Když to nejde na přímo, zkusíme to bokem. Snahy o zkrocení a ovládnutí veřejnoprávních médií skrze radní typu Lipovská, Veselý, Matocha, Žantovský, Foltán či Kňourek politikům z ANO a SPD zatím nevyšly. Je tu ale další nápad: koncesionářské poplatky by nemuseli platit starobní a invalidní důchodci.

Nápad odkoukaný na Slovensku, kde úspěšně komplikuje život tamnímu rozhlasu a televizi, sice kvůli rozložení sil ve sněmovně nyní těžko projde, přesto je dobré tyhle snahy o další podříznutí financování veřejnoprávních médií sledovat.

Dále čtěte

Putinův zlý sen v Týdeníku FORUM. Takhle bude vypadat Rusko po svém rozpadu

Nový Týdeník FORUM rekapituluje soudní proces v kauze Čapí hnízdo po dvou třetinách plánovaného trvání a konstatuje, že Andrej Babiš…

Jde o další populistické gesto, snahu nadbíhat voličům a pokus dlouhodobě veřejnoprávní média vyhladovět a tlačit je tím k budoucí závislosti na státním rozpočtu – de facto k zestátnění a snadné kontrole a službě politickým zájmům.

Desetikoruna proti tisícovkám

„To, že jsou důchodci od poplatků osvobozeni, je problém. Důchodců je stále více a koncesí tedy stále méně. Takže musí být smlouva se státem a z toho plyne napojení na stát,“ popisuje realitu ředitel Rozhlasu a televize Slovenska (RTVS) Luboš Machaj.

Jen za rok 2020 kvůli široce odpouštěným poplatkům vznikla v rozpočtu slovenských veřejnoprávních médií díra ve výši 11 milionů eur (přes 250 milionů korun).

I v Česku se nyní skupina poslanců opozičního hnutí ANO snaží ve svém návrhu novely zákona argumentovat svým lidumilstvím. Tedy potřebou „snížení životních nákladů zranitelných skupin obyvatel“ (připomeňme, že výjimku z hrazení poplatků mají už nyní domácnosti s příjmy pod 2,15násobkem životního minima).

S odhadem dopadů do rozpočtů veřejnoprávní České televize a Českého rozhlasu se sice předkladatelé novely neobtěžovali, šlo by ale jistě o více než miliardu korun. Jen starobních důchodců bylo k červnu 2022 podle České správy sociálního zabezpečení 2 363 406 (od 2008 nárůst o 300 tisíc); a toto číslo v horizontu dalších čtyřiceti let překoná třímilionovou hranici.

Dále čtěte

Dezoláti a milovníci Ruska se sešli. A moc jich nebylo

Sotva třetinu Václavského náměstí zaplnili fanoušci Ruska, aby na demonstraci předstírali, že je trápí ceny energií. Tentokrát už není třeba…

Poplatek za rozhlas vyjde na 45 Kč měsíčně, televize na 135 Kč. V součtu je za to dnes tak jeden oběd v restauraci. Nebo tři plzně. Nebo krabička cigaret… I když tedy nejde o nic likvidačního, v možném zvýšení koncesionářských poplatků vidí problém i stávající vládní koalice, jakkoli sama původně slibovala, že „zajistí financování veřejnoprávních médií“. Teď od toho trestuhodně couvá.

Jak řekl ministr kultury Martin Baxa v rozhovoru pro týdeník Euro, vláda si nyní nedovolí přijít s návrhem na zvýšení koncesionářských televizních a rozhlasových poplatků: „Je těžké lidem říkat, že patnáct dvacet korun pro ně nic není.“

Jenže to tak je: není. Dobře se to dá ukázat právě na příkladu důchodců, kteří by teď snad neměli mít na ono – byť jen teoretické – zvýšení poplatků a jež by ANO (coby svou klíčovou voličskou skupinu) chtělo tak chránit.

Jistě, všeobecné zdražování nyní pociťují všichni, podle čerstvého průzkumu Median je to 94 procent Čechů, ale jen v době, kdy se televizní poplatek zvyšoval naposledy – před 14 lety (!) – se mezi lednem 2008 a lednem 2009 důchody zvyšovaly třikrát: o 350 Kč, o 470 Kč a do třetice o 330 Kč, celkem tedy o 1150 korun – měsíčně. Výše rozhlasového poplatku se nezměnila dokonce od roku 2005.

Jak postupně rostl průměrný důchod v Česku 

Jen letos se důchody zvýšily už třikrát – v lednu, v červnu a v září. A od ledna 2023 zase – průměrná penze by měla vzrůst díky valorizaci o dalších 825 korun. Navíc se od ledna začne vyplácet bonus 500 korun za vychované dítě.

Šilhání po neliberální demokracii

Důchody tak s přehledem předhánějí inflaci. Což se o rozhlasových a televizních poplatcích rozhodně říct nedá. Mezi lety 2008 -2021 kumulovaná míra inflace dosáhla 28,4 %. O tolik se tedy reálně propadly příjmy na výrobu rozhlasového a televizního vysílání, jakkoli nominálně zůstávají stejné – zhruba sedm miliard u ČT a 2,3 miliardy u ČRo.

Tabulka inflace v České republice za roky 2008–2021

Hlavními konzumenty veřejnoprávního vysílání jsou navíc starší lidé. Jak ukázal červencový průzkum Eurobarometru, který zkoumal návyky občanů EU v oblasti médií, největší důvěra panuje právě ve veřejnoprávní televizní a rozhlasové stanice.

Pokud vnímáme veřejnoprávní média jako přirozenou protiváhu k dezinformační smršti různých obskurních webů, jejichž vliv na společnost je vyšší, než si obvykle myslíme, měl by se tento postoj zhmotnit v navýšení poplatků – těch pár desetikorun měsíčně za to stojí.

Důvěra v média v EU podle průzkumu Eurobarometr

Pro 75 procent respondentů – s převahou těch starších 55 let – zůstává televize hlavním zdrojem informací.

Důvěra (a očekávání pravdivých zpráv) ve veřejnoprávní média je v Česku dokonce těsně nad průměrem EU (V ČR 50 %, průměr EU je 49 %).

A rozhodně není náhoda, že naopak nejhůře jsou na tom v Evropě ty země, kde si původně veřejnoprávní média zestátnila momentálně vládnoucí garnitura, jež se zhlíží v „neliberální demokracii“: v Polsku a Maďarsku státní televizi důvěřuje sotva čtvrtina občanů.

Stejně tak není náhoda, že strany jako ANO a SPD (nejen) ve vztahu k tuzemským veřejnoprávním médiím pošilhávají právě směrem k Orbánovi a Kaczyńskému.

Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.