Dnes společně vrcholní političtí představitelé Spojených států, Velké Británie a Austrálie oznámili uzavření obranného paktu, který má pomoci zajistit stabilitu a bezpečnost v Tichomoří. V jeho rámci by měla Austrálie získat možnost pořídit si jaderné ponorky. Sdílení technologií, které mají Austrálii pomoci zvýšit její obranyschopnost, je prvním krokem k další širší spolupráci. Byť bychom v prohlášení Bílého domu zmínku o Číně hledali marně, je patrné, že právě obavy ze zvyšující se agresivity Pekingu jsou hlavní motivací nově uzavřeného paktu. Koneckonců, právě Austrálie zažívá poměrně silný tlak ze strany Říše středu.
Bidenova doktrína
Před Čínou varovali už předcházející američtí prezidenti. Barack Obama přišel s obratem k Asii, který ale bohužel provedl na úkor Evropy. Jeho snaha rozvázat si ruce dohodou s Ruskem katastrofálně selhala. Donald Trump na kritice obchodního deficitu USA vůči Číně a údajné přílišné vstřícnosti amerických politiků k této rostoucí velmoci postavil svou zahraničně-politickou rétoriku. Zároveň ale vyvedl Spojené státy z Transpacifického partnerství, obchodní smlouvy, která měla vyvážit ekonomický vliv Číny.
Až teď pod prezidentem Bidenem sledujeme první úspěchy budování koalice zemí, které by měly rostoucímu čínskému vlivu v Tichomoří čelit. Současný prezident navazuje částečně na Obamu, jemuž dělal viceprezidenta. Výchozím bodem jeho doktríny je skutečnost, že Spojené státy nemohou Číně dlouhodobě čelit samy. Zároveň má ale Washington na rozdíl od Pekingu potenciál vybudovat širší koalici států, které mají podobné bezpečnostní zájmy.
Anglosféra a další
Jedním z prvních viditelných kroků bylo prohlášení japonského vicepremiéra, že by Japonsko bránilo Tchaj-wan po boku Spojených států. Vytvoření paktu AUKUS je pak dalším hmatatelným výsledkem americké snahy najít v Tichomoří spojence proti sílící Číně. Je logické, že první smluvně potvrzený závazek vznikl mezi zeměmi tzv. anglosféry, tedy státy, které pojí jazyk, dějiny a částečně i kultura.
Není nicméně vyloučené, že se do budoucna přidají další země. Austrálie prohlubuje obchodní i bezpečnostní vztahy s Indií, která se také stala cílem rostoucí čínské agresivity. Amerika je spojencem Japonska a smlouvu o vzájemné obraně má uzavřenou i třeba s Filipínami, které mají s Čínou územní spory v Jihočínském moři, jež si Peking nárokuje celé pro sebe.
Obrana mezinárodního systému
Právě Jihočínské moře je dobrým příkladem toho, jak Čína zvyšuje tlak na svoje sousedy, ale i toho, jak se Amerika v roli ochránce mezinárodního systému založeného na pravidlech může stát vedoucí silou protičínské koalice v oblasti. Čínské nároky jsou v naprostém rozporu s pravidly OSN a Amerika do Jihočínského moře pravidelně posílá své vojenské lodě na tzv. svobodné plavby. Peking si zatím přes nabubřelou rétoriku nic nedovolil.
Podobně tomu bylo i v případě plavby mezinárodního svazu vedeného britskou letadlovou lodí Queen Elizabeth. Ta tamním mořem proplula nedávno na rozsáhlá cvičení ve Filipínském moři. Británie po brexitu provádí svůj vlastní obrat do Asie, který je částečně motivován snahou upevnit vztahy se zeměmi Commonwelathu, jako jsou třeba Austrálie a Indie, a částečně snahou navázat bližší vztahy s USA.
Nástup Číny
Čína samozřejmě bude reagovat, ale skutečnost je taková, že jejím hlavním spojencem je Rusko a přes ekonomickou dominanci má jen mizivé šance vytvořit podobnou koalici jako USA. Nicméně právě ekonomická dominance je momentálně největší zbraní Pekingu. Proto je důležité, aby Washington začal cíleně čelit i jí. Smlouvy o volném obchodu ale zatím v USA zjevně nejsou na pořadu dne.
Bez ekonomického komponentu bude ale jakákoliv tichomořská aliance na jednu nohu kulhat. Snad prezident Biden svůj postoj ještě přehodnotí, případně k užší spolupráci v oblasti obchodu přistoupí jeho nástupce či nástupkyně.
