Když dneska hledáme na internetu, zda už nějaká redakce získala tajnou auditní zprávu o konfliktu zájmů českého premiéra, tak na nás neustále vyskakuje reklama na podprsenky. Firma Astratex, největší středoevropský internetový prodejce spodního prádla, totiž pořádá masivní reklamní kampaň. Na fotografii z inzerátu Astratexu nabízí ženám podprsenky překrásná slečna, která může být na dary přírody skutečně pyšná. Firma Astratex přitom patří předsedovi vlády.
Tohoto prodejce spodního prádla, který má roční tržby kolem 600 milionů korun, vlastní premiér Andrej Babiš skrze fond Hartenberg, který patří do jeho svěřenského fondu. Debata o tom, zda Babiš ovládá či neovládá své firmy, je přitom zcela absurdní. Každý den se kupříkladu můžeme přesvědčit, jak mu slouží jeho noviny, které rovněž vydává firma zaparkovaná ve svěřenském fondu.
Firma, která vydává Babišovy noviny, tak mimo jiné rovněž provozuje jízdní řády IDOS. Vždycky, když se chcete podívat, kdy vám jede vlak, tak jdete na stránku předsedy vlády a zvyšujete provoz na jeho webu. Tento provoz jsou peníze. Babišovy peníze.
Žijeme v absurdním divadle, nebo v bláznivém snu? Premiér, který prodává podprsenky, uzeniny, noviny, hnojivo, chleba, čpavek a děti ze zkumavky (ano, pan premiér má i kliniky na umělé oplodnění) nám tvrdí, že nemá žádný konflikt zájmů. Přitom premiér této země prodává sám sobě bionaftu z řepky olejné, přičemž na jedné straně je podnikatel a výrobce a na druhé straně je státem, který kupuje bionaftu do svých hmotných rezerv.
A přesto se tu dokáže velká část médií (zejména premiérových médií) tvářit, že jsme standardní demokracie a problémy s pravidly mají jenom ti druzí. Kupříkladu Poláci či Maďaři.
I kdyby se Babišovi podařilo zmanipulovat celou Evropskou komisi, která má především dost starostí s brexitem či s imigrací a už nepotřebuje mít starosti s Českou republikou, tak se na celé věci nic nemění. Andrej Babiš vytvořil systém, který má obdoby pouze v arabských emirátech, kde emírům či sultánům patří všechno a všichni obyvatelé jsou vlastně jejich zaměstnanci. V naší zemi je ovšem fungování tohoto systému podmíněno jedním geniálním trikem. Co nejvíce lidí včetně vlády a samotného premiéra musí předstírat, že tu tento systém vlastně vůbec není.
Jestliže nám Evropská komise zatím tají, co je v auditní zprávě o konfliktu zájmů našeho premiéra, tak to zřejmě znamená, že je obsah pro vztahy mezi komisí a členskou zemí spíše problémový. Zdrženlivost zároveň ukazuje na velikou nechuť otevírat v Evropské unii další problém. Babišův konflikt zájmů jde však přehlédnout jen těžko.
