ROZHOVOR / Ředitel Vinohradského divadla vzpomíná na sledování StB v době normalizace, na zkušenosti s agentkami i přáteli, kteří ho udávali. Vypráví o tom, jak založil fond na podporu Charty, a přitom ani nestihl „plivnout do polévky“ svému udavači, který zemřel dříve, než se o jeho zradě dozvěděl. Připomíná také, že i dnes jsou ve vládě lidé s minulostí spolupráce s StB, a sdílí pohled na spravedlnost a osobní svědomí. „Udělali ze mě slušného člověka proti mé vůli,“ říká s typickým humorem o příslušnících StB, které teď policie v souvislosti s jeho pronásledováním obvinila.

Máte pocit satisfakce z toho, že po letech stanou před soudem důstojníci, kteří na vás byli nasazeni?

Jestli tam vůbec dojdou. Budou to staříčci přibližně mého věku nebo ještě vyššího. Satisfakce… to se v téhle společenské situaci nedostavilo. Lidi si do vlády zvolí dva vylustrované spolupracovníky StB a nikomu to nevadí. Tak co je satisfakce? Spíš pocit, že věci nejsou zapomenuté, že každý svinstvo se dřív nebo později ukáže. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Spíš než zadostiučinění cítím určitou úlevu, že se věci nezapomněly. Že i po letech se ukazuje, že minulost člověka může dohnat.

Dále čtěte

„Není nejchytřejší koťátko z vrhu.“ Trapas ministerského kandidáta Červeného baví internet  

Až donedávna byl poslanec Igor Červený známý prakticky jen zapáleným příznivcům strany Motoristé sobě. Nyní se však ocitl v centru…

Možná to ukazuje, že máte jiný přístup k životu než ti dva, kteří se do té vlády dostali. Uvědomoval jste si, jaké následky to může mít, když jste odmítl  spolupráci s StB? Byla v tom pro vás nějaká morální dilemata? 

Následky jsem si samozřejmě uvědomoval, ale jako jaký dilema? Podepíšete nám spolupráci? Nepodepíšu, nic takového. To nebylo přeci dilema. Je pravda, že těsně po škole, když jsme končili, to byl začátek tvrdé normalizace. Když jste vstoupili do strany, měli jste otevřené pražské angažmá. Všichni absolventi chtěli do Prahy. Já jsem neváhal ani vteřinu, šel jsem do Ostravy. To nebylo žádné hrdinství. 

Ty metody, co na vás zkoušeli, byly tedy čistě psychologického rázu, vydírání typu, když podepíšeš, budeš mít zajištěnou budoucnost a naopak? 

Ano, tak dokonce je to v tom spisu zaznamenané. Že mi nabídnou spolupráci, v případě odmítnutí mi omezí mimodivadelní činnost. To znamenalo příležitosti ve  filmu a v televizi. Měl jsem dvě děti, manželka na mateřský a jeden mizerný divadelní plat v regionálním divadle. Takže já jsem si vždy musel půjčit 100 nebo 200 korun před výplatou od maminky, abych koupil dětem žrádlo. Ale to jsme věděli, s tím člověk počítal. Nějak úkorně jsme to nebrali. Nikdy jsem si neříkal: já blbec, kdybych vstoupil do strany, tak jsem mohl být v Národním divadle.

Kdy a proč se o vás začala zajímat StB?

Bylo to v době kolem Charty 77. Strašně jsem byl rád, že mně ji nikdo nedal podepsat. Protože bych se jí bál podepsat a styděl nepodepsat. Ale zároveň mi nebylo jedno, co se děje. Říkal jsem mezi známými, že by se měla vytvořit nějaká forma podpory. Že ne každý musí být signatář, ale že by bylo správné se těch lidí zastat, aby nezůstali sami. Mluvil jsem o tom v soukromí, mezi kolegy. Říkal jsem: „Pojďte, založíme fond na podporu Charty 77. Vždycky dáme něco, když máme zájezd.“ Každý dal stovku. Sedmý člověk, který přidal 100 korun, byl agent StB a tím to skončilo. Vybrali jsme úplný hovno, protože nás jako típli. Začali mě sledovat.

Kdy jste poprvé zjistil, že vás skutečně sledují?
To byla zvláštní shoda okolností. Nejdřív jsem si ničeho nevšiml. Pak přišel kamarád z deváté třídy, co miloval auta a jezdil závody. Neupravené cestovní vozy, závodil, bavilo ho to hrozně. Říká: „My nikdy nemůžeme vyhrát.“ A já se ptám: „Proč ne?“ On povídá: „Protože tým z Mladé Boleslavi má homologovaná auta. Vyrobili jich jen tisíc. Je to nadupané auto, které nedoženeme. Mají ho jenom závodníci z Boleslavi – a ministerstvo vnitra.“ Vepředu v masce měla ta auta vyříznutý otvor kvůli olejovému chladiči. Tak jsem se jen smál, ale pak jsem přišel k divadlu v Ostravě a vidím Škodovku s vyříznutým otvorem v masce a krátkovlnnou anténou.

