Darja Duginová FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 3.0
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 3.0
NÁZOR / Soud v Moskvě vynesl rozsudek v trestní věci šíření osobních údajů filozofa Alexandra Dugina a jeho dcery Darji Duginové, která zemřela při výbuchu auta v srpnu 2022. Obžalovaní v tomto případu – bývalý inspektor dopravní policie Ivan Rybin a Daniil Čoudchuri – byli uznáni vinnými z nezákonného shromažďování nebo šíření informací o soukromém životě a zneužití úřední moci. Tresty, které dostali, působí jako pozoruhodně nízké, když uvážíme, kolik dostanou jiní za několik vět napsaných na sociální sítě.
Darja Duginová zemřela 20. srpna 2022 při výbuchu automobilu v Moskevské oblasti. FSB tvrdila, že vraždu zorganizovaly ukrajinské zvláštní služby. Ukrajinské orgány svou účast tehdy popřely. Podle verze ruské bezpečnostní služby FSB byla přímou vykonavatelkou vraždy ukrajinská občanka Natalja Vovková, pomáhal jí ukrajinský občan Bogdan Ciganěnko. Ten podle ruské bezpečnostní služby poskytl Vovkové falešné poznávací značky aut a doklady, které jí pomohly k útěku. Natalja Vovková a Ciganěnko byli zařazeni na seznam hledaných osob.
Moskevský soud teď odsoudil Rybina ke čtyřem letům v trestní kolonii obecného režimu a Čoudchuriho k jednomu roku v trestní kolonii. Prokuratura původně požadovala pro Rybina šest let odnětí svobody, zatímco Čoudchuri byl odsouzen ke dvěma letům v trestanecké kolonii.
Podle vyšetřování Čoudchuri na jaře 2022 zveřejnil v messengeru inzerát, že shromažďuje důvěrné informace o osobním životě Alexandra a Darji Duginových. Rybin, který měl přístup do informačního systému Státní automobilové inspekce, pak Čoudchurimu prodal příslušné informace za 3350 rublů a ten údaje předal „neznámým osobám“. Podezřelí byli zadrženi v dubnu 2023. Oba obvinění se u soudu přiznali.
V květnu soud v Tule odsoudil další dva obviněné v případu vraždy Duginové, Alexandra Suchkova a Andreje Kuzněcova, a to ke třem a půl letům vězení. Byli shledáni vinnými z padělání osvědčení o registraci automobilu, v němž údajní organizátoři vraždy opustili Rusko.
List The Washington Post tvrdí, že podle jeho zdrojů za atentátem stála ukrajinská zpravodajská služba SBU. Podle listu byly komponenty bomby převezeny přes hranice v tajné přihrádce v přepravce pro kočku v autě Natálie Vovkové. Ve stejném autě cestovala i její matka a dvanáctiletá dcera. Cílem operace byl údajně sám Dugin, ale ten před výbuchem nasedl do jiného auta.
Autoři tvrdí, že útok ze srpna 2022 je součástí jakési „stínové války“, kde k akcím patřilo například dvojí bombardování mostu spojujícího Rusko s okupovaným Krymem, přelety dronů nad Kremlem a poškození ruských lodí drony v Černém moři. WP soudí, že tyto operace ukazují nové schopnosti, které ukrajinské zpravodajské služby rozvíjely téměř deset let od doby, kdy se Rusko v roce 2014 poprvé zmocnilo ukrajinského území. V tomto období se také navázaly hluboké vazby se CIA.
„Od roku 2015 CIA vynaložila desítky milionů dolarů na přeměnu ukrajinských služeb zformovaných Sovětským svazem v silné spojence proti Moskvě, uvedli činitelé. Agentura poskytla Ukrajině pokročilé sledovací systémy, vycvičila rekruty na pracovištích na Ukrajině i ve Spojených státech, vybudovala nová sídla pro oddělení ukrajinské vojenské rozvědky a sdílela zpravodajské informace v takovém rozsahu, který by byl před nezákonnou anexí Krymu Ruskem a rozpoutáním separatistické války na východě Ukrajiny nepředstavitelný. CIA si v Kyjevě udržuje významnou přítomnost,“ píše list.
Podezření kolem ruských oficiálních vysvětlení atentátu vzbuzovala rychlost, s jakou FSB hned odhalila údajného viníka.
Ruské úřady sotva dokončily odklízení trosek, když FSB identifikovala jako hlavní podezřelou 42letou Natalii Vovkovou. Podle FSB přijela v červenci do Ruska z Estonska, najala si byt ve stejném komplexu jako Duginová a několik týdnů prováděla sledování, než po výbuchu spolu s dcerou odjela zpět do Estonska.
FSB rovněž identifikovala údajného komplice, který podle Ruska poskytl Vovkové kazašské poznávací značky na její vozidlo Mini Cooper, které používala při cestách po Rusku, pomáhal při montáži výbušniny a před útokem také uprchl do Estonska.
