Britská policie ve čtvrtek vstoupila na Ekvádorské velvyslanectví v Londýně a násilím odvedla zakladatele WikiLeaks Juliana Assange na základě amerického zatykače. Skončil tak jeho sedmiletý azyl. Ekvádor totiž stáhl své rozhodnutí o azylu toho dne ráno zrušil. Teď hrozí tomut muži vydání do Spojených států.

Čím se Assange podle amerických úřadů provinil? Americké ministerstvo spravedlnosti potvrdilo, že Assange byl obviněn ze spiknutí, když odcizil společně Chelsea Manningovou, bývalým analytikem armádní zpravodajské služby (Manning pak v době svého uvěznění změnil pohlaví na ženské) tisíce utajovaných dokumentů. Ty pak byly zveřejněny na stránkách WikiLeaks.

Nejde jen o to zveřejnění, Assange je obviněn, že Manningovi pomohl v prolomení hesel počítačových systémů ministerstva obrany. Nejde tedy o obvinění podle zákona o špionáži, jak se obávali jeho stoupenci. Takový krok by pravděpodobně vyvolal protesty ze strany obhájců svobodného projevu.

Assange, který pochází z Austrálie, byl ve čtvrtek odpoledne u westminsterského soudu také obviněn, že se v roce 2012 nevydal úřadům.

Jeden z jeho právníků argumentoval tím, že Assange tak neučinil ze strachu, že se mu nedostane spravedlivého soudu a tak se cítil nucen vyhledat azyl na ekvádorském velvyslanectví. Na soudce to zřejmě neudělalo velký dojem a nazval Assange „narcistou, který není schopen opustit svůj vlastní sobecký zájem“ a shledal ho vinným z porušení podmínek kauce. Teď obviněnému hrozí až 12 měsíců vězení. Krom toho se musí Assange musí také 2. května zúčastnit jednání o svém vydání a do té doby zůstane ve vazbě.

Jennifer Robinsonová, členka týmu jeho právníků, novinářům sdělila, že jejímu klientovi bylo oficiálně zrušení azylu oznámeno ekvádorským velvyslancem ve čtvrtek ráno.

Assange se na ambasádě původně ocitl kvůli tomu, že se obával vydání do Švédska, kde čelil obvinění ze sexuálního napadení. Švédský případ už není aktuální, ale Assange na velvyslanectví zůstal, protože se pro změnu bál vydání do Spojených států kvůli své činnosti ve WikiLeaks.

A ještě zašpinil zeď…

Vztahy mezi Assange a personálem ambasády se během jeho několikaletého pobytu zhoršovaly. Ekvádorští představitelé například tvrdili, že zakladatel WikiLeaks zapinil výkaly stěny budovy a dělal ještě jiné věci, které nesvědčí o minimálním respektu hosta k hostitelům.

Ekvádorský prezident Lenin Moreno ve čtvrtek uvedl, že jeho země zrušila Assangeův azyl kvůli jeho „neslušnému a agresivnímu chování“ a kvůli „nepřátelským a výhružným prohlášením s ním spřízněné organizace proti Ekvádoru“ a „porušení mezinárodních dohod“. Assange podle prezidenta „porušil normu nezasahovat do vnitřních záležitostí jiných států.“

Poslední incident nastal v lednu 2019, kdy WikiLeaks zveřejnily uníky z vatikánských dokumentů. Klíčoví členové této organizace navštívili pana Assangeho před a po těchto nezákonných činech.“

Bývalý prezident Ekvádoru Rafael Correa řekl CNN, že odvolání azylu pro Juliana Assange je „neuvěřitelné“ a v rozporu s mezinárodním právem a proti ekvádorské ústavě a to zejména proto, že od loňského roku má Assange ekvádorské občanství. Correa byl u moci, když Assange požádal a azyl a podle bývalého prezidenta ho dostal „ne proto, že souhlasíme s tím, co udělal“, ale protože „bylo zcela jasné, že nemá možnost mít ve Spojených státech spravedlivý soudní proces“.

