment, který by se dal označit za historický milník v dějinách české politiky. Andrej Babiš – muž, který celé roky s kamennou tváří tvrdil, že žádný střet zájmů nemá a nikdy neměl – se v tichosti přiznal, že to nebyla pravda. Nebo lépe – že celou dobu veřejnosti do očí lhal. 

Tentokrát už nemluví o „účelové kampani Bruselu“, nýbrž po jednání s prezidentem republiky pokorně oznamuje, že svůj střet zájmů vyřeší. Jak, to ovšem zatím neví ani on sám. Prezidentovi prý naznačil „více variant“, ale konkrétně nic. Podle mluvčího hlavy státu Víta Koláře Babiš prohlásil, že „jeho postup bude v souladu s evropskou i českou legislativou“ a že mezi možnostmi je prodej, převod, nebo „slepé fondy“. Jenže jak nám potvrdil Kolář: „V detailu je to skryto.“ Jinými slovy, prezidentovi neřekl nic než obecné fráze.

Podle právničky Martiny Zámečníkové z Masarykovy univerzity přitom zákon mluví jasně: člen vlády nesmí rozhodovat, pokud má osobní zájem na výsledku, a firmy, které vlastní on nebo jeho blízcí, nesmějí čerpat veřejné peníze. To je přesně ten zákon, kterému se říká Lex Babiš.

Dále čtěte

Do Agrofertu už se jezdí klanět šéfové státních úřadů. Je to nechutné, prohlásil Kalousek 

Glosa/ Včerejší alarmistické vystoupení Andreje Babiše na Facebooku, které obratem ministr dopravy označil za lživé, upozornilo veřejnost na jednu skutečnost,…

A právě v jeho případě by se měl stát Lex Babiš i Lex Reality Check. Hana Kordová Marvanová, právnička a senátorka, říká: “Nejčistší by bylo Agrofert prostě prodat.” Jenže kdo by ho v Česku koupil? Všichni místní miliardáři už mají vlastní koníčky a zahraniční zájemce by bylo potřeba hledat déle než nové ministry. Čas přitom běží – zákon dává jmenovanému členovi vlády jen třicet dní na vyřešení střetu.

Zbývají tedy ony „slepé fondy“. Ty minulé se totiž neukázaly jako slepé, spíš jako fondy s průhledným víkem. Česká justice už rozhodla, že Babiš svůj holding ovládal dál – přes lidi, které do čela fondů jmenoval sám. Tentokrát by to musely být opravdu slepé fondy, ne jen tak „přimhouřené“. Babiš by je musel odevzdat do rukou někoho, kdo je bude spravovat bez jeho vědomí a Babiš by ani nesměl vědět, jak se s majetkem nakládá. To je drsná podmínka a těžko si představit, že by s ní mohl šéf hnutí ANO souhlasit. Co je tou třetí možností, těžko hádat.

Zatím tedy Babiš dál jedná o vládě. Prezident ho oficiálně pověří, „až splní jeho požadavky“, jak říká Kolář, což zní trochu jako z pohádky o třech úkolech pro premiéra. Ale bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský připomíná, že prezident vůbec Babiše pověřit nemusí – zvlášť když jde o obžalovaného politika. „Jmenování obžalovaného člověka by byla mezinárodní ostuda,“ prohlásil Rychetský v Deníku N.

Dále čtěte

Zvykli jsme si na smrad a jednoho dne se probudíme v močůvce, říká končící koordinátor Foltýn

Nejprve drobná poznámka. Když jsem Otakara Foltýna fotil v Masarykově knihovně na Pražském hradě, přál si, aby na snímku za…

To je ta druhá vypečená kauza Andreje Babiše – Čapí hnízdo. Ale jak víme, mezinárodní ostuda není pro šéfa ANO žádná právní překážka. A vydání k soudu se nejspíš vyhne i díky novým spojencům z SPD, kteří mají s policií vlastní nevyřízené účty kvůli obvinění Tomia Okamury za rasisticky působící billboard. 

A tak se celé drama uzavírá kruhem: muž, který roky říkal, že žádný střet zájmů nemá, teď přemýšlí, jak ho „vyřešit“. Jak to asi dopadne? Česká politika v režii Andreje Babiše je od začátku fascinujícím divadlem, v němž se pravda ozývá většinou až poté, co zhasnou světla.