Dále čtěte

Rajchl: „Budu dělat vše pro to, aby odešel Václav Moravec!“ Chce televizi zkrotit. Už se to daří   

KOMENTÁŘ / Napětí kolem pořadu Otázky Václava Moravce znovu eskalovalo. Moderátor Václav Moravec je dlouhodobě terčem ostrých útoků ze strany…

Seděli tam dva chlapi. Přijdu domů – stejné auto před barákem. Říkám si: tohle nemůže mít nikdo jiný než ministerstvo vnitra. Pak další den – jiné auto, stejné typy, střídala se čtyři auta. Najednou vám sepne, že to není náhoda. Že jste pod dohledem. Ve spisech jsem si pak přečetl detailní záznamy: kdy jsem vyšel z domu, kde jsem zaparkoval, s kým jsem mluvil. Byla to profesionálně vedená akce.

Kolik lidí na vás bylo nasazeno?
Ve svazcích jsem napočítal šestnáct udavačů. A to nemluvím o příslušnících StB, kteří si mě mezi sebou předávali od roku 1977 až do roku 1989.

Byli mezi nimi i vaši blízcí?
Ano. Jeden člověk ke mně chodil domů, sedávali jsme spolu u vína. A potom psal hlášení, že je „rozkoš sledovat“, jak ztrácím nervy, když před domem stojí jejich auto. Ten muž ale zemřel dřív, než se svazky otevřely. Jak říkám s hořkým humorem – ani jsem mu nestihl plivnout do polévky. Nezažil okamžik, kdy by musel čelit tomu, že se to všechno odkryje. Že se mi bude muset podívat do tváře s vědomím, že já vím. 

Byli udavači i mezi hereckými kolegy? 

Ano. Mně je úplně hanba ty lidi jmenovat. Já se dokonce stydím říct, kdo to byl.

Byla by to jména, která jsou veřejně známá? 

To byste se divili.

Potkáváte je? 

Jo. 

Co si řeknete? 

Nic, jedna kolegyně se mi omluvila. Z hereckých kolegů to byli vlastně jenom tři. Jednoho vůbec neznáte, to byl režisér z Olomouce. A jeden z Ústí.

My jsme bydleli s manželkou a dvěma malými dětmi na ubytovně. Jednou tam „opravovali“ topení. Bourali díru do zdi kvůli trubkám.

A ve vedlejším pokoji stál kolega – operní režisér – a tou dírou poslouchal, co si doma povídáme. Pak to hlásil StB. Ve spise bylo zaznamenáno, že doma mluvíme jen o rodinných věcech a nic závadného neříkáme. Když jsem to po  letech četl ve svazcích, nevěřil jsem vlastním očím. Představa, že vám někdo stojí za zdí a poslouchá otvorem, co si říkáte doma s manželkou… to je absurdní a zároveň mrazivé.

Zmiňoval jste také kolegyni, která je známou herečkou.
Ano. Byla vedena jako několikanásobná agentka. Byla nasazena tak, aby se dostala do mé blízkosti. Dokonce je ve spise formulace, že má proniknout do mé „intimní sféry“. Nepovedlo se jí to. Až po roce 1989 za mnou přišla, plakala a vyprávěla příběh o tom, že ji zlomili přes jejího partnera, že chtěla mít klid, že to bylo složité. Nevím. Možná to bylo složité. Možná byla zlomená. Ale to už nic nemění na tom, že spolupracovala.

Dále čtěte

„Jste prolhaný demagog.“ Radim Fiala udělal z Okamury oběť a přišla smršť

Nepovedený příspěvek do debaty o nevydání předsedy SPD k trestnímu stíhání zveřejnil na síti X místopředseda hnutí Radim Fiala. Místo…

Její jméno říkat nebudu. Nemám potřebu někoho veřejně vláčet. To by byla malá osobní pomsta. A tu já nepotřebuji.

Půjdete se podívat na ten soud? 

Jo, klidně, když mě tam pustí. Rád se podívám, jak se soudruzi dožili krásně vysokého věku, ve šťastném důchodu. Ale vím, že nic neřeknou, nebudou si už nic pamatovat. Oni ze mě vlastně udělali proti mé vůli slušného člověka.