Demonstrace antirouškařů. FOTO: Alena Spálenská. Se svolením autora.
FOTO: Alena Spálenská. Se svolením autora.
Stále častěji zaznívá otázka, jak je možné, že třicet procent populace odmítá v roce 2021 očkování proti nemoci, která již jen u nás zabila nejméně 30 000 lidí. Jakoby lidé ztráceli pud sebezáchovy. Nový sociologický výzkum antivaxery představuje. Domnívám se, že pro celou masu nespokojených a málo vzdělaných lidí se očkování stalo symbolem světa, ve kterém nejspíš někteří neuspěli.
Pro tuto vrstvu lidí (i bez ohledu na vzdělání a místo pobytu, je mezi nimi i dost vysokoškolsky vzdělaných Pražáků) se vakcinace stala symbolem světa těch, kteří uspěli – JICH. A proto se tito lidé nenechají naočkovat, i kdyby na covid měli umřít. Oni sami samozřejmě umřít nemůžou, protože pandemie je vymyšlená a virus mediální.
Server Život během pandemie zveřejnil průzkum, jehož výsledky jsem víceméně předvídal, ale které přesto zamrazí. Data jsou shromážděna kompetentně – na projektu se podílí výzkumné společnosti PAQ Research, iniciativa IDEA AntiCovid a data sbírá agentura NMS.
Suchá data
První objektivně potvrzená skutečnost uvádí, že když dojde na lámání chleba, i antiočkovací aktivista rád vyhledá lékaře s vakcínou. „Očkování má větší ohlas mezi respondenty, kteří se znají s někým, kdo prošel nákazou koronavirem (ať už přišli do kontaktu, či nikoli). Větší zájem o očkování mají lidé, u nichž se někdy v minulosti potvrdila nákaza koronavirem pomocí testu.“ Popálené dítě se ohně bojí, i když se ten oheň nyní jmenuje covid. Elementární pud sebezáchovy u lidí s osobní zkušeností nevymizel. Další data zjištěná výzkumníky už jsou méně potěšující.
„Problematická je skupina lidí do 55 let bez maturity. Mezi nimi je ochota na 55 %, ačkoli s postupujícím očkováním i zde roste. Mezi lidmi nad 55 let je v našich datech 25 %, kteří nemají ani jednu dávku. Jsou přitom napůl rozděleni mezi ty, kteří očkování odmítají a neodmítají. Velmi nízká proočkovanost je mezi lidmi, kteří jsou pod hranicí příjmové chudoby (alespoň jednu dávku má méně než 40 % z nich).
U respondentů od 55 let se zájem od září o deset procentních bodů zvýšil, naopak mezi mladými dospělými do 34 let došlo do února k významnému poklesu (z 56 na 42 %), který nevyrovnalo ani posílení zájmu na počátku března.
Na začátku března 74 % lidí s vysokou školou rozhodně či spíše souhlasilo, že by se nechali očkovat zdarma. U středoškoláků je zájem nadpoloviční (62 %), naproti tomu mezi lidmi bez maturity ho má přibližně polovina (50 %). Zatímco mezi respondenty s maturitou je míra ochoty v čase podobná, u vysokoškoláků od září stoupla, ale u lidí bez maturity naopak poklesla.
Zatímco očkovat by se na počátku března nechalo více než 65 % lidí z vysokopříjmových domácností, v domácnostech žijících pod hranicí chudoby je to kolem 40 %. U respondentů žijících v chudobě došlo také od září k poměrně dramatickému poklesu ochoty nechat se zdarma naočkovat.
V Praze by se nechalo počátkem března naočkovat přes 80 % lidí ve věku 55 let a vyšším a 66 % dospělých mladších 55 let. Naproti tomu v obcích do 20 tisíc obyvatel má zájem 66 % lidí nad 55 let a přibližně polovina z mladších ročníků.“
Stručně řečeno – masa občanů s antivakcinačními postoji je málo vzdělaná a chudá. „Koncem července by se více než dvě třetiny dospělých (70 %) nechaly naočkovat proti koronaviru či již alespoň jednu dávku dostaly,“ říká zpráva. Když se na cifru podíváme z opačného konce, je výsledek děsivý: V roce 2021, v centru Evropy, třicet procent občanů odmítá jedinou známou účinnou ochranu před úmrtím či těžkým průběhem nemoci covid-19. Odmítá očkování proti nemoci, která již na planetě zabila víc než čtyři miliony lidí.
