Bývalý vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný FOTO: Ministerstvo obrany ČR / se souhlasem
FOTO: Ministerstvo obrany ČR / se souhlasem
ROZHOVOR / Zatímco řada evropských lídrů mířila v neděli a v pondělí do Kyjeva, aby u příležitosti ukrajinských státních svátků vyjádřili napadené zemi podporu a někteří také uzavřeli strategická partnerství, zástupci české vlády zůstali doma. Nikdo z nich ani veřejně nevyjádřil sounáležitost s Ukrajinou, což ostře kontrastovalo s přístupem ostatních členů nejen koalice ochotných. „Je to projev uzavřenosti a malosti politické reprezentace, která nedohlédne na širší strategický zájem,“ řekl v rozhovoru pro deník FORUM 24 zvláštní zmocněnec Hospodářské komory ČR pro Ukrajinu Tomáš Kopečný.
Myslíte, že si to Ukrajinci berou osobně?
Myslím si, že to berou jako realitu české politické scény. Samozřejmě z toho vyvozují vlastní zahraničně politické priority a důsledky, které se týkají například toho, komu dají jaké technologie nebo s kým budou sdílet citlivé informace.
Takže i symbolika má svůj význam?
Určitě. Jde nejenom o projev zájmu u příležitosti státního svátku, ale o to být součástí nějaké širší západoevropské koalice, která dlouhodobě usiluje o to, aby se Ukrajina ubránila. Čeští političtí představitelé teď toho nechtějí být součástí a Ukrajina to vnímá tak, že Česká republika je v táboře států, které jí tolik nepřejí.
Babišova vláda přitom deklaruje, jak chce být pragmatická…
Za pragmatický a tehdy v Evropě vcelku běžný opatrný postoj by se to dalo považovat možná v roce 2015, ale dneska na tom není pragmatického nic. Je to jenom ideologie, kterou se kvůli jednomu minoritnímu koaličnímu partnerovi střílíme do nohy českých zájmů.
O co konkrétně svou pasivitou Česko přichází?
Tím, jak se Ukrajina dokáže bránit Rusku, má dneska zdaleka nejpokročilejší vojenské technologie v Evropě. Celé NATO se připravuje na potenciální střet s Ruskem – ve více či méně vyhrocené podobě – a prohlášení typu, že se nás to netýká, protože chceme mír, jsou podle mě nezodpovědná. To, že odmítáte realitu, neznamená, že vás nedoběhne.
Jestliže v mnoha krocích od nástupu nové vlády dáváme najevo, že nechceme být v hlavním proudu evropské politiky, tak se nám to do budoucna vymstí.
Česká republika přichází o dvě základní věci. Tou první jsou technologie a schopnosti, které má ukrajinská armáda – ať se to někomu líbí nebo ne, tak je zkrátka nejlepší. Dokládají to i mnohá cvičení NATO, kde se ukazuje, že postupy a návyky evropských armád jsou prostě zastaralé a méně funkční. To znamená, že přicházíme o potenciální rozvoj české armády.
To, co považuji pro české zájmy za neméně důležité, je naše příslušnost k základnímu evropskému proudu, což se pak promítá do všech dalších agend. Jestliže v mnoha krocích od nástupu nové vlády dáváme najevo, že nechceme být v hlavním proudu evropské politiky, tak se nám to do budoucna vymstí.
Co na to říkají naši evropští partneři?
Abych byl upřímný, v rozhovorech s nimi se většinou české vlády zastávám, že česká pozice není proruská a tak protiukrajinská, jak to působí. Z hlediska prakticky prováděných kroků musím ocenit, že současná česká vláda pokračuje ve snahách českých firem o zapojení do rekonstrukce Ukrajiny. Ale nešťastnými vyjádřeními působíme, že jsme hlouběji ve sféře ruského vlivu, než jaká je realita.
Takže byste nesouhlasil s názorem bezpečnostního analytika Otakara Foltýna a ukrajinisty Davida Svobody, že Česko hybridní, ve smyslu informační, válku s Ruskem už prohrálo?
Česká společnost dlouhodobě nevykazuje zdaleka tak proruské tendence jako například ta slovenská. Podle průzkumů veřejného mínění je jen malé procento lidí, kteří si přejí vítězství Ruska. Spousta lidí z tábora, který by byl rád součástí evropského proudu podporujícího Ukrajinu, ale asi nevidí světlo na konci tunelu.
O čem tedy svědčí chování Babišovy vlády?
O tom, že vládní strany se snaží zavděčit svému elektorátu, že nechtějí být vidět s ukrajinskou vlajkou. Podpora, která běží skrze mimořádně důležité rekonstrukční projekty, se teď jednoduše nenazývá podporou Ukrajiny, ale podporou českého exportu. Jde zejména o spolupráci v oblasti energetiky, vodohospodářství a železniční a komunikační infrastruktury.
To, že Ukrajinci s námi nejsou ochotni sdílet své technologie, jednoznačně oslabuje českou bezpečnost a obranyschopnost.
Myslím si, že to, že se nikdo nezmínil o ukrajinském státním svátku ani nikdo nepřijel do Kyjeva, je spíš projevem uzavřenosti a malosti politické reprezentace, která nedohlédne na širší strategický zájem. Nejen česko-ukrajinský, ale především česko-evropský. Tím se prostě vylučujeme z hlavního proudu evropské politiky.
Což do jisté míry ohrožuje i naši bezpečnost…
Ano, to, že Ukrajinci s námi nejsou ochotni sdílet své technologie, jednoznačně oslabuje českou bezpečnost a obranyschopnost, protože se k nám nedostanou tak dobré vojenské technologie a postupy.
Je to definitivní?
Není. V momentě, kdy se stát bude chovat zodpovědně, čitelně a důvěryhodně, tak taková možnost bude i pro naše firmy. Vláda může úplně jednoduše říct, že chceme být součástí například evropské protiraketové obrany a budeme ji spolufinancovat.
Takže nestačí, aby Andrej Babiš jen na dálku sledoval jednání, jak to udělal v pondělí?
Jasně že ne. To je klub, který není zvědavý na pozorovatelský status nebo na lidi do druhé řady. Tam buď zaplatíte členství, a potom můžete přivést své technologie a firmy, aby toho byly součástí a vydělaly peníze, anebo tam nemáte být vůbec.
