Lubomír Metnar FOTO: Ministerstvo obrany
FOTO: Ministerstvo obrany
Ministr obrany Metnar kalí vodu kolem své rezignace. Mezitím nečinnost jeho úřadu ohrožuje celý český obranný průmysl a tím také podnikatelské prostředí i strategické zájmy naší země.
Možná si ještě vzpomenete na předvánoční polízanici se schvalováním rozpočtu. Komunisté podmínili svou toleranci politováníhodnému nesmyslu, který namísto odpovědného rozpočtu předložila ministryně financí tím, že se z armádního rozpočtu vezme deset miliard. Ministr Lubomír Metnar následně přišel s další ukázkou tanečku, kvůli kterému ho všichni fanoušci kvalitní zábavy mají tak rádi. Pohrozil rezignací a udělal to přesně tak razantně, jak se sluší na člověka, jehož profesní kariéra je ohraničena členstvím v represivním pohotovostním pluku komunistické policie a členstvím ve vládě vedené špiclem komunistického režimu.
Zkrátím to – armáda deset miliard i přes sliby pořád nemá a hned tak ani mít nebude. A jistě, ministr Metnar je stále ministrem. To jsou opravdu špatné zprávy.
Těch deset miliard korun chybí, zejména v oblasti investic do obranného průmyslu. Nedávno jsem ve zpravodajství iDnes zaznamenal přehled toho, jaké produkty si bude armáda pořizovat. Při vší úctě ke skvělým výkonům našich vojáků bych rád poznamenal, že hned v několika případech jsem zaznamenal, že se kupuje vybavení, pro které dokážeme najít obstojnou alternativu na straně českého obranného průmyslu. Místo abychom měli systematický projekt, který by pomáhal dostávat požadavky české armády k českým firmám, miliardy nepřerušovaným proudem odtékají do zahraničí. Na nějaké koncepční offsetové programy tato vládní garnitura zcela rezignovala. Ze zahraničních investic si společnosti z českého obranného průmyslu sáhnou na symbolická procenta. Marketingová mašinérie této vlády by jistě našla elegantnější výraz, ale z mého pohledu je to cosi mezi držhubným a almužnou.
Jako pro člověka, který se považuje za hrdého Čecha a Evropana, to pro mě je trýznivý pohled. Ministerstvo obrany nedávno zveřejnilo sérii krátkých filmů, kde náměstek Kopečný objížděl jednotlivé firmy českého zbrojního průmyslu. Byl v pardubické Eře, byl v Tatře, byl leckde a všude říkal, že „víme, co máme“, Videa to byla opravdu krásná, ale když je srovnám s tím, co ministerstvo obrany pro tyto firmy reálně dělá, nemůžu se zbavit dojmu, že to byl prostě výsměch. Kromě toho, že ministerstvo velké firmy, jako je Czechoslovak Group nebo Omnipol, polaskalo za ušima, pro ně neudělalo nic. A při pohledu na to, jak se do záhuby řítí třeba státní podnik LOM a s ním celá schopnost Česka cvičit piloty, se už prostě musím ptát, v čím zájmu se nečinnost ministerstva obrany odehrává.
Když pominu strategickou rovinu, je tu významná škoda působená celému obsáhlému řetězci subdodavatelů obranného průmyslu. Celkem jde o tisíce pracovních míst, která se dostávají do ohrožení. Na vážkách je osud celého jednoho významného podnikatelského odvětví.
A co na to ministr obrany? V nejlepší tvrdíkovské tradici každých čtrnáct dní ohlašuje rezignaci a pak ji zase stahuje. Je to směšné, je to nedůstojné a poškozuje to celé Česko. Nevím už, co udělat, aby to na obraně pochopili. Možná by se jednoho dne mohli sebrat všichni ti šikovní dělníci, inženýři a vývojáři, jejichž práci Metnar a jeho náměstkyně Blažková ohrožují, a přijet jim pod okna natropit trochu hluku.
Autor je místopředseda TOP 09
