Autorka Šikmého kostela Karin Lednická: Jak vznikla životická tragédie

()

Karin Lednická je jednoznačně jednou z nejviditelnějších současných českých spisovatelek. Její Šikmý kostel, to je událost. Nyní vychází kniha Životice, obraz (po)zapomenuté tragédie, která vypráví o nacistické pomstě za partyzánskou akci z roku 1944, při níž bylo zastřeleno 28 Poláků a osm Čechů. I tentokrát Lednická otevírá téma, o němž většina obyvatel České republiky vůbec nic neví. Jako by se na ten kus světa na Karvinsku mělo prostě a jednoduše zapomenout.

Vzpomenete si na ten okamžik, kdy jste si řekla, že tato událost zaslouží knihu?
Poprvé mě to napadlo, když jsem životickou tragédii zapracovávala do druhého dílu Šikmého kostela. Tam jsem jí sice věnovala samostatnou dějovou linku, ale ta mi neumožnila pojmout téma komplexně. Jen jsem událost nastínila, lehce připomněla. Rešerše jsem samozřejmě dělala stejně jako u kteréhokoli jiného tématu. A právě při rozhovoru s dcerou jednoho ze zastřelených mužů zazněl postesk: „Víte, na nás všichni zapomněli.“ To byl rozhodující okamžik, kdy jsem si řekla, že o Životicích napíšu samostatnou knihu.

Jak dlouho trvaly rešerše?
Základ jsem měla už z Kostela. Musela jsem ale samozřejmě jít mnohem hlouběji, do větších detailů a do všech okolních obcí, kde probíhaly následné nacistické represe. Celkem mi to zabralo přibližně rok.

Hovořila jste s mnoha pamětníky. Byli otevření? A jak oni sami prožívají malý zájem o jejich osudy?
Ano, byli velmi otevření. Některá témata, například problematická činnost zdejší partyzánské skupiny, která se stala spouštěčem onoho masakru, jsou ve společnosti celá léta tabuizována. A opomíjena jsou i některá další témata, například mezilidské vztahy ve vesnici, které taky významně ovlivnily průběh událostí.

Lhostejnost pamětníci samozřejmě nesou těžce, jen někteří už zkrátka rezignovali. Každý rok se sice koná výroční pieta u památníku, o které pak stručně informují regionální média, ale tím to končí. Takováto ofi­ciální událost by podle mého názoru měla být třešničkou na dortu celoročního úsilí o zachování historického odkazu. Jenomže tenhleten dort má hodně chatrný korpus. Památník je otevřený jenom v úterky. Nejsou v něm…

Přečetli jste část exkluzivního obsahu pro předplatitele Týdeníku FORUM

Pokračujte dál ve čtení přihlášením do čtenářské zóny. Online verze článku je dostupná pouze pro předplatitele digitální verze předplatného.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]