Ukrajina tehdy účast na útoku důrazně odsoudila. „Ukrajina s tím nemá absolutně nic společného, protože nejsme zločinecký stát jako Rusko, a už vůbec ne teroristický,“ řekl Mychajlo Podoljak, poradce prezidenta Zelenského.
Šéf ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov nicméně přiznal pro The New York Times, že jeho agenti během patnácti měsíců od ruské invaze zlikvidovali některé kremelské propagandisty.
„Už jsme se úspěšně zaměřili na poměrně dost lidí. Byly tu dobře medializované případy, o kterých díky medializaci všichni vědí,“ řekl Budanov.
Není úplně jasné, proč by měl být terčem náročné operace Dugin, který je sice výrazný stoupenec války (stejně jako byla jeho dcera), ale nepatří k jejím praktickým strůjcům.
Specifickou Duginovu roli popisuje německý politolog Andreas Umland v článku na The Moscow Times. V zásadě jde o to, že současná praxe a ideologie kremelského režimu přijaly do značné míry Duginova tvrzení a slovník, ale neznamená to, že by začátek celé invaze byl podnícen Duginem.
„Jedním z oblíbených protagonistů snah o pochopení zahraniční politiky Moskvy v poslední době je plamenný ruský ideolog Alexandr Dugin, který nedávno prohlásil, že jedinými skutečnými spojenci Ruska jsou vyděděné státy Írán, Severní Korea a Bělorusko. Dugin s dlouhým plnovousem, zvučným hlasem a extrovertní osobností je teatrální řečník, který snadno zapadá do archetypální formy ruského filozofa. Pro různé posluchače může být různý – moderní Dostojevskij, pravicový Trockij, pravoslavný mnich, druhý Rasputin nebo alternativní Tolstoj. Duginova role v inspiraci nové agresivity Kremlu a zejména rusko-ukrajinské války je však komplikovaná. Na rozdíl od toho, jak je často líčen, není Dugin ani intelektuálním novátorem, ani ideologem s přímým přístupem do Kremlu. Rád se vydává za obojí a svými ruskými i neruskými stoupenci je propagován jako hluboký myslitel s vazbami na Kreml. Kupodivu i někteří jeho kritici berou tato tvrzení za bernou minci,“ píše Umland.
Pokud by byl Dugin kvůli něčemu cílem, byl by to jeho spolupodíl na vytvoření podoby Ruska, která současnou agresi umožnila.
„Místo aby Dugin a jeho stoupenci přímo ovlivňovali strany, politiky, úředníky a diplomaty, vytvořili atmosféru, v níž se násilné vnitřní represe a ozbrojená zahraniční agrese zdají být přirozené. Jen málo ruských rozhodujících činitelů opakuje Duginovy myšlenky doslovně, a ještě méně jich četlo jeho knihy. Navíc vzhledem k Duginovu dřívějšímu potvrzení fašismu by jen málo ruských představitelů přiznalo, že jim imponuje. Bez ohledu na to však ruská krajní pravice jako celek dokázala zásadním způsobem přispět k protizápadnímu obratu Ruska v roce 2007, vniknutí na Ukrajinu v roce 2014 a rozsáhlé agresi v roce 2022. Dugin a jemu podobní pravicoví bubeníci po více než tři desetiletí neúnavně hlásali otevřeně imperialistické, radikálně nacionalistické a paranoidní protizápadní myšlenky,“ soudí politolog.
Aby nebylo zmatku málo, Ilja Ponomarjov, někdejší ruský politik a poslanec Státní domy do roku 2016 a dnes v exilu na Ukrajině, po atentátu osobně přečetl prohlášení, v němž se k odpovědnosti za útok přihlásila dosud neznámá skupina, která si říká Národní republikánská armáda (NRA). Prohlášení odsoudilo jak Duginovou, tak jejího otce. Ponomarjov se o atentátu vyjádřil nadšeně a označil ho za „novou stránku ruského odporu proti putinismu. Nová – ale ne poslední.“ Ponomarjov pro web Meduza také řekl, že jeho kontakty popírají, že by Natalja Vovková útok přímo provedla, ale ponechal otevřenou možnost, že měla nějakou jinou neznámou roli. Ponomarjov také tvrdil, že přispěl k jejímu útěku z Ruska, a označil ji za „osobu, která si zaslouží ochranu“. Ponomarjov je ovšem pro svá různá tvrzení částí exilu považován za nedůvěryhodnou osobu.
V každém případě je úplně jedno, co říká ruská FSB a k čemu se někdo v Rusku přiznal. Podobně si můžeme přebrat tvrzení „zdrojů, které nechtějí být jmenovány“. Mimo jiné už proto, že ve spletenci, kde je ukrajinská politická reprezentace, tajné služby a jejich různá oddělení s nějakou autonomií, ruský odboj, o kterém se ví málo a který může a nemusí být napojený na Ukrajinu, možné spory mezi nacionalistickými radikály v Rusku, propaganda Kremlu a pak skuteční či domnělí aktéři, kteří teď neřeknou nic, se nemáme o co s jistotou opřít.
