O problémech s podvody při vyplácení dotací na Slovensku se mluvilo už někdy od roku 2015, ale natvrdo se o nich začalo mluvit až po vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka, který různé podvody nejen v oblasti zemědělství rozkrýval. Od minulého roku proběhla na Slovensku řada vyšetřování a s Kontrolním výborem jsme zde byli hned třikrát.
Závěr? Slovensko má v oblasti evropských dotací obrovskou řadu problémů. Peníze Evropské unie zřejmě byly v mnohých případech systematicky rozkradeny nebo často putovali někomu jinému, než měly. Nicméně málokdo zmiňuje Česko, kde se dá najít poměrně dost paralel. Například to, že od roku 2014 byly dotace určené hlavně pro menší farmy a zemědělce získávány velkými zemědělskými podniky, a to díky změně kritérií. Jen pro přehled uvádím, že 70 % dotací připadlo jen 7 % největších agroholdingů.
Ale vraťme se k našim sousedům. Hlavním problémem jsou na Slovensku dotační podvody organizované mafiánskými skupinami, které uplatňují dotace na půdu, jež jim vůbec nepatří a ani na ní nehospodaří. Evropské peníze v řádech milionů eur pak jsou také často vynakládány jen za „Potěmkinovy vesnice“ v podobě fingovaných protipovodňových bariér, čističek či třeba jen na papírově udělané opravy kanalizace v celém jednom městě. Za obhospodařovanou zemědělskou půdu byly vydávány i parkoviště, stavební parcely nebo třeba hřbitovy. A ani zde bych svůj výčet rozhodně nekončil.
Nikdo netušil, že rozsah problémů je až tak velký
Když jsme jeli na Slovensko poprvé, měli jsme různá podezření (díky mnoha podnětům od malých a středních zemědělců) – a jak už jsem popsal výše, bohužel se prakticky všechna potvrdila. Dokonce nás jejich rozsah překvapil, protože kvůli opravdu velké medializaci všemi slovenskými médii se ozvaly desítky různých drobných podvedených vlastníků půdy a mail tak mám stále doslova zavalený podněty a žádostmi o schůzku od různých lidí, asociací zemědělců i třeba bývalých policistů, zpravodajců a vyšetřovatelů. Problémy zde dlouhodobě nebyly řešeny, tak ztratili důvěru ke slovenským politikům a úřadům.
Nikdo z nás předtím netušil, že problém dosahuje až takových rozměrů. Na východním Slovensku je podvedených jednoduše velká řada a podněty, které jsem nasbíral, jsem proto už s kolegou Ivanem Štefancem předal Komisi a OLAFu, abych urychlil jejich vyšetřování. Nejde totiž vůbec o informace typu „jedna paní povídala“. Máme výpisy z katastrů a potvrzení, že na konkrétní pozemky bral dotaci někdo jiný, fotky a zdravotní potvrzení od zemědělců, kteří byli fyzicky napadeni, když vyjádřili odpor, videozáznamy sklizených polí cizími či skandálního jednání různých autorit, konkrétní rozhodnutí soudů nebo správních orgánů…
Vražda zemědělce s lukrativními pozemky
Před pár týdny mě navíc šokovala zpráva o tom, že slovenská policie sama přiznala, že aktivní zemědělec s velmi lukrativními pozemky, Vlado Rybár, byl 26. nebo 27. listopadu 2018, tedy těsně před naší další oficiální návštěvou Slovenska, zavražděn. Měl být jedním z těch, s nimiž jsme plánovali setkání, a který byl ochotný mluvit o zapojení mafie do politiky. Policie tak přehodnotila původní závěr, že tento soukromý zemědělec spáchal sebevraždu. Vícekrát se měl Rybár před svou smrtí vyjádřit tak, že mafie jde po jeho pozemcích. Někteří developeři se navíc jen krátce po jeho smrti ozvali rodině, jestli teď už ty pozemky prodají a nabízeli jim za ně milionové částky.
