Andrej Babiš FOTO: ČTK / Vondrouš Roman
FOTO: ČTK / Vondrouš Roman
Nový průzkum agentury Ipsos říká o našem národě cosi děsivého, tragického a těžko uvěřitelného. V prezidentských volbách momentálně vede nejproblematičtější, nejzkompromitovanější a mravně jednoznačně nejhorší z kandidátů, velkouzenář Andrej Babiš. Co se s naším národem stalo? Chtějí Češi opravdu zpět do normalizační šedi socialismu a naprostého morálního bahna, které by zvolení agenta Bureše prezidentem znamenalo?
„První kolo prezidentské volby by v listopadu podle modelu agentury Ipsos vyhrál předseda hnutí ANO a bývalý premiér Andrej Babiš s 29,7 procenta. O druhé místo by bojovali generál Petr Pavel se ziskem 25,3 procenta a ekonomka Danuše Nerudová s 25 procenty,“ vyplývá z nejnovějšího průzkumu agentury Ipsos.
Synu můj…
Babiš je zkompromitovaný, že víc znemožněný už jen těžko může být člověk, který nesedí ve vězení na patnáct let. I takový normální vykradač bytů je ve srovnání s panem expremiérem Babišem v podstatě troškař a jeho činy jsou banální maličkosti. Byť vykradení bytu je nesmírná zátěž, představuje pro okradeného obrovský stres a zásadně mu narušuje pocit domova. Přestože (mimo jeho vlastní rodiny) Babišovy lumpárny zasahují především institucionální oběti, nevykrádá ničí byty a dotace neoprávněně nečerpá od jednotlivců, ale třeba z EU, jeho shánčlivost v pozici premiéra je v demokratické společnosti naprosto nepřijatelná. A kdyby jeho voliči byli příčetní, tak už jeho voliči nejsou.
Slovo „příčetný“ znamená, že každý konkrétní jedinec přičítá ke svým postojům a názorům svou vlastní žitou zkušenost. Když příčetný člověk chce otevřít dveře, vezme za kliku a ony nejdou otevřít, zkusí to ještě podruhé, pak pochopí, že jsou zamčené, a jde pryč. Nepříčetný jedinec u těch zamčených dveří zůstane a lomcuje klikou, dokud se neunaví. Nepřičítá zkušenost. A nejen Čapí hnízdo, ale i důsledné promoření státní správy lidmi s vazbami na Agrofert či soustavné lhaní na desítky a desítky témat, které za dobu svého působení v politice předvedl, z něj pro příčetného jedince dělají nevolitelnou figuru.
Pokud kromě toho ještě připočteme jeho osobní, rodinné vztahy, stává se Babiš figurou nejen nevolitelnou, ale i nepřijatelnou. To, jak zapletl svého syna do „soutěže“ o neoprávněné získání dotací na Čapí hnízdo, je až hygienicky nepřijatelné. Takový počin, který předvedl se svým synem, vzbuzuje behaviorální imunitu – štítivost. Svoje mláďata neohrožuje kvůli zisku – žrádlu – ani potkan či krysa. Andrej Babiš ohrozil svého syna nejen již léta trvajícím stresem spojeným s vyšetřováním Čapáku. Ohrozil ho dokonce vězením. Stačilo málo, a s probíhajícím soudem nad AB starším se mohl jako obžalovaný svézt a skončit v base i jeho syn. Což je skutečný hnus. Totální selhání role otce. Přestože všechny tyhle věci voliči vědí, má Babiš preference 29,7 procenta a vede kandidátský peloton.
Idol veksláků a strach z nejistoty
Babišovi nahrávají dvě věci. První z těch faktorů je lidský, pochopitelný a vzbuzuje spíše soucit než hněv. Žili jsme od listopadu 1989 v demokracii, která skýtá mnohem méně „sociálních jistot“ a „klidu na práci“ než reálný socialismus, na nějž byl národ zvyklý. Svoboda se pojí s nejistotou a odpovědností. Za socialismu byli všichni chudí, ale nemuseli moc pracovat, národ byl ekonomicky „znormalizován“ do stavu, kdy byli chudí všichni a nebylo komu závidět, a jakákoliv změna byla jen těžko představitelná.
Naopak demokracie a kapitalismus, které dávají lidem svobodu, jsou plné změn; jistotu, že ještě za třicet let budete pracovat ve stejné kanceláři ve stejném podniku či úřadu, nemá nikdo, a rozevřely se ekonomické nůžky. Máme (což bylo i za socialismu) velmi chudé, živořící lidi – osamělé důchodce, rodiče samoživitele a další skupiny. Ale na rozdíl od socialismu k nim máme protiklad – lidi velmi bohaté, kteří vzbuzují závist. Což nemají některé skupiny obyvatel rády.
Babiš na tuhle vlnu sentimentu po „jistotách“ naskočil, on sám má velmi podobné myšlení jako komunisté – vždyť byl jedním z nich. Chápe svět jako „zaměstnance a zaměstnavatele“, stejně jako to chápali komunisté. A slibuje lidem, výslovně i trochu zakrytě, jistotu. Nazvěme to „agrofertí socialismus“. A klid na práci. Pročež méně příčetná část populace najednou zjišťuje, že ten neurčitý a nejistý svět dnešní demokracie a kapitalismu, ve kterém žijeme, jim nevyhovuje. Sice v něm mohou nejpracovitější a nejnadanější uspět o mnoho řádů výrazněji než za socialismu, ale ti méně nadaní a líní dobře vědí, že vybudovat něco jako (například) Ivo Lukačovič prostě nezvládnou. A když ne my, tak nikdo.
