FOTO: Repro: commons.wikimedia.com
NÁZOR / Program hnutí ANO v ekonomické oblasti by se dal shrnout do následujících vět. Bude víc věcí, které máte rádi, a méně věcí, které rádi nemáte. Ať to stojí, co to stojí. Nicméně co se zahraniční politiky týče, je text natolik plytký a bezobsažný, že vlastně po jeho přečtení těžko říct. Povinné fráze o tom, jak nás „bude v Bruselu slyšet“, a odmítání „aktivistické“ politiky totiž lze interpretovat jen v kontextu ostatních vyjádření představitelů hnutí ANO. Závěr je pochmurný. Andrej Babiš by nám rád vrátil závislost na Rusku. Asi má pocit, že nám ji Fialova vláda také ukradla.
Ne, na rozdíl od potenciálních koaličních partnerů hnutí ANO v programu nenajdeme nic o vystupování z EU ani z NATO. Tím ale výčet pozitiv v podstatě končí. Strašidelně působí věty o tom, že „aktivistickou“ zahraniční politiku nahradí „pragmatická“, což je doplněno obligátním termínem „ekonomická diplomacie“.
V době, kdy Babiš vládl a na Hradě byl Miloš Zeman, to znamenalo poklonkování Číně, které zašlo tak daleko, že čeští policisté na území České republiky bránili českým občanům v ústavním právu vyjádřit svůj názor, aby se tu čínský diktátor cítil dobře. To je asi to suverénní Česko v Babišově podání.
Ekonomická diplomacie a spolupráce ve V4
Těch čínských investic, co nám tady Si milostivě slíbil. A nezapomínejme na Zetory do Ruska. Rusko je další ze zemí, se kterou jsme pragmaticky spolupracovali během Babišovy předchozí vlády. Ten pragmatismus šel tak daleko, že se vláda snažila vyhandlovat dodávku ruských vakcín proti covidu za mlčení o tom, že výbuch skladiště ve Vrběticích podle českých tajných služeb provedli ruští agenti.
Ekonomická diplomacie v Babišově podání prostě vzbuzuje oprávněné obavy. Stačí si vzpomenout na to, jak srdnatě jeho dvojministr Havlíček bojoval za Rosatom v tendru na Dukovany.
Tyto obavy posiluje věta o spolupráci v rámci V4. Polovině států čtyřky totiž vládnou otevřeně proruští kolaboranti. Orbánovo Maďarsko je od začátku trojským koněm Ruska v EU. Slovensko se pod Ficem zjevně rozhodlo, že jej v patolízalství vůči ruské diktatuře ještě překoná. V4 je teď reálně V2+V2, tedy my a Polsko na jedné straně podporující Ukrajinu, a Maďarsko a Slovensko na straně druhé, totiž ruské. Lze se naprosto důvodně obávat, že Babišovo obnovení spolupráce ve V4 bude reálně znamenat vychýlení na V1+V3.
K tomu směřuje i dlouho ohlašované zrušení muniční iniciativy. To se sice hnutí ANO snaží zabalit do věcně znějících argumentů o možné korupci a efektivitě, ale to je jen chabá zástěrka. To samé platí o argumentu, že má celá iniciativa přejít pod NATO. Babiš nás prostě jen přiblíží pozici Viktora Obrána, který zbraně nikdy Ukrajině nedodával, a Roberta Fica, který programy pomoci předchozí vlády stopnul.
Stabilní dodávky plynu
V tomto kontextu zní až strašidelně věta z kapitoly o energetice, že Babišova vláda by chtěla masivně stavět nové plynové elektrárny. Doslova v tom odstavci stojí, že „stabilní dodávky plynu […] jsou klíčové pro zachování výkonnosti českého průmyslu“. Vzhledem k tomu, že stabilní dodávky dnes díky Fialově vládě máme ze západní Evropy, nelze než dojít k závěru, že věta v podstatě má říkat „stabilní dodávky ruského plynu“. ANO to jen nechce říct napřímo, aby mu to neodradilo ty voliče, kteří nejsou proruští.
Stojí za to připomenout, že to je pozice, která je nejen morálně vadná, ale i z praktického hlediska nebezpečná. Maďarsko a Slovensko, které svou závislost na ruském plynu vydávají za zajištění své energetické bezpečnosti, teď mají výrazné potíže se stabilitou dodávek, protože jejich dodavatel válčí, a tak se občas může stát, že prostě není schopen plyn dodat.
Možná jen podceňujeme Babišova génia. Možná, že se připojí k ubohému skuhrání Orbána a Fica v Bruselu, aby EU zakázala Ukrajině se bránit tak úspěšně. Třeba právě to je míněno, když nám ANO v programu říká, že náš hlas bude v Bruselu slyšet.