Exteriorizace viny a magičtí ONI
Člověk si strašně nerad přiznává vlastní selhání, neúspěch či nedostatečnost. A podle Dunning-Krugerova efektu – čím má jedinec nižší kognitivní potenciál, tím méně pochybuje o tom, že má pravdu. Velmi dobrou ukázku tohoto efektu nám v průběhu pandemie podaly armády laických virologů a epidemiologů bez jakéhokoliv odborného vzdělání v oboru, kteří se domnívali, že rozhodně lépe než vědci vědí, co s covidem. Lidé se základním vzděláním často žijí v bídě, a intelektuální elity se stěhují do měst, protože na venkově pro ně je jen minimum pracovních příležitostí. Takže se dostáváme k ďábelské trojkombinaci zaznamenatelné u antivaxerů: Nevzdělanost – bída – venkov.
Pokud někdo méně kognitivně potencovaný uvažuje nad tím, že neměl talent ani píli ke studiu, je celý život na dávkách a bydlí kdesi v sociálně vyloučené lokalitě v nejchudším kraji, musí zákonitě dojít k tomu, že za jeho bídu a beznaděj můžou vysokoškolsky vzdělaní a „bohatí Pražáci“. Prostě – ONI. Antivaxer bez vzdělání a náhledu na sebe sama neumí započítat, že on sám není tak inteligentní a svědomitý, aby vystudoval a byl podle toho placen, či nemá dost kuráže, talentu a pracovitosti, aby si vydělal jako podnikatel či umělec. Je tak málo kognitivně potencovaný, že ho to nenapadne – ale vidí, že jiní, v Praze a v drahém autě, mají něco, co on nemá a mít nebude. Takže za to samozřejmě nemůžou jeho nedostatky, které si neuvědomuje. Můžou za to „ONI“.
ONI se očkují!
Pandemie koronaviru pak tuto polaritu zásadně prohloubila. Problematika pandemie v sobě sdružuje minimálně osm vědeckých disciplín, od znalce evoluce virů přes imunologa až po experta na počítačové modelování. Nikdo kromě expertů v podstatě nemá šanci k epidemii říct něco nového, a novináři nezbývá než citovat impaktované studie. Takže všichni, kteří v této oblasti zastupují „oficiální svět“, jsou otitulovaní vpředu i vzadu jména, jako primáři a univerzitní profesoři nežijí v bídě, a ani jeden z nich nepůsobí na venkovském zdravotním středisku. Všichni, ale opravdu všichni, kteří v médiích k pandemii věcně mluví, jsou z vážených vědeckých institucí ve velkých městech. Koncentrovaní „ONI“.
Mám čtyřicet let biologické koníčky, vystudoval jsem psychologii, což je přírodovědný obor, a jako invalida mám i dost času číst Lancet, Nature, pnas.org a další desítky zdrojů k tématu. Přesto vzhledem k tomu, jak je virologie, imunologie a epidemiologie nesmírně složitá, mám díky stovkám vědeckých článků, co jsem o tématu přečetl, jen jistý náhled na obrysy celého problému. V detailech nechápu téměř nic. Absolvent základní školy, který, než by pracoval, bere dávky v hmotné nouzi, čte Parlamentní listy a nemá nic na práci, takže tráví čas na facebooku, nemá informace, nemá dovednost rozeznat hodnověrnost informace, nechápe vztahy mezi informacemi, a neví, jak funguje věda. Ví o virech ještě desetkrát méně než já – ale zato díky nevalnému kognitivnímu vybavení neumí nahlížet své (nulové) kompetence a neumí poznat věrohodnou informaci, takže je skálopevně přesvědčen, že o (nejen) pandemii ví vše. K tomu mu pomáhá několik jedinců s lékařským titulem, kteří (z mně neznámých důvodů) zradili své akademické vzdělání a stali se z nich protirouškoví léčitelé – šarlatáni. Takže ten nevzdělaný laik na dávkách ví, že virus je mediální, a kdybychom náhodou onemocněli, vyléčí nás poslanec Volný vysokými dávkami ivermectinu. Léčba bude účinná, neboť je tělocvikář, pere se ve sněmovně a na twitter si dává fotky s rumem.
Epidemie je vysoce expertní problém – ale zároveň je to problém, který se dotýká úplně všech. A pro ty nevzdělané a chudé je bolestivé, že do tak složité problematiky mluví jen a výhradně ONI, experti, a ne ti nevzdělaní či jejich reprezentanti. O pandemii a pandemické hygieně mluví jen bohatí profesoři z Prahy. A všichni – kromě oněch několika celonárodně známých protirouškových lékařů – propagují očkování. Takže samozřejmě NEMŮŽOU MÍT PRAVDU!!!
Odpor plebejců proti očkování není ztráta pudu sebezáchovy. Je to ve skutečnosti velmi zdravotně riziková vzpoura proti „oficiálnímu světu“, ve kterém antivaxeři často neuspěli. Když jsem dopsal tento text, činil počet zemřelých již 4 502 297 lidí. I když píšu rychle, v průběhu psaní článku zemřelo 226 našich bližních na covid. Přesto je u nás třicet procent populace proti očkování