Byl to Vlado Rybár a další, kteří upozorňovali na podvody spojené s nákupy techniky. Nový traktor s nízkým výkonem se běžně v Rakousku prodává v nejvyšší výbavě okolo 120 tisíc €. Je proto nemyslitelné, aby si ho někteří slovenští farmáři pořizovali za víc jak dvojnásobnou cenu. Stejný scénář byl i u kombajnů, vleků nebo různých nakladačů.
Dále jsme zjistili i další nepotřebné nákupy. Např. lesní kamerový systém na místech, kde nejsou vůbec žádné požáry, který navíc musel snad být ze zlata, protože přemrštěná cena několikrát přesahovala cenu obvyklou. Ačkoliv jsme vlastně stále ještě na začátku důsledných prověřování, už nyní lze hovořit o škodách ve stamilionech eur. Do toho počítám také podněty z oblasti lesnictví, i těch jsme dostali hned několik a v současné době se prověřují.
Skandál nemůže zůstat bez důsledků
Komise teď bude na Slovensko v první řadě tlačit, aby dokončilo pozemkovou reformu. Reforma by měla ukončit stávající zmatky v tom, komu pozemek patří, a který z často mnoha vlastníků je oprávněný dotaci získat. Vzniknout by také měl veřejný registr pozemkových nájmů a vlastnictví. Problémem je, že na Slovensku proběhla uherská pozemková reforma. Jejím výsledkem je obrovská rozdrobenost pozemků v rámci dědění. Potom vznikají úplné absurdity, kdy 100 metrů čtverečních vlastní i víc jak 40 vlastníků. Systém je proto třeba zjednodušit. Když to dokázaly i země jako Řecko, půjde to určitě i na Slovensku. Řekové někdy v roce 2009 také řešili dvojité žádosti na jednu parcelu. V zemi neměli online katastr, nicméně po tlaku Bruselu se věci daly do pohybu.
Důsledky těchto pochybení slovenského systému vyplácení zemědělských dotací mohou být ale ještě dalekosáhlejší. Můžou totiž sloužit jako další významný argument pro to, aby EU razantně upravila podmínky pro dotace ve prospěch právě malých zemědělců. Po urychlené změně proto už nyní volá předsedkyně Výboru EP pro rozpočtovou kontrolu Ingeborg Grässle. Prohlásila, že je zneklidněná z toho, že: „Zejména v nových členských státech vzniká díky dotacím nová zemědělská šlechta, která „roste na evropských penězích a za ty si pak kupuje vliv.“
Je nutná reforma zemědělských dotací
Aktuálně navíc vrcholí debaty o tom, do čeho by Unie měla primárně investovat pro budoucí rozpočtové období. Stávající návrh Komise chce ještě výrazněji takzvaně zastropovat částku, kterou jeden zemědělec nebo družstvo dostane na takzvaných přímých platbách. To jsou peníze, které Unie vyplácí automaticky podle výměry plochy nebo počtu zemědělských zvířat.
Proti stanovení maximálního příspěvku protestuje část nových členských států včetně právě Slovenska a také Česka. Není divu. Uškodilo by to totiž velkým zemědělským podnikům, ve kterých je právě v těchto státech koncentrovaná většina zemědělské výroby. Západní unijní země naopak trvají na tom, že Unie má ze svých peněz podporovat hlavně malé a lokální farmáře, kteří jsou na dotacích existenčně závislí, a ne obří korporace, které generují miliardové zisky a už z podstaty proto žádné dotace nepotřebují.
A to je i důvod, proč EU musí projít skutečnou reformou a musí se začít u zemědělské politiky. Dlouhodobé neřešení problému totiž vede k tomu, co se nyní děje na Slovensku – k vraždám, protestům, pádu vlády i mezinárodní ostudě. A pokud nám na České republice skutečně záleží, tak bychom se tomu měli chtít rozhodně vyhnout.
Autor je europoslanec za KDU-ČSL (člen ELS)