Pobavení vzbudila reakce prezidenta Donalda Trumpa. Když se ho ptali novináři v Oválné pracovně, zda ještě „miluje“ WikiLeaks, řekl, že „neví nic o Wikileaks“. „Skutečně o něm nic o něm nevím. To není můj životní úkol.“ V roce 2016 ovšem zřejmě ještě něco věděl, protože na jednom volebním shromáždění pronesl: „WikiLeaks, já miluji WikiLeaks.“

Američany ale budou zájimat hlavně jiné úniky, než byly ty vatikánské. V červenci 2016 zveřejnila WikiLeaks téměř 20 000 e-mailů zaměstnanců Demokratického národního výboru, které ukazovaly, že výbor favorizuje v primárkách jako kandidátku Demokratické strany Hillary Clintonovou před Berniem Sandersem.

Co všechno uniklo

Pokud jde o charakter toho, co vyšlo najevo, je to mix dokumentů, z nichž u některých by se dalo mluvit o veřejném zájmu ohledně jejich zveřejnění, u jiných jde ale o ohrožení bezpečnosti státu i jednotlivých lidí. Zvláštní škodou je narušení důvěry. Některá odhalení přinášejí věci, které asi každý obecně předpokládá, ale nemluví se o tom, protože to dělají všichni, například podíl ambasád na špionážní činnosti. Dalším problémem je nerovnováha, když se kompromitující zprávy týkají především západního světa. Činnost WikiLeaks také nejde označit za žurnalistiku, protože jde o zveřejnění nepřehledné záplavy dokumentů bez nějakého třídění a redakce a komentáře. Pokud se žaloba navíc zaměří na vloupání se do počítačů, nevystačí se s argumentací ohledně svobody slova.

Ke slavným únikům patří zveřejnění dvou tajných videí z útoku amerického vrtulníku na irácké civilisty v Bagdádu 12. července 2007. Tehdy přišlo život několik lidí včetně dvou zaměstnanců zpravodajské agentury Reuters.

Dne 22. října 2010 zveřejnila WikiLeaks tajné vojenské dokumenty o válce v Iráku z let 2004-2009. Z téměř 400 tisíc dokumentů by plynulo, že americké vojenské velení a vláda údajně věděly o mučení zajatých Iráčanů, znásilňování iráckých žen, popravování bez soudu a o dalších válečných zločinech prováděných iráckou armádou a policisty. Také počet civilních obětí by podle těchto dokumentů byl větší, než se oficiálně uvádělo.

Dne 28. listopadu 2010 Wikileaks umožnil předním světovým médiím v Londýně, New Yorku, Berlíně, Madridu a Paříži přístup ke čtvrt milionu diplomatických dokumentů. Asi 11 tisíc z nich neslo označení „tajné“. Toto zveřejnění se považuje za jakési diplomatické 11. září. Podle dokumentů například američtí diplomaté údajně prováděli špionáž proti vedení OSN a využívali velvyslanectví pro celosvětovou špionážní síť a muví se tam o snaze USA pomstít se Evropské unii za odpor vůči geneticky upraveným organismům.

Dne 6. prosince 2010 zveřejnil server WikiLeaks rozsáhlý seznam amerických základen ve světě a dalších zařízení, například továren, elektráren, plynovodů a ropovodů. Dokumenty publikované v březnu 2017 odhalují dokumentaci a zdrojové kódy k hackerským nástrojům CIA.

Ačkoliv se pozornost WikiLeaks zaměřila výrazně na USA, došlo také ke zveřejnění 300 tisíc e-mailů turecké vládní strany AKP. Zveřejněny byly i ruské materiály, například 19. září 2017 byly zveřejněny dokumenty, které ukazují, že ruské zákony nerozlišují mezi zákonným odposloucháváním a nezákonným hromadným sledováním bez soudního příkazu. Poskytovatelé připojení mají v Rusku podle zákona povinnost instalovat do sítě komponenty Federální služby bezpečnosti (FSB) určené ke sledování lidí.

V každém případě teď nebude mít Julian Assange nejspíš klidné spaní a nudu na ambasádě asi vystřídají vzrušující chvíle.

(Za použití materiálů z cnn.com.)