Arabista Jakub Koláček FOTO: Jakub Koláček / se svolením
FOTO: Jakub Koláček / se svolením
ROZHOVOR / Před samotným vypuknutím konfliktu na Blízkém východě byla důležitá návštěva izraelského premiéra Benjamina Netanjahua ve Washingtonu, kde předestřel Donaldu Trumpovi scénář rychlého pádu íránského politického režimu. To se ale nakonec nestalo. O tom i o dalších souvislostech války na Blízkém východě včetně perspektivy vývoje a možném ukončení hovořil deník FORUM 24 s arabistou, islamologem a překladatelem Jakubem Koláčkem z Katedry Blízkého východu FF UK a Pražského centra pro studium míru.
Jaké cíle sledoval americký prezident Donald Trump v Íránu?
To je samozřejmě klíčová otázka. Cíle, které Trump sledoval od začátku konfliktu na Blízkém východě, byly nejasné. Za mě byl stěžejním momentem, který rozhýbal situaci směrem k válce, leden letošního roku, kdy jsme byli svědky masových protestů v Íránu. Americký prezident Donald Trump tehdy vyzval protestující, aby íránský teokratický režim svrhli, a posléze oznámil, že pomoc je na cestě. USA proto začaly rozšiřovat svou vojenskou přítomnost v okolí Íránu. Situace pak eskalovala. Dalším důležitým momentem byla návštěva Benjamina Netanjahua ve Washingtonu. Podle nedávné reportáže v The New York Times zde izraelský premiér zřejmě předložil Trumpovi idealistický scénář budoucí války, tedy že bude rychlá a povede k pádu íránského politického režimu.
Můžeme tedy říct, že právě Netanjahu dotlačil Trumpa k zásahu v Íránu?
Z informací, které máme nyní k dispozici, to tak vypadá. Neřekl bych, že Trumpa dotlačil, spíše ho přesvědčil. Těsně před americko-izraelskými útoky jsme viděli známky nespokojenosti či skepse ze strany některých činitelů americké armády. Bylo zřejmé, že existují obavy z možného vývoje situace. To se koneckonců potvrdilo, protože USA a Izraeli se nepodařilo své cíle realizovat.
Ve výčtu důvodů útoků na Írán nesmíme zapomenout ani na jaderný program.
To bych spíše viděl jako dlouhodobý motiv, nikoli bezprostřední. V roce 2003 se dostaly na veřejnost informace o íránském jaderném programu a jeho potenciálu. Je nutné připomenout, že tomuto konfliktu předcházely americké útoky na íránská jaderná zařízení v červnu minulého roku. Zdá se, a tvrdil to ostatně i Donald Trump, že íránský jaderný program byl paralyzován, nicméně stoprocentně to nemůžeme vědět, protože v Íránu neprobíhají inspekce.
A byl Írán skutečně blízko výroby jaderné zbraně?
Írán určitě disponoval technologií, aby mohl jadernou zbraň v budoucnu vyvinout. Teherán měl relativně velké zásoby poměrně vysoce obohaceného uranu, nepadlo však rozhodnutí učinit další návazné kroky, které by zabraly minimálně několik měsíců či možná let. Samotný proces vedoucí k výrobě jaderné zbraně je velmi komplikovaný.
Překvapilo vás, že se teokratický režim nezhroutil pod tíhou americko-izraelských útoků?
Nepřekvapilo. Od začátku jsem byl k možnosti svržení politického režimu v Íránu skeptický. Nečekal jsem jeho zhroucení, ale přesto jsem si představoval, že poměr sil bude vypadat jinak. Do určité míry mě překvapila íránská reakce na americko-izraelské útoky. Teherán reagoval rychle a začal útočit na státy Perského zálivu balistickými raketami a drony. Jeho odpověď tak byla z mého pohledu efektivní.
Americký prezident vyhlásil dvoutýdenní příměří jako velké vítězství. Nejde ale spíše o prohru, protože původních cílů nedosáhl a íránský režim se naopak utužil?
