Tomio Okamura (SPD) a Andrej Babiš (ANO) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Rozhodnutí vlády Andreje Babiše neprodat Ukrajině čtyři letouny L-159 není projevem opatrnosti ani odpovědné bezpečnostní politiky. Je to nejen hloupý truc prezidentovi, ale i čisté sobectví, zabalené do pokryteckého vlastenectví a účetnických výmluv.
Expředseda Pirátů Ivan Bartoš shrnul podstatu problému bez příkras: „Odmítání odprodeje čtyř letounů L-159 s odkazem na ohrožení obranyschopnosti je z pohledu dat neobhajitelné. Armáda disponuje 24 stroji, přičemž ztráta čtyř kusů nijak neohrozí výcvikové kapacity ani plnění aliančních závazků.“ Připomněl zároveň to, co vláda zarytě odmítá vidět: „Nasazení českých strojů proti dronům na Ukrajině by potvrdilo jejich kvality a otevřelo dveře pro další export Aera Vodochody.“
A dodal trefnou poznámku na adresu ministra obrany: „Ministr Zůna by měl přestat politikařit s účetní hodnotou a začít vnímat strategickou a průmyslovou realitu. Je lepší mít funkční referenci z bojiště než stroj, který jen stárne v hangáru.“
Ještě otevřenější byl bývalý velvyslanec v USA a blízký spolupracovník Václava Havla Michael Žantovský: „24 letadel L-159 nepotřebovala AČR ani před dvaceti lety. Má je jen proto, že Aero Vodochody nedokázalo jediný z těch letounů prodat, leda jako létající terče.“ A shrnul, co vláda odmítá pochopit: „Prodej pár těch letadel Ukrajině by a) ČR nic nestál, b) Ukrajině pomohl a c) zvýšil by šanci firmy konečně dostat ten aeroplán na trh. Místo toho koalice rozhodla (?), že všichni ostrouhají. Tomu se říká ekonomická diplomacie.“
Vláda se mezitím zaklíná „stanoviskem armády“, podle něhož prý Česká republika nutně potřebuje všech 24 letounů L-159. To je argument, který neobstojí ani při zběžném pohledu na fakta. Česká armáda tento počet letadel nepotřebovala ani v době, kdy L-159 vstupovaly do služby. Má je dodnes hlavně proto, že Aero Vodochody nenašlo pro letouny odbyt jinde.
Prodej čtyř strojů by podle odborných posudků nijak neohrozil výcvik pilotů ani alianční závazky. Přesto vláda tvrdí opak. V době, kdy Ukrajina čelí systematickému teroru dronů a raket, si český kabinet zvolil pohodlnější cestu: schovat se za bukem a tvářit se, že se ho válka na Ukrajině netýká.
Prezident Petr Pavel, bývalý náčelník generálního štábu a šéf vojenského výboru NATO jako kovaný expert v oblasti obrany věděl, o čem mluvil, když po jednáních v Kyjevě řekl, že uvolnění čtyř letounů představuje přijatelnou míru rizika a že pomoc napadenému partnerovi je v přímém bezpečnostním zájmu České republiky. Kdo tohle nechápe, nechrání stát, ale vlastní politický smrádek a teploučko
Vládní sobectví má navíc zcela konkrétní důsledky. Ukrajina pomoc nedostane. Český zbrojní průmysl přijde o jedinečnou šanci získat bojovou referenci. Aero Vodochody zůstane u letounu, který bez reálného nasazení nikdo nechce. A Česká republika vyšle spojencům jasný signál, že solidarita platí jen do chvíle, než by mohla stát pár kusů techniky, která stárne bez využití.
Je až groteskní, že vláda straší ohrožením obranyschopnosti ve chvíli, kdy Česko provozuje gripeny a připravuje se na příchod F-35. Čtyři L-159 nejsou páteří obrany státu. Jsou jen alibi pro nečinnost. Vláda dává přednost hromadění techniky před skutečnou bezpečností.
Tenhle případ není technickou debatou o letadlech. Je to test charakteru. Ukazuje, že Českou republiku řídí slabý premiér, ovládaný partou proruských extremistů z SPD a trucovitých klacků z Motoristů, kteří se prezidentovi mstí za to, že odmítá jmenovat jejich ikonu Filipa Turka na ministerský post.
Kvůli těmto hochštaplerům dnes Česko odmítá nést svůj díl odpovědnosti ve chvíli, kdy se rozhoduje o bezpečnosti celé Evropy – jejíž jsme součástí, ať se to vládě líbí, nebo ne.