Babiš tuhle část národa láká na nějakou novou verzi zglajchšaltovaného a vykastrovaného společenského systému zajišťující „klid a jistoty“. A na jeho zlodějny, či v mých očích ještě neomluvitelnější zatažení vlastního syna do lumpáren, s chutí zapomínají.
Druhým rezervoárem Babišových voličů pak jsou veksláci, šíbři a šmeldové. Oni dobře vědí, že je Babiš lump a že si vydělal nepoctivě. Ale i oni jsou nepoctiví, i oni kradou, a imponuje jim, že Andrej si toho nahospodařil mnohem více než oni. „To bych byl frajer, kdybych si nakradl tolik jako Andrej,“ říkají si v duchu. A toho frajera, který si nakradl tolik jako Andrej – tedy Andreje – z obdivu zvolí.
Koho je víc?
U prezidentských voleb se tedy bude rozhodovat de facto černobíle – demokracie, nebo socialismus. Všichni ostatní registrovaní kandidáti, kteří mají nějakou šanci, jsou normální kandidáti na prezidenta normální demokratické země. Babiš je nenormální kandidát, který by z té demokratické země udělal divizi Agrofertu a zavedl něco jako korporátní socialismus. Ale ten socialismus – především díky tomu, že za něj nebylo nutné až zas tak moc pracovat a že díky zglajchšaltování nebylo komu závidět – bohužel řadě lidí vyhovoval. Sentiment po „jistotách pro pracující“ je tak silný, že zasahuje i věkové skupiny bez zkušenosti s reálným socialismem. To ohrožuje demokratickou budoucnost země stejně jako energetická krize, a jak ukázaly nové výsledky průzkumu, lidí, kterým reálný socialismus chybí, je 29,7 procenta.
Volby ukážou, kdo má v této zemi většinu – zda lidí, kteří chtějí svobodu a demokracii se vší její tíhou a odpovědností, je víc než těch, kteří se chtějí v práci flákat jako za Husáka, pak jít na melouch, a večer si pustit mediální divizí Agrofertu připravené televizní zpravodajství o tom, že nejen řepka, ale celá země vzkvétá. Zda je tu méně veksláků a osob trpících sentimentem po ČSSR, nebo lidí, kteří chtějí svobodu, demokracii a elementární slušnost, zatím nevíme.
Kandidáti bez šance na zvolení – jednejte, prosím!
Nemám mnoho důvěry v moudrost lidu, a tak bych chtěl zcela vážně poprosit „okrajové prezidentské kandidáty“, aby oni sami pomohli hrozbu babišovského socialismu odvrátit. Jde o následující: Horké kandidáty máme tři. Danuši Nerudovou, Petra Pavla a Andreje Babiše. Ale i ti kandidáti, kteří reálnou šanci volby vyhrát nemají, mají své skalní fanoušky, kteří jim drží palce a považují je za favority.
A právě ty bych chtěl poprosit, aby pomohli zabránit hrozícímu vítězství Babiše. Šlo by to snadno. Týden před volbami by tito kandidáti oznámili, že svou kandidaturu považují za zbytečnou a marnou, a požádali své voliče, ať to „hodí“ místo nich některému z dvou demokratických kandidátů z trojice horkých favoritů. Je jedno, jestli paní Nerudové, nebo panu Pavlovi. Oba jsou demokratickými kandidáty a jejich kandidatura je plně legitimní. Pokud by se k nim přesunuly hlasy voličů odhodlaných volit okrajové kandidáty, je možné, že by se do druhého kola Babiš vůbec nedostal, a druhé kolo by bylo Nerudová x Pavel. Čímž by ohrožení demokracie vymizelo jak pára nad hrncem.
A já ty okrajové kandidáty prosím – opravdu osobně prosím – aby to udělali. Aby své voliče požádali, ať volí ne je, ale paní Nerudovou, nebo pana Pavla. Protože když se Babiš do druhého kola dostane, vážně hrozí jakási „předvolební koalice“ z druhé strany, než je demokracie. Kandidát SPD nemá šanci do druhého kola postoupit. Ale lze očekávat, že když se do druhého kola dostane Babiš a jedna či jeden demokratický kandidát, tak Tomio Okamura vyzve voliče SPD, aby to v druhém kole „hodili“ právě Babišovi. Okamura ví, že s ním se vždy dohodne. Spojené síly fanoušků Babiše a sympatizantů SPD pak můžou agenta Bureše skutečně reálně poslat na Hrad, a republika bude tam, kde byla za Husáka.
Takže ještě jednou prosím kandidáty bez šance na postup: Vyzvěte své voliče, ať volí Danuši Nerudovou, nebo Petra Pavla. Chápu, že by taková výzva byla pro jejich ega bolestná. Ale když to neudělají, vážně hrozí, že příštích pět let s prezidentem za StB Andrejem Babišem bude bolestných pro celou naši zemi.