Souhlasím, že jde o prohru USA i Donalda Trumpa osobně. Neznamená to, že by Írán v konfliktu výrazně zvítězil, ale pro USA jako velmoc jde o neúspěch. Zároveň došlo k zablokování Hormuzského průlivu, což se zatím jeví jako nejdůležitější výsledek války. Zdá se, že blokáda může mít i dlouhodobý charakter. I kdyby došlo k dohodě mezi Íránem a USA, je zřejmé, že Teherán může tento krok v budoucnu zopakovat.
Může se dvoutýdenní příměří změnit v trvale udržitelný mír, nebo předpokládáte vleklý konflikt?
To je obtížné předvídat, ale jsem poměrně optimistický v tom smyslu, že by už nemuselo dojít k rozsáhlé válce, jakou jsme viděli na začátku. Už z toho důvodu, že se konflikt pro USA od počátku nevyvíjel podle jejich představ. Po několika týdnech bylo patrné, že Trump by rád z konfliktu vystoupil. Pesimističtější pohled pak naznačuje, že nalezení trvalého mírového uspořádání bude velmi obtížné. Je tedy možné, že bude pokračovat méně intenzivní konflikt.
Írán používá asymetrickou taktiku boje. Jak je vidět, i omezené prostředky mohou proti velmoci slavit úspěch. Souhlasíte?
Ano, z mého hlediska je to podruhé v posledních letech, kdy se ukázalo, že i globální velmoc má problém prosadit vojenskou silou své politické cíle proti slabšímu státu. Podobnou situaci vidíme i ve válce Ruska proti Ukrajině, kde Moskva ani po čtyřech letech nedosáhla svých cílů.
Čekáte, že se do konfliktu zapojí více států Perského zálivu? Mluví se v poslední době hodně například o Saúdské Arábii.
V tuto chvíli to neočekávám, protože rozpoutání další velké války není v zájmu žádné ze stran, ani států Perského zálivu. Saúdskou Arábii nepovažuji za toho největšího protivníka Íránu, tím jsou podle mě spíše Spojené arabské emiráty. Ty do konfliktu již zasáhly, i když velmi omezeně. Právě tato země se zřejmě spolu s Izraelem snažila odradit Trumpa od uzavření příměří.
Už jsme se dotkli blokády Hormuzského průlivu. Pokud zůstane dlouhodobě zablokován, může to mít vážné ekonomické důsledky pro Evropu?
Určitě ano. Negativní dopady už ostatně vidíme. Kromě zdražování pohonných hmot bych zmínil růst cen zemního plynu. I když Evropa není na dodávkách z Perského zálivu tak závislá, obchoduje se globálně, takže jeho cena roste. Situace připomíná scénář rusko-ukrajinské války. Hovoří se také o nedostatku leteckého paliva, což evropské ekonomice neprospěje. Další dopady se mohou projevit i v cestovním ruchu. Zmínil bych i hnojiva, jejichž ceny rovněž rostou. Dlouhodobá blokáda Hormuzského průlivu by tyto škody navýšila a velmi pravděpodobně dále oslabila hospodářský růst v Evropě. Na druhou stranu takový krok ze strany Íránu, tedy dlouhodobá nebo trvalá blokáda, nedává příliš smysl, protože ve střednědobém a dlouhodobém horizontu se mohou exportující země adaptovat a průliv obejít, čímž by íránský tlak oslabil.
Jak podle vás může tento konflikt skončit? A může vůbec poznat svého vítěze?
To je obtížné predikovat. Perspektiva vývoje se v čase mění. Během konfliktu se zdálo, že Írán si navzdory způsobeným škodám vybudoval silnou vyjednávací pozici. Nyní se však ukazuje, že nemusí být až tak silná. Írán by především potřeboval výraznou ekonomickou podporu, které však může být obtížné dosáhnout. USA mají výhodu v tom, že nejsou tolik závislé na energetických surovinách z Perského zálivu a zároveň drží v rukou možnost uvolnění sankcí, což by Íránu mohlo pomoci. Za určité vítěze konfliktu lze už nyní považovat Rusko a Čínu, které těží z toho, že USA nejsou v Íránu úspěšné a jsou zde vázány, což je stojí nemalé finanční prostředky